Nový zákon je sbírkou 27 knih, která tvoří druhou část křesťanské Bible. Popisuje zejména působení Ježíše z Nazaretu, jeho skutky a učení.
Texty zařazené do novozákonního kánonu byly psány prvními třemi generacemi Ježíšových následovníků:
1. generace ( asi 30 až 65 n.l.): maximálně sem mohou patřit novozákonní dopisy přiřazené Pavlovi. Texty nepopisují Ježíšovu "pozemskou" biografii.
2. generace ( asi 65 až 100 n.l.): neznámí autoři, vzdálení minimálně jednu generaci od narození Ježíše, píší evangelia. Je vysoce nepravděpodobné, aby kdokoliv z nich byl přímým svědkem Ježíšova života. Za nejstarší ze čtyř evangelií, které byli později vybrány do kánonu, se považuje Markovo evangelium. Bylo sepsáno kolem r. 70 n.l. Matoušovo evangelium vzniklo asi kolem r. 80 n.l. a použil jako hlavní pramen Marka, kterého však upravil. Použil také nám nedochovaný text označovaný jako Q. Lukášovo evangelium je z doby kolem r. 90 n.l. a autor opět používá jak Marka, tak zdroj Q. Doplňuje však příběh také množstvím vlastního materiálu. Tři evangelia Markovo, Matoušovo a Lukášovo se kvůli jejich těsným vzájemným textovým vazbám označují jako synoptická. Janovo evangelium zatím neumíme blíže časově zařadit. Snad vzniklo ke konci 1. stol.n.l.
Vedle těchto čtyř evangelií existují ještě další, jako např. Tomášovo evangelium, které však později nebyly přijaty do novozákonní sbírky. Existuje také např. hebrejská verze Matouše.
3. generace ( asi 100 až 150 n.l.): dále docházelo k úpravám textů evangelií. Listy Janovy, Petrovy a List Židům vznikly patrně kolem roku 100, List Judův možná ještě později.
Texty byly shromážděny jako závazný soubor (kánon) ve 2. až 4. století.
Zdroj Wikipedia
Nahoru