Kanonická evangelia

Do kánonu Nového zákona byla přijata čtyři evangelia, která se nazývají podle tradičních jmen svých autorů: Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Marka, Evangelium podle Lukáše, Evangelium podle Jana – tyto knihy jsou dnes většinou křesťanských církví považovány za inspirované Bohem. Skutečnost, že se v názvu uvádí termín „podle“ (řecky ????) připomíná skutečnost, že pro autory a první čtenáře evangelií existovalo jen jedno evangelium, tedy jedna „dobrá zpráva“, zachovaná ve čtverém různém podání podle čtyř autorů.

První tři evangelia (Mt, Mk, Lk) jsou si ve srovnání se čtvrtým velmi podobná a obsahují mnoho společného materiálu, nazývají se proto synoptickými (lze je „položit vedle sebe a srovnávat“). Vzájemného literárního vztahu těchto tří evangelií se týká tzv. synoptická otázka. Evangelium podle Jana používá pravděpodobně jiné, synoptickým evangeliím neznámé prameny. Všechna čtyři evangelia mají nicméně tyto dvě základní části: první vypráví o Ježíšově životě, druhá o jeho umučení, smrti a vzkříšení z mrtvých.

Historicita jednotlivých dílčích událostí není od doby, kdy byla historická kritika uplatněna i na Bibli, obecně přijímána; evangelia ostatně nevznikla jako historické dokumenty, ale jako prostředek křesťanského zvěstování. O tom, že jednotlivé příběhy nejsou přesným popisem historických událostí, svědčí i to, že stejný příběh se u jednotlivých evangelistů více či méně odlišuje – to je dáno tím, že každý evangelista psal s trochu jiným teologickým záměrem, každý chtěl zdůraznit trochu jiný aspekt „dobré zprávy“. Jednotlivé příběhy tak nepopisují přesně historické události, ale mají čtenáře zvát k přijetí evangelia. Některé snad slouží jako metafory širšímu kontextu – mají podat svědectví o spáse.

• Evangelium podle Matouše napsal dle tradice bývalý celník Matouš. Datum sepsání knihy se dnes obecně klade mezi léta 80-90 n. l. Kniha byla určena zejména pro přesvědčení Židů, kteří doposud Ježíše jako mesiáše neuznávali, a pro utvrzení víry židokřesťanů.
• Evangelium podle Marka podle mínění tradice sepsal Marek, jeden z prvních křesťanů. Vzhledem k tomu, že se Marek vůbec nezmiňuje o zboření Chrámu, datuje se vznik tohoto evangelia před rok 70. Kniha nebyla určena primárně židům, ale pohanům-helénům. To lze usoudit podle toho, že text obsahuje některá vysvětlení, která by židovský čtenář považoval za zcela zbytečná.
• Evangelium podle Lukáše bývá většinou přičítáno lékaři Lukášovi. Pisatelem byl vzdělaný člověk, slovní zásoba je bohatší než u ostatních evangelií. Lukáš čerpal i z jiných pramenů než předchozí dva evangelisté a obsahuje mnohé další příběhy (např. obsáhlé vyprávění o Ježíšově dětství). Dokončení evangelia se klade do let 80-90.
• Evangelium podle Jana sice neuvádí jméno pisatele, ale tradičně se má za to, že je napsal apoštol Jan, který o sobě v evangeliu píše jako o tom, „kterého Ježíš miloval“, např. J 21,20 (Kral, ČEP). Jedná se o evangelium odlišné od ostatních tří, velkou roli v něm hraje symbolika. Vznik knihy se klade přibližně do roku 100.

S tématem datace úzce souvisí otázka historicity evangelií. Různé zdroje uvádějí různá datování vzniku kanonických evangelií, jak ukazuje následující tabulka:

Evangelium	Zdroj informací a období vzniku
	Adolf von Harnack (1851-1930)	Encyclopaedia Britannica (1899-1903)	John A. T. Robinson (1919-1983)	Werner Georg Kümmel (1905-1995)	Současná teologická nauka
Matouš	70-75 n.l.	100-133 n.l.	40-60 n.l	80-100 n.l.	80-90 n.l.
Marek	65-70 n.l.	70+ n.l.	45-60 n.l	asi 70 n.l.	60-75, nejspíše 69-73 n.l.
Lukáš	79-93 n.l.	asi 100 n.l.	57-60 n.l	70-90 n.l.	85±5-10 let
Jan	80-110 n.l.	asi 100 n.l.	40-65+ n.l.	90-100 n.l.	80-110 n.l

Zdroj Wikipedia

Nahoru