Pojem sebevražda

T. G. Masaryk pojímá definici sebevraždy dvojím způsobem. V širším slova smyslu se stává sebevrahem např. člověk, který si přivodí smrt svým nepřístojným či nemoudrým způsobem života. V užším pojetí považuje za sebevraha toho, kdo se rozhodl odejít z tohoto světa úmyslně a promyšleně. Tomuto dobrovolnému odchodu ze života, kdy se smrt vlastně stává přáním člověka, se věnuje Masaryk nejvíce. Zvláštním způsobem ukončení života je tzv. sebeobětování [1].

Příčiny sebevražednosti

Nyní budou prozkoumány příčiny vedoucí k sebevražednosti. Těmi jsou dle T. G. Masaryka příroda a dále člověk sám. Co se týká přírody, jedná se o působení pozemské a kosmické. Je-li uvažováno o člověku jako příčině, jsou tím míněny jeho fyzické poměry či obecně společenské, politické nebo hospodářské, dále poměry duševní vzdělanosti a životní názor vůbec [1].

Ze statistických údajů vyplývá, že nejčastěji dochází k sebevraždám v Evropě, konkrétně na severozápadě. Roční období, vlhké počasí, volba dne v týdnu a denní doby jsou činitelé podnebí, jež se určitým způsobem podílejí na vzniku sebevražednosti. Půda, tedy útvar povrchu či např. rozložení pramenů je též jedním z faktorů, který může nějakým způsobem působit na počínání sebevrahů. Petit např. udává pro Francii, že ty departementy, jež mají rovinnou a třetihorní půdu, vykazují nejvíc, hornatá a prahorní území naproti tomu nejmíň případů [2]. Kromě uvedených pozemských činitelů je nutno zmínit i kosmické vlivy. Ty se však těžko analyzují, jelikož jsou propojeny s činiteli pozemskými. Mezi kosmické vlivy patří např. slunce či měsíc. Masaryk se domnívá, že příroda nemá zásadní vliv na vznik sebevražednosti. Neobjevuje se např. u nevzdělaných národů či divochů, a přitom jsou přírodě vystaveni nejvíce. A přece člověk uprostřed přírody, vystaven jejímu dennímu tlaku a libovůli, žije v podmínkách daleko těžších než člověk civilizovaný [3].

Jelikož na lidstvo nepůsobí jen příroda, bude zde poukázáno i na jiné vlivy, tj. působení fyzické a duševní organizace člověka. Dle Masaryka rozumní a zdraví lidé neinklinují k sebevraždám, neboť tito se dokážou s různými nástrahami života vyrovnat. Jednou z hlavních příčin k uchýlení se k sebevraždě bývají choroby, např. mozku, nervů či jater. Dalšími faktory, které Masaryk sleduje v souvislosti s mírou výskytu sebevražednosti, jsou např. pohlaví a věk. Větší sklony k tomuto způsobu ukončení života mívají muži. Pokud je zmiňován věk, kritickým se jeví období mezi 40. - 50. rokem života. Pozornost je též věnována dětským sebevrahům. A motivy mladých sebevrahů nejsou dětské: neukojená ctižádost, žárlivost a nešťastná láska, bázeň před trestem, špatné zacházení, nevázaný život, bída a nouze [2]. Příčinou sebevraždy mohou být i všeobecné společenské poměry, např. počet, hustota či přibývání obyvatelstva. Důležité je zamyslet se i nad spokojeností v manželském a rodinném životě a nad tím, co přináší např. stav vdovský. Obecně lze říci, že manželství existující ze skutečné náklonnosti blaze působí na lid. Do značné míry může vznik sebevražednosti ovlivnit i ztráta svobody z důvodu uvržení do vězení. Pokud jsou brány v úvahu politické poměry, nepochybně zajímavým zjištěním se jeví fakt, že odolnější jsou míšenci. Dalším činitelem, který hraje též důležitou roli, jsou hospodářské poměry. Nespokojenost s majetkovými poměry má neblahý dopad na lid a tudíž bývá velmi častou příčinou dobrovolného ukončení života. Ačkoliv se dosud zmíněné příčiny vedoucí k páchání sebevražd zdají být zásadními, nepodařilo se prokázat, že by byly oním hlavním důvodem k učinění tohoto kroku. Proto vyvstává otázka, zda poměry duševní vzdělanosti, tj. např. rozumové, mravní a především náboženské vzdělání nejsou onou skutečnou příčinou sebevražednosti. V Sebevraždě zkoumá, která je hlavní disponující a někdy i determinující příčina sebevražednosti stoupající s civilizací, a pokládá za ni beznábožnost, kdežto jednotný názor světový a životní, arci náboženský, je silou udržující, konservující, jako vůbec náboženství pokládá za centrální sílu života jak jednotlivcova, tak společenského [4].

Důvodem, proč se lidé svévolně vzdávají svého života, je neštěstí. To může být reálné či fiktivní a plyne z povahy jednotlivce. Učinění tak závažného rozhodnutí – nebýt, závisí především na tom, jaký má jedinec celkový názor na svět a život vůbec. V této souvislosti je velmi důležité zamyslet se nad tím, zda existuje určitá spojitost mezi mírou vzdělanosti a sebevražedností. Jednodušší člověk spíše použije násilí vůči jinému a vzdělaný jedinec naopak inklinuje k sebevraždě, než aby spáchal vraždu. Tím, že se člověk vzdělává, touží co nejlépe poznat svět a přitom si pokládá nejrůznější otázky i existenčního charakteru. I polovzdělanost určitě přispívá k sebevražednosti. Lidé by se měli více učit pro život a nejen pro školu. Tak dochází filozof k důležitému poznatku: Ne vzdělání samo, ne pěstování vědy, ale intelektualismus ve vědě a člověkova polovzdělanost stojí u kolébky moderního sebevraha [3] Velice důležitým činitelem je i mravní vzdělání, vůle, náboženské vzdělání. Pokud ubývá nábožnosti, vytrácí se ze života lidí naděje a radost. Beznábožnost se tedy jeví jako nejsilnější příčina dobrovolného odchodu ze života. Sebevražda popírá ideál mravnosti. Masarykova mravnost a náboženskost spočívá ve spolupráci s bohem. Lidé by měli spolupracovat s lidmi a s bohem. S tím úzce souvisí otázka výběru náboženství. Náboženství nevzdělaných přírodních národů působí příznivě, velmi nepříznivě působí, tedy plodí sebevraždy, buddhismus, jehož nauka o nirváně ve značné míře podporuje asketické opovrhování životem [2].

Způsob provedení sebevraždy

Dosud byly zmíněny různé příčiny vedoucí člověka k sebevraždě. V této souvislosti je neméně důležité zaměřit se i na způsoby, které jednotlivec volí, aby tak učinil. Výběr prostředku závisí např. na tělesné síle či odvaze jedince. Mladé dívky většinou skočí do vody, mladí muži se zastřelí, starší muži se oběsí. Většina sebevrahů se snaží ukončit svůj život co nejrychlejším způsobem a pokud možno bez bolesti. Vyskytují se však i případy jako je např. vyhladovění, sebeupálení, či zmrznutí [2].

Terapie

V rámci prováděné analýzy sebevražednosti nebyla opomenuta ani otázka terapeutiky. Protože Masaryk chápe sebevraždu jako chorobu našich dnů, měla by terapie probíhat jako lékařská v tom smyslu, že existující zlo se musí odstranit a předejít vzniku dalšího. Zlo může být léčeno tím, že se odklidí nenábožnost. Z tohoto důvodu si Masaryk klade otázku, zda by nemělo vzniknout nové náboženství. Člověk se musí především tělesně a mravně uzdravit [2].