Život a dílo

Karel Havlíček Borovský byl významný český básník, novinář, ekonom a politik. Narodil se 31.října 1821 v Borové u Přibyslavi, vlastním jménem Karel Havlíček.

Karel Havlíček Borovský

Odkaz

Začal se podepisovat podle místa narození, Borovský. Je povaľován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literální kritiky. Pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě. V roce 1838 gymnázium úspěšně dokončil. Od roku 1838 studoval filozofii v Praze. Z důvodu působení na výchovu českého lidu vstoupil proto do kněžského semináře. Jeho cíle však vzaly za své. Přestáva věřit, že modlidba může způsobit změnu k lepšímu. V roce 1841 proto seminář opouští a stáva se až do konce života nekompromistním kritikem římskokatolické círvke. V letech 1842-1844 pracoval jako vychovatel v rodině univerzitního profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se se vším, co k Rusku patřilo.

Poměry v carském Rusku byl však žokován. Tyto zkušenosti využil ve své tvorbě. Roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná. Chtěl si najít solidní zaměstnání a věnovat se literální tvorbě. Snažil se všechno vysvětlit tak, aby to chápali i prostí čtenáři. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze praľských novin, a to Obrazy z Rus. Na doporučení Františka Palackého se roku 1846 stáva redaktorem Pražským novim a jejich přílohy Česká včela. V nich kritizoval Tylův román Poslední Čech. Vůči tomuto spisovateli a dramatikovi si Borovský nebrál servítky. Kritika měla úspěch. Po revolučních bouřích roku 1848 odchází z Praľských novin a zakláda vlastní - Národní noviny. V dubnu 1848 Borovský pracoval jako redaktor těchto novin a v červenci téhož roku byl zvolen poslancem v říšského sněmu. Byl ale více novinářem, než poslancem, vzdal se tedy poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Národní noviny měly díky Borovskému velký vliv na české veřejné mínění. Noviny dosáhly velké popularity, byly prvním deníkem v českých zemích a lidem se líbily epigramy a satirické popěvky, které Borovský do novin psal. Když Rakousko začalo obnovovat absolutistickou vládu, větąina českých liberálních politiků zanechala svoje činnosti. Borovský se v novinách postavil na odpor a proto vstanul před soudem. Porota ho však uznala nevinným.

V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Borovský se však nevzdal a v květnu následujícího roku začal k Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan a vycházel dvakrát do týdne. Opět byl pronásledován a týdeník se nesměl rozšiřovat mimo Kutnou Horu. Po daląích obviněních a udáních uľ Borovský soustavný tlak nevydržel. Chtěl úředníky připravit o to, aby sami Slovana zlikvidovali a v srpnu jeho vydání zastavil. Žurnalistickou práci přeružil a věnoval se rodině. Chtěl hospodařit na venkově, ale jeho plány se bohužel neuskutečnily. V prosinci roku 1851 byl spěąným dostavníkem deportován do tyrolského městečka Brixenu. Cesta přes zasněžené Alpy byla dosti náročná. V roce 1852 se za ním přistěhovala i manľelka s dcerou. V zapadlém městečku byl nešťastný, chybělo mu české prostředí.

Borovský byl pod stálým policejním dozorem a byla také sledována veąkerá jeho korespondence. V roce 1854 se jeho manľelka Julie s dcerou vrátila zpět do Prahy. Borovský tak doufal, že bude propuštěn za rodinou do Čech. Musel tedy podepsat protokol, v nímž se zavázal, že nebude pokračovat ve veřejných aktivitách. Teprve poté byl propuštěn po čtyřech letech vyhnanství zpět do Čech. Cestou se dozvěděl, ľe jeho manľelka podlehla tuberkulóze. Následně byla tato nemoc zjištěna i u dcery i samotného Borovského. Ten měl zakázaný pobyt v Praze, tak žil v Německém Brodě u své matky. Až po propuknutí nemoci se mohl vrátit do Prahy, kde společně s dcerou bydlel až do své smrti v červenci roku 1856.

Jeho pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí, zvláště z řad spisovatelů, a stal se tak protirakouskou manifestací pražského lidu. Borovský je pohřben na Olšanském hřbitově v Praze.

Ověřit XHTML 1.0 Strict