3.den - Zlatná na Ostrove, Komárno, Gbelce, Demandice, Dudince aneb Guten Tag

Tu noc pod širákem pod vzrostlými topoly jsme spali jako zabití. Jen hned ráno se s námi Pavel musel podělit o svůj hluboký zážitek. V noci ho nějaký člověk procházející kolem něj probudil svým domnělým smíchem, z nějž se později vyklubal kašel tak úděsný, že na Páju málem odhodil plíce. Po snídani se vydáváme na další cestu. Ale ouha. Pavla to kolo nemá rádo. Tentokrát je prázdná zadní pneumatika. Dofukujeme vypůjčeným kompresorem a pokračujeme v naději, že to byla jenom zlá náhoda..

Naším nejbližším cílem je Komárno a na druhé straně Dunaje jeho maďarské dvojče Komárom. V poklidu dorážíme do centra města, před radnicí se fotíme a pak vyrážíme na most přes Dunaj.

Pokračujeme rovinatou krajinou přes Marcelovou a Bátorove Kosihy. Počasí je opět bez chyby. Cestu si krátíme zpěvem upravených verzí písniček Tak teda pojď a Ach, synku, synku. Po pravé straně vidíme kopce v Maďarsku. Živě si představuju to krásné víno, které na nich musí růst. V Gbelcích Pavel dofukuje zadní pneumatiku - tento úkon se později opakuje v pravidelných intervalech až do úplného konce naší cesty. Míjíme Štůrovo, v dálce se rýsují obrysy ostřihomské katedrály. Do Budapešti je to odtud co by kamenem dohodil - asi 60 km. Přejíždíme řeku Hron a stavíme u památníku Rudé armády. Pavel dojednává s nějakými maďarskými holkami, aby nás zvěčnili na tanku.

Projíždíme Ipeľskou pahorkatinou a připomínáme si, jak vypadají kopce. Je převážně zalesněná, v lese je příjemný chládek. Vžíváme se do role tří západoevropských misionářů, kteří přijíždějí kultivovat místní pohany. Pak si zase vzpomínáme na film Dědictví aneb Kurvahošigutntag: Projíždíme kolem nějakého staříka pasoucího kozy nebo ovce a já smekám helmu a říkám "Guten Tag." K mému překvapení reaguje slovy "Wohin fahren Sie?" To v tom filmu nebylo, takže nevím, co mám odpovědět. Vesnice už tady nejsou zdaleka tak upravené a chvílemi se i stmívá. Začíná být jasné, že do cíle moc brzy nedojedeme, "devátá to jistí".

Přijíždíme na hlavní silnici vedoucí z Nových Zámků do Šahů. Jedeme cestou na Šahy, je už celkem tma. Před Demandicemi nás čeká první zkouška - první pořádný kopec - znamení toho, že kraj rovin už je definitivně za námi. Odbočujeme na Dudince. Na této (hlavní !!!) silnici se málem střetáváme s neosvětleným cyklistou jedoucím na levé straně silnice proti nám. Tohoto pozoruhodného jevu jsme se pak stali svědky ještě několikrát. Mezi Hokovcemi a Dudincemi má být podle mapy autokemp. V Hokovcích (Egeg) se na něj ptáme, ale nikdo o ničem neví. Jedna paní nám alespoň dala vodu a doporučila nám k přespání louku vedle fotbalového hřiště.

Kluci navrhujou ustlat si uprostřed hřiště, ale to zavrhuju, protože je tam vidět ze silnice a navíc je zítra sobota a někteří fotbalisté bývají ranní ptáčata. Máme v nohách zase přes 120 km a navzájem se ujišťujeme, že v dalších dnech hodně zvolníme. Dobrou noc.