4. den - Dudince, Krupina, Zvolen aneb sólo pro Ing. Kapustu

Ráno nás probouzí známý pocit. Začíná pršet. Rychle se přesunujeme do jakési boudy na okraji fotbalového hřiště s dvěma stěnami a střechou, v tuto chvíli nám postačuje.

Déšť ustává a po proběhnutí po hřišti s vlajícími karimatkami nad hlavami (rozcvička) konečně vyjíždíme. Před námi se objevují kopce, vjíždíme do Hontianských Nemců. Na křižovatce odbočujeme na Banskou Štiavnici a s vidinou brzkého oběda se s vervou pouštíme do prudkého stoupání. Ještě jsme ani nevyjeli z Nemců, když jsme si s Pavlem všimli, že nám chybí Stáňa. Po chvíli čekání jsme těžce vydřené metry zase sjeli dolů. Ten nešťastník právě sundaval zadní kolo. V duši díra jako vrata, prý od skoby. Nastává už zavedený rituál - lepení, shánění pumpy, nandávání kola. Nejprve se nám nabízí ku pomoci jeden z občanů romské národnosti makající na blízké stavbě. Prý sežene pumpu. Jede někam na kole, ale vrací se s prázdnou. Přichází další domorodec. Určitě mluví slovensky, ale moc mu nerozumíme. Nese pumpu, ale moc nefunguje.

Po jakéms takéms nafouknutí vyvstává další problém. Díra je totiž i v pneumatice, a to ne malá. Duše z ní nebezpečně vyčuhuje. Chceme se poptat, kde by se případně dala sehnat nová. Zrovna při rozhovoru s nějakou paní se ozve strašná rána. Duše i pneumatika jsou na vyhození. Duši máme náhradní, ale to nám moc nepomůže. Paní říká, že v Krupině, asi 10 km odtud, je obchod s jízdními koly, ale teď v sobotu odpoledne už tam mají zavřeno. Pak si vzpomíná, že v Sebechlebech (3 km), bydlí majitel toho obchodu. Jméno bohužel nezná. Já a Pavel vyrážíme jenom tak nalehko (bez bagáže). V Sebechlebech se celkem snadno dopátráme onoho chlapíka. Zvoníme u jeho domku. Po delší době se vynořuje záhadná postava - asi 25letý, rozespalý, neoholený, nevrlý mladík. Velice neochotně vysvětluje, že je jenom prodavač a že majitel se jmenuje Ing. Peter Kapusta (Pavel rozuměl Peterka Puszta) a bydlí v Jalšovníku (13 km).

Vracíme se do Nemců a překvapenému Stáňovi sdělujeme tu úžasnou novinu. Na mapě nacházíme Horný a Dolný Jalšovník, naštěstí jsou od sebe jenom 1 km. Chvíli se dohadujeme co dál. V jednom okamžiku dokonce já se Stáňou stopujeme projíždějící auta. Po několika marných pokusech zase s Pavlem sedáme na kola a jedeme směrem Horný Jalšovník. Projíždíme půvabnou krajinou, za jiných okolností bysme si ji určitě líp vychutnali. Štěstí že jsme nečekali na stopa, protože jsme po odbočení z hlavní silnice nepotkali jediné auto. V Horným Jalšovníku se samozřejmě dovídáme, že náš kýžený pan inženýr bydlí v Dolným. Našli jsme jeho nový dům a naštěstí byl doma. Přivítal nás usměvavý člověk, který Pavla nadchnul svým přístupem (podal mu ruku). Hrozně ho zajímalo, jak jsme ho našli, a tak jsme mu vyprávěli náš neuvěřitelný příběh. Pak nám za drobný peníz prodal požadovanou komoditu (doma měl sklad) a my jsme upalovali zpátky do Hontianských Nemců. Tímto mu znovu děkujeme. Cestou jsme si natrhali pár jablek.

Stáňa byl velice spokojen. Dostal, co chtěl, až pod nos a navíc prý asi hodinu strávil v živém hovoru s místní masérkou čekající na autobus. Zatímco si dával kolo do pořádku, jsme se naobědvali, protože z oběda ve Štiavnici už nic nebude. Pak jsme vyrazili přes Krupinu do Zvolena. V Krupině, okresním městě, které jsme ihned přejmenovali na okresní vesnici, jsme doplnili zásoby chleba. Kolem osmé večer (rekord) jsme vjeli do Zvolena a hned na jeho okraji do kempu. Dnešní den byl opravdu bohatý na zážitky, na zítřek plánujeme volno a pořádný obídek. Po večeři pro jistotu stavíme stan, ale je nám dopřána klidná noc pod širákem. Zasloužíme si ji.