1. Úvod

Pro vložení částí programu napsaných v asembleru do programu v jazyku C lze použít dvě základní metody:

Vložení instrukcí asembleru pomocí příkazu inline asembleru. Tuto možnost nebudeme dále uvažovat.
Sestavení objektových modulů, které vytvoříme překladem programu v jazyku C pomocí překladače BC (resp. BCC) objektových modulů napsaných v asembleru a přeložených překladačem TASM. Tomuto postupu bude věnován následující popis.

Při sestavování programu v C a v asembleru je nutné dodržovat několik základních pravidel:

Identifikátory proměnných a procedur/funkcí definovaných v C upravuje překladač tak, že před ně předřadí prefix _ (podtržení). Proměnná definovaná jako

int abcd;

se bude vnitřně jmenovat _abcd . Podobně procedura

void secti(int x1)

bude mít jméno _secti.

Při psaní programů v asembleru bychom to měli respektovat, pokud vytváříme procedury volané z C nebo pokud chceme používat společné proměnné public/extrn. Překladač TASM ale do věci zasahuje následujícím způsobem:

Je-li kromě paměťového modelu v direktivě .model určen i jazyk C, tj. například

.model small,c ,

jsou pro jména použitá v public a extrn vygenerovány i jejich verze s podtržením na začátku.

Jazyk C rozlišuje malá a velká písmena v identifikátorech proměnných, funkcí atd. Jména FUNK a funk proto označují dvě různé funkce. Překladač TASM implicitně převádí všechna písmena na velká. Lze mu v tom zabránit volbou /mx při překladu.

Podobné problémy by mohly nastat při sestavování. Je vhodné použít pro TLINK volbu /c.

Pokud nechceme řešit problémy se segmentováním, je vhodné používat pro všechny moduly stejný paměťový model. Pro jednoduché pokusy můžeme použít např. model small. V programu v asembleru proto použijeme

.model small,c .

Paměťový model pro program v C můžeme určit pomocí

#pragma small .

2. Překlad a sestavení C a ASM v integrovaném prostředí BC

Nejjednodušší cesta jak spojit program v C s procedurou v asembleru je použití integrovaného prostředí BC. Postup je následující:

Vytvoříme projekt, ve kterém budou zahrnuty všechny potřebné moduly napsané v C i v asembleru. BC použije pro každý modul příslušný překladač a zajistí správné sestavení objektových souborů. Použitý způsob překladu pro daný zdrojový soubor lze ověřit tak, že nastavíme kurzor na jméno daného souboru v okně Project a použijeme příkaz Options na nástrojové liště. (Obecně je způsob překladu dán nastavením v menu Options – Transfer.)

3. Použití překladače BCC

Překladač (řídicí program) BCC umožňuje překlad a sestavení programových modulů napsaných v C nebo asembleru. Příkazová řádka pro jeho spuštění má tvar (zjednodušeně):

bcc options file [file file ... ] .

Options jsou volby (viz dále) a file jsou jména souboru (souborů) .asm nebo .c .

Některé důležitější z velkého množství možných voleb:

-Lpath	cesta ke knihovním souborům (nutné pro sestavení programu)
-Ipath	cesta k souborům include (nutné pro překlad)
-c	překlad souborů bez sestavení
-S	překlad souboru .c do asembleru (generuje .asm)
-v	vložení ladicích informací do výstupního souboru
-mx	nastavení paměťového modelu na x (x = t, s, c, m, l, h pro model tiny, small, compact, middle, large, huge)
-M	linker vytvoří mapový soubor (.map)

Poznámka: Při zadávání voleb je nutné dodržet malá/velká písmena.

V OrioNT by měla být cesta k souborům include: j:\zcu.cz\novell\pub\bc31\include

a ke knihovním souborům: j:\zcu.cz\novell\pub\bc31\lib .

Překlad a sestavení programu prog.c s procedurou proc.asm může tedy být proveden příkazem:

bcc -Lj:\zcu.cz\novell\pub\bc31\lib -Ij:\zcu.cz\novell\pub\bc31\include -v prog.c proc.asm

4. Samostatný překlad jednotlivých modulů a sestavení pomocí TLINK

Při tomto způsobu práce nejprve postupně přeložíme jednotlivé zdrojové soubory. Získané objektové soubory potom sestavíme spolu s dalšími potřebnými moduly a knihovnami pomocí programu TLINK.

4.1. Překlad modulů v asembleru

Pro překlad pomocí TASM je nutné použít volbu /mx, která zajistí dodržení malých/velkých písmen u identifikátorů (nutné pro sestavení s moduly v C). Pro překlad modulu proc.asm může mít příkazová řádka tvar:

tasm /z/zi/l/mx proc.asm

4.2. Překlad modulů v C

Jednotlivé moduly napsané v C lze přeložit pomocí BCC s volbou -c :

bcc -Ij:\zcu.cz\novell\pub\bc31\include -c -v prog.c

Volba -I je nutná pro specifikaci adresáře, ve kterém má BCC hledat soubory include.

4.3. Sestavení programu

Při sestavování musíme k objektovým souborům, které jsme vytvořili překladem ze zdrojové formy přidat inicializační modul a potřebné knihovny. Jedná se o následující soubory:

Inicializační modul c0x.obj. Podle použitého paměťového modelu musíme použít příslušný inicializační modul – písmeno x v názvu odpovídá příslušnému modelu:

t,s,m,c,l,h pro modely tiny, small, middle, compact, large, huge. Soubor pro model small má tedy název c0s.obj.

Inicializační modul musí výt v seznamu objektových souborů uveden jako první před námi vytvořenými soubory .obj.

Runtime knihovnu cx.lib. x v názvu opět odpovídá příslušnému paměťovému modelu, viz výše.
Knihovnu pro operace v pohyblivé řádové čárce. Pro všechny paměťové modely lze použít knihovnu emu.lib.
Matematickou knihovnu. Podle paměťového modelu příslušnou mathx.lib.

Dále je nutné použít volbu /L pro definování cesty ke knihovnám (nejsou-li v pracovním adresáři) a /c pro povolení rozlišování malých a velkých písmen v identifikátorech extrn a public. Soubor c0x.obj musí být uložen v pracovním adresáři nebo k němu musí být uvedena cesta – volba /L se vztahuje pouze na knihovny .lib .

Obecná (zjednodušená) příkazová řádka pro linker:

tlink options,objfiles,exefile,mapfile,libfiles

kde options jsou volby pro sestavení, objfiles a libfiles jsou názvy souborů .obj resp. .lib oddělené mezerou, exefile je název výsledného souboru .exe a mapfile je název souboru s mapou segmentů .map .

Pro sestavení hlavního programu prog.obj a procedury proc.obj (model small) bude mít příkaz tvar:

tlink /Lj:\zcu.cz\novell\pub\bc31\lib /c c0s prog proc,prog,prog,cs emu maths

Pořadí knihoven se musí dodržet. Výsledný soubor bude prog.exe .

Viz též stručný návod k programování v assembleru I8086 a komentář k programu P2, který výše uvedené částečně doplňuje.