Časté chyby v citacích

Jednou z nejčastějších chyb, které se vyskytují, je použití různých citačních manažerů a pomůcek k vytváření bibliografických citací. Každá jednotlivá citace je pak podle ISO 690 sice v pořádku, ale nelze je použít do jednoho seznamu. Norma totiž nedává jednoznačný návod na to, jak citovat. Pouze určuje povinné prvky citace a do jisté míry jejich pořadí.

Přímo v normě je uvedeno: „… norma nepředepisuje konkrétní styl odkazu nebo citace. Příklady […] nejsou předepisující, pokud jde o styl a interpunkci.

Norma tedy završuje většinu z existujících citačních stylů.

TAKHLE NE

Příklad správných citací, které nemohou být v jednom seznamu literatury, protože každá je vytvořena jiným způsobem:

Chybou je i nesoulad odkazů a seznamu citací:

Velmi často se vyskytuje v textu práce harvardský způsob odkazování (jméno, datum), ale v soupisu bibliografických citací není rok vydání práce hned za autorem, přitom na tom je celý tento styl (systém) postaven.

Další poměrně častou chybou je opomenutí mezery za interpunkčním znaménkem či použití spojovníku místo pomlčky v rozsahu (např. stran nebo let):

  1. ŠIMETKA,Ondřej. Zmenšující (destruktivní) operace. Moderní gynekologie a porodnictví,2009,roč.18,č. 3, s.285-289. ISSN:1211-1058.

Naopak v názvech s podnázvem se často vyskytuje chyba oboustranné mezery kolem dvojtečky. Většinou vznikne kopírováním z knihovního katalogu.

  1. PROŠKOVÁ, Eva. Mýty a skutečnost specializované způsobilosti všeobecných sester. Florence : časopis moderního ošetřovatelství, 2010, 6(6), 3–4. ISSN 1801-464X.

Častou chybou je též neuvádění přesného data u zdrojů toto vyžadujících: onlinové zdroje, patenty, rozhlasová či televizní vysílání (zde se uvádí i čas).

Zvláště v harvardském stylu, kdy se uvádí rok vydání ihned za autora. Přesnější datum je pak třeba uvést na obvyklém místě.