Friedrich Nietzsche


Tvorba Friedricha Nietzscheho

Úvod
Friedrich Nietzsche (1844 – 1900) je jedním z významných filozofů 19. století, ale originalita jeho „filozofie života“ je nadčasová a přesáhla hranice své doby. Publikovaná díla Fridricha Nietzscheho bývá rozdělována do tří období. V první fázi tvorby, vychází z antického světa a vzorem je mu geniální umělec. Ve druhé fázi tvorby nalézá východisko ve vědeckém pokroku. V této době je ovlivněn především darwinismem a vzorem se mu stává osobnost vědce. Ve třetím období, zaměřuje svoji tvorbu na jasný cíl: stvořit vizi nadčlověka, velkého člověka budoucnosti. Vytváří i své další slavné filozofické koncepce: přehodnocení všech hodnot, vůli k moci, věčný návrat. Vrcholem díla Fridricha Nietzscheho se stává filozofická báseň: „Tak pravil Zarathustra“, napsaná v letech 1883-1885, jež nejuceleněji shrnuje Nietzscheho představy (Hrdlička 1997, 460).

Tak pravil Zarathustra
Ústřední postavou nejznámějšího Nietzschova díla, Tak pravil Zarathustra, je osamělý poutník – filozof Zarathustra, který prochází světem a hledá lepší budoucnost. Výrazným začátkem Nietzsche nepřímo vytváří atmosféru velkoleposti. Zde se také rodí koncepce nového člověka - nadčlověka (Hrdlička 1997, 460). „Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má býti překonáno. Co jste vykonali, aby byl překonán?“ (Nietzsche 1995, 9) První díl je ve znamení smrti Boha, z níž pro člověka vyplývá jasný úkol: překonat tíhu své malosti a stát se tvůrcem nadčlověka. Ve druhém díle je však problematičnost tohoto obrazu narušena, přichází tu ke slovu nezbadatelnost života, v němž není nepomíjejícího dobra ani zla, ve kterém se kříží a proplétají protichůdné tendence. Vedle hrdinské vůle je třeba mít i „oko andělské“; tzn. přitakat, proměňovat odmítanou minulost v přijatou přítomnost; Zarathustra teď hovoří o „dvojí vůli“. Ve třetím díle Zarathustra sestupuje k moři a obrací se k nočnímu nebi – symbolům všeobjímajícího přitakání. Odkrývají se postupně různé aspekty věčného návratu a jejich prostřednictvím také nepatrná hranice, která od sebe dělí hlubokou vděčnost a stejně hluboké zhnusení, jež tato všezahrnující věčnost probouzí (Kouba 1995, 62-63). Čtvrtá část byla napsána, zatímco bylo očekáváno vydání prvních tří částí. Nejprve nebyla tato část publikována jako součást knihy Tak pravil Zarathustra, pro veřejnost, ale pouze soukromě, vytištěno v omezeném množství pro několik blízkých přátel (Pothen 2000, 64). První úplné vydání Nietzschovy knihy „Tak pravil Zarathustra“ se objevilo na trhu přibližně před sto lety. Kniha se stala velice známou ještě za života autora, avšak ten v té době byl již velmi nemocen (Salaquarda 1995, doslov, 335). Celé toto dílo je věnováno výhradně Zarathustrovi, ostatní postavy vystupují především jako posluchači: příznivci nebo odpůrci jeho učení, na nichž komentuje své teze. Úryvky o lidech jsou povětšinou obecného charakteru, ale obsahují mnoho bystrých a působivých poznatků o lidské povaze a přirozenosti, nakonec Nietzsche řadí k přednostem spíše lhostejnost k lidem, neochotu a neschopnost empatie (Hrdlička 1997, 462). Zarathustra, jako kazatel nadčlověka, dosud neexistoval nikdo, kdo je hoden slyšet Zarathustrovo vyučování. „Já jsem bezbožný“, říká Zarathustra, „ kde mám najít svůj rovnocenný protějšek?“ Zarathustrova bezbožnost je tak výzvou k jeho publiku, stejně tak otazníkem proti velkým možnostem takového publika, jako je bezbožnost, monologické otázky a hlavně hodnoty práce a lidských skutků (Pothen 2000, 57). Jedině nadčlověk může stvořit nové smysluplné hodnoty: „To pak je ten, kdo vytváří cíl člověka a zemi dává její smysl a její budoucnost: teprve ten stvoří, že něco jest dobré a zlé.“ Nelze však ovšem přehlédnout, že Nietzsche je přitahován spíše zlem: „Nejhorší jsou však malé myšlenky. To raději už páchat zlo, než myslet přikrčeně.“ „I mezi lidmi je krása vylíhnutá žhavým sluncem, mnoho zázračného je na lidech zlých.“ „…mého nadčlověka, hádám – zvali byste ďáblem.“ Pouze jiní výjimeční lidé by dokázali jedinečnost nadčlověka pochopit. Ale ty Zarathustra nenalézá: „Cizinci a výsměchem jsou mi lidé přítomní, k nimž mne nedávno pudilo srdce; a vypuzen jsem ze zemí otcovských i mateřských. A tak miluji už pouze svých dětí zemi, neobjevenou zemi v nejdálnějším moři….na svých dětech nepravím, že jsem dítětem svých otců: a na všem budoucnu – tuto přítomnost.“ Až v průběhu dvacátého století, po smrti básníka, následující generace mohly poznat, že všechny radikální pokusy o přehodnocení tisíciletých civilizačních hodnot vedou k rozkladu, chaosu a násilí (Hrdlička 1997, 462-464).

Nihilismus
Pojem nihilismus vstoupil do filozofie v diskuzích kolem německého idealismu na sklonku 18. Století a znamená přetržení věřivého pouta k nadřazené instanci. Nihilismus původně není zjevný, je morálním výkladem světa. Otevřený nihilismus je rozvinutím nihilismu skrytého. Morální výklad podnítil hodnoty ve světě a existence takových hodnot se jeví jako nezbytný předpoklad našeho porozumění (Kouba 1995, 143). Filozofický nihilista je přesvědčen, že veškeré dění je marné a nesmyslné; a nemělo by existovat žádné nesmyslné a marné bytí. Nihilista v zásadě míní, že pohled na takové pusté a neu-žitečné bytí působí na filozofa neuspokojivě, pustě a zoufale. Charakter bytí by měl filozofovi působit zajisté potěšení (Nietzsche 1992, 634). Příčinou nihilismu je v tradičním pohledu posun od důvěry v boha, jenž se lidskému duchu dává ve zkušenosti transcendence jako absolutní bytost, k sebeabsolutizaci subjektu (Kouba 1995, 146). Zánik křesťanství, morálkou obrácenou proti Bohu, si hnusí falešnost a prolhanost celého křesťanského výkladu světa dějin. Nedůvěra vůči morálce končí v nihilismu, kde nic nemá smysl (Nietzsche 1992, 626). Nihilismus může být známkou velké síly, kdy síla ducha může vyrůst natolik, že původní cíle zdají se být nepřiměřené. Ve víře roste moc autorit a ta získává tak moc. Maximální síla nihilismu je v násilném ničení, jež je označováno jako aktivní nihilismus. Opakem aktivního nihilismu je unavený – pasivní nihilismus, který již neútočí a jeho nejznámější formou je bud-hismus. Pasivní nihilismus je pak úpadkem a ústupem moci ducha, jako známky slabosti (Nietzsche 1992, 632). Nihilismus se objevuje, pokud je ve všem vědění hledán smysl, který tam není. Tím smyslem by mohlo být naplnění mravního řádu světa, kdy každý cíl je ještě smyslem. Také se objevuje, jestliže člověk postoupil svoji duši žízni po obdivu a úctě, ztrácí víru ve svou hodnotu. Jedna z forem nihilismu zahrnuje také nevíru v metafyzický svět – jež si víru v pravý svět zapovídá a připouští, že realita světa dění je jediná realita. Bylo dosaženo absence jakékoliv hodnoty. Bytí ničeho nedociluje a nedosahuje. Charakter bytí je nepravdivý a není důvod věřit v existenci pravého světa (Nietzsche 1992, 635).

Závěr
Friedrich Nietzsche byl nejen známým německým filosofem, filologem, básníkem i skladatelem, který svými myšlenkami, literárními a filozofickými díly ovlivnil myšlení dalších generací. Přejímal mnoho pojmů i jiných myšlenkových postřehů své doby. Svými stanovisky vymezuje základní možnosti bytí ve světě a také uvádí mnoho nových myšlenek. Kromě „Myšlenky věčného návratu“, již zmíněné „Myšlenky nadčlověka“ a nihilismu, se v jeho dílech objevují další pojmy jako vůle k moci, fatalismus, pluralita morálek, kdy Nietzsche zavrhuje morálku ve smyslu nahlédnutí podstaty světa a prohlašuje ji za iluzi (Kouba 1995, 105).

Publikovaná díla

Dílo F. Nietzscheho v ČJNázev díla v origináluRok vydání
Zrození tragédie z ducha hudby Die Geburt der Tragödie aus dem GEiste der Musik1872
Nečasové úvahyUnzeitgemässe betrachtungen1872
Lidské, příliš lidskéMenschliches, Allzumenschliches1878
Ranní červánkyMorgenröte1881
Radostná vědaDie Fröhliche Wissenschaft1882
Tak pravil ZarathustraAlso sprach Zarathustra1885
Mimo dobro a zloJenseits von Gut und Böse1886
Genealogie morálkyZur Genealogie der Moral1887
Případ WagnerDer Fall Wagner1888
Soumrak model aneb Jak se filosofuje kladivemGötzen-Dammnerung1889
-Nietzsche contra Wagner1889
-Dionysos-Dithyramben1889
AntikristDer Antichrist1895
-Ecce Homo1898
Graf publikovaných děl

Úvodní stránka
Text
Zdroje

Vyhledání tématu stránek v Google
Vyhledání tématu stránek v Seznamu

Navigace v textu:
Úvod
Tak pravil Zarathustra
Nihilismus
Závěr
Publikovaná díla

Kontakt: Univerzitní email


XHTML strict webová stránka pro zisk zápočtu- KIV/ZPS Ověřit dodržení syntaxe

Obrazek