|
Jindřich VIII. se narodil v roce 1491, jeho otcem byl Jindřich VII. a matka Alžběta z Yorku. V roce 1509 nastoupil na trůn v osmnácti letech.
Začal se ucházet z politických důvodů o Kateřinu Aragonskou, která byla dcerou španělského krále Ferdinanda II. a vdovou po bratrovi Arturovi. Anglie byla mocnost druhého řádu a spojenectví se španělským trůnem bylo výhodné. Avšak 3. kniha Mojžíšova sňatek mezi švagrovou a švagrem zakazovala,proto bylo nutné získat papežskou bulu a dokázat,že manželství bylo nenaplněné. Našli se svědci, kteří to dokázali.
Zpočátku vlády Jindřich ponechal vládnoucí povinnosti na Wolseyovi, kterého jmenoval prvním ministrem a v roce 1515 lordem, kancléřem a předsedou královské rady. Později ho papež Lev X. jmenoval papežským legátem v Anglii. Takže měl ve svých rukou veškerou světskou a církevní moc. Svolával legátské synody.
Za své vlády Jindřich VIII. postupně doplňoval stávající feudální pojetí královského úřadu pojetím imperiálním, slovní spojení král a císař - rex imperator hodlal obdařit významem, jaký nemělo od časů římského impéria. Jeho rádci, se snažili mařit jeho úsilí vést nákladné války. Humanisté Colet, Erasmus, More války kritizovali. Za jeho vlády se však uskutečnili nejsmělejší a nejrozsáhlejší vpády do Francie od časů Jindřicha V..
Královo válečné tažení v roce 1512-13 organizoval Wolsey. V roce 1513 vyrazil Jindřich VIII. osobně v čele armády z Calais a po tzv. bitvě ostruh v Guinegatte (16.8.) uchvátil města Thérouanne a Tournai. Plánovala se další invaze, Wolsey vyjednal anglo-francouzskou dohodu v srpnu 1514, ta se však zhroutila, když dosedl na trůn František I v lednu 1515, v roce 1518 Wolsey dohodl s Francií nové podmínky, z nichž pak povstala evropská mírová smlouva, kterou podepsal papež, císař, Španělsko, Francie, Anglie, Skotsko, Benátky, Florencie, Švýcarsko. V roce 1522-23 však Jindřich znovu táhl do Francie, dostal se na 50 mil od Paříže.
Na anglickou církev zaútočili humanisté poprvé v roce 1512, kdy Colet, napadl kněžské prohřešky a požadoval reformaci církve.
V teologických a literárních otázkách zůstal Jindřich kontroverzně katolickým. V roce 1521 hájil proti Lutherovi svátostí a papež ho jmenoval defendor fidei (obránce víry).
Vliv luteránství byl v Anglii rozsáhlý Lutherovi myšlenky pronikly na univerzitu, zejména v Cambridgy a na Londýnskou právnickou fakultu. K mladým cambridžským učencům, kteří byli ovlivněny, patřil Thomas Cranmer a Matthew Parker, oba se později stali canteburskými arcibiskupy. Wolsey se naopak snažil protestantství potlačit, pálil knihy a zavíral do žaláře. Do tohoto náboženského víru vpadl rozvod s Kateřinou Aragonskou, protože Kateřina měla s Jindřichem jen jednu dceru - Marii, Jindřich však chtěl mužského potomka. Požádal Řím o zrušení manželství, které se zakládalo na výjimce, kterou udělil papež Julius II.. Musel by prokázat papeži Klementovi VII., že výjimka je neplatná. Wolsey, který měl v této záležitosti jednat s papežským dvorem, narazil na odpor, protože Karel V. pán Říma nedovolil, aby byla jeho teta Kateřina a sestřenice Marie obětována. V této době se zhroutilo postavení Wolseyovo, byl nahrazen Thomasem Morem. Roku 1531 Klement VII. zakázal parlamentu a jiným institucím královo manželství rozvést nebo ho prohlásit za neplatné.
V jeho rozvodové záležitosti mu přinesl určitou naději Thomas Cranmer, církevní hodnostář. Jindřichovi řekl, že by stačilo získat potvrzení od několika význačných teologů o neplatnosti manželství, aby bylo zrušeno. Na Oxfordské a Cambridžské univerzitě to vyvolalo velký rozpor, ale pařížská univerzita byla nakloněna, protože nenáviděla Karla V., stejně tak severoitalské univerzity. Král předložil tyto posudky parlamentu a oženil se v lednu 1533 s dvorní dámou Kateřiny Annou Boleynovou. A Thomas Cranmer 23.5.1533 prohlásil manželství Kateřiny a Jindřich za neplatné. 11.6.1533 pohrozil papež exkomunikací, jestli do září nepřijme znovu Kateřinu. 23.5.1534 byla platnost Jindřichovo manželství potvrzena rozhodnutím kanonického procesu. V červenci 1534 dal papež do klatby Jindřicha, Annu a Cranmera. Pavel III. pak v roce 1538 Jindřicha exkomunikoval.
Zpět na začátek
|