Náboženství
= praktický (v etice a v kultu) i teoretický (v teologii a věrouce) vztah člověka k transcendentní skutečnosti. V teistických náboženstvích má tato skutečnost ráz buď osobních bohů (polyteizmus), nebo jednoho Boha (monoteizmus). Pokud je mezi mnoha uznávanými bohy uctíván pouze jediný, jde o henoteizmus. Neteistická náboženství (zejména buddhismus a taoismus) nedávají této skutečnosti osobní rysy. Náboženství souvisí s osobní lidskou zbožností, která doprovází lidstvo od nejranějších stadií jeho vývoje a rozvinula se v mnohých náboženských soustavách. Stav náboženství v jeho počátcích není přesně znám, avšak vývoj od animismu (víra v existenci nadpřirozených sil a bytostí, které jsou v nějaké podobě obsaženy ve všech jevech a předmětech tohoto i nadpřirozeného světa) a polyteizmu až po monoteizmus lze chápat jako postupné vyjasňování náboženských pojetí a praktik a jejich očišťování k čistému vztahu k transcendentnu, chápanému jako prioritní a pro lidský život i všechna stvoření určující. Za obecně lidsky významný se ve vývoji náboženských představ pokládá tzv. etický zlom kolem 5. stol. př. n. l. (konfuciánská a taoistická reforma v Číně, vznik buddhismu, významní izraelští proroci, zoroastrismus). Některá náboženství jsou pouze lokálního či národního rázu nebo přesahují pouze do nejbližšího okolí. Tzv. světová náboženství překračují hranice jazyků, ras a kultur (buddhismus, křesťanství, islám). Náboženství je zkoumáno religionistikou, filosofií náboženství a dalšími vědami (psychologie, sociologie).
Význam náboženství:
Usnadňuje řešení problémů, přináší naději v těžkých životních situacích, sdružuje lidi, má morální význam, podmiňuje vznik umění a tudíž obohacuje lidskou kulturu, obohacuje emocionální a estetické cítění člověka, ale jak je v dnešní době zřejmé nelze o náboženství a jeho významu mluvit jen v pozitivním slova smyslu. Náboženství přináší množství konfliktů spojených s náboženskou nesnášenlivostí, netolerancí a válek. V mnoha případech také manipuluje s lidmi, odepírá jim svobodu a občanská práva. Dochází k nerovnoprávnému postavení žen a mužů ve společnosti.
Třídění náboženství podle rozšíření:
1. světová náboženství
- BUDDHISMUS, KŘESŤANSTVÍ, ISLÁM
| počet vyznavačů buddhismu | 1980 | 1990 | 1995 | 2000 |
| USA | 5000000 členů | 4000000 členů | 10000000 členů | 15000000 členů |
| NĚMECKO | 100000 členů | 150000 členů | 150000 členů | 150000 členů |
2. národní náboženství
- HINDUISMUS, TAOISMUS, KONFUCIANISMUS, JUDAISMUS, SIKHISMUS, ŠINTOISMUS, JUDAISMUS
3. kmenová náboženství
Sekty
Sám termín sekta v sobě obsahuje řadu problémů. Když použijeme v češtině slovo sekta, tak máme na mysli něco škodlivého nebo špatného. Dalším problémem je, že neexistuje zcela spolehlivá definice, co to vlastně sekta je, neexistuje přesná hranice mezi skupinami, které vnímáme jako přijatelné náboženské organizace a těmi, které odpovídají všeobecné představě o sektách, tyto dvě kategorie se vzájemně prolínají.
Mezi sektářské rysy patří např. důraz na poslušnost vedení a s tím související vybudovaná hierarchie předávající rozkazy shora dolů, bez jakékoli možnosti ovlivňovat vyšší složky ze zdola. Jiným výrazným znakem sektářství je představa, že žijeme právě my ve zvláštní době, což dodává nám a naší práci i poselství na zvláštní důležitosti. Dalším z vypozorovaných charakteristik těchto skupin je i jistá utajovanost až neupřímnost.
Nejtypičtější znak sekt je skutečnost, že v těchto organizacích dochází k zneužití náboženství a náboženských představ jednotlivců ke prospěchu vedení organizace. Ať už se jedná o požitky finanční, sexuální, uspokojení touhy po moci. Těchto cílů se pak dosahuje např. vyřizovanými poselstvími od Boha, předpověďmi konce světa a jiných hrůz.
Jiným běžným, ale nelogickým rozlišením mezi sektou a církví je skutečnost, zda je příslušná skupina legalizována státní správou nebo ne. Sekta je náboženská společnost, která vznikla nedávno ve snaze reformovat nauku nebo praktiky větší a starší náboženské společnosti. Obvykle přejímá většinu učení původní skupiny, ale má i nové, odlišné ideje. Protože porušila tradice, existuje mezi ní a okolím určité napětí. Mnoho sekt brzy zanikne, jiné přežívají. Další rostou a vyvíjejí se v náboženské společnosti, od kterých se případně zase odštěpují nové sekty. Jako sekty v tomto smyslu začínala mnohá náboženství i křesťanství.
Přehled nejznámějších sekt:
1.Mormoni
2.Svědci Jehovovi
3. Hare Kršna
4. Scientologie
5. Církev sjednocení
