Jak digitální média ovlivňují naši řeč

Autor, autor

1. Úvod

Pojem nová média v sobě zahrnuje spojení technologických inovací s novými formami uměleckého vyjádření. Mezi nová média zpětně zařazujeme také fotografii, film, rádio, televizi, satelity, video a jiné další technologie, které výrazně proměnily a ovlivnily tradiční formy umělecké tvorby a také vnímání, chování a vyjadřování společnosti. V dnešní době se ovšem stále častěji setkáváme s pojmem digitální média, která spadají pod pojem nová média. Rozdíl je v informačním kanálu, tedy ve způsobu přenášení informace. Digitální média jsou úzce spojena s pojmy, jako jsou: digitalizace, digitální kultura, virtuální svět, virtuální a smíšená realita, počítačová technologie, bezdrátové a mobilní technologie, komerční a technické aspekty, robotika, počítačové hry, aj. Konkrétně tedy jde např. o mobilní telefony, digitální televizi, o tzv. pagery, počítače - v tomto případě zejména o web neboli internet a o mnohá další. Digitální umění se snaží ukázat různé podoby sociálně-technologických vztahů a uchopit prostor mezi autonomií, závislostí a symbiózou umění s médii, stejně jako lidí se stroji, přičemž mění hranice mezi přirozeným a umělým (fysis a techné).

Protože se naše společnost v tomto ohledu, ohledu digitalizace a dalších nových technologií, stále více a čím dál rychleji rozvíjí, můžeme ji dnes charakterizovat pomocí pojmů jako: "informační společnost" nebo "mediální společnost". Spolu s rozvojem moderní společnosti technika zasahuje a ovlivňuje stále více i nás samotné a naše individuální životy. Počítače, internet a mobilní telefony se stávají nenahraditelnými a potřebnými jak pro jedince, tak pro běh celé společnosti (až do konce sedmdesátých let byly digitální technologie doménou výhradně informatiků a v malé míře i umělců, zlom nastal v osmdesátých letech díky osobním počítačům a ještě větší zlom pak přišel v letech devadesátých, kdy se protrhla hráz a nová média se stala "lidovějšími", hlavně zpřístupněním internetové sítě všem fyzickým osobám). Skupinou, která je tímto "digitálním" rozvojem nejvíce zasažena, jsou adolescenti, kteří jsou v procesu hledání vlastní identity otevřeni širokému spektru zkušeností, a proto mají k technice a internetu často pozitivní vztah.

Nová média, v dnešní době tedy především média digitální, ovlivňují nejen naše jednání, chování, postoje, zájmy, vztahy, ale také naše vyjadřování, tedy naši mluvu, náš jazyk, naši řeč. A právě na tohle se zaměřím v této seminární práci. Pokusím se v ní stručně shrnout jak negativní, tak i pozitivní (těch není bohužel mnoho) vlivy digitálních médií na naši řeč. A jelikož jde převážně o vliv na jazyk psaný, budu se věnovat právě jemu.

2. Jazyk v komunikaci uskutečňované prostřednictvím digitálních médií

Nedílnou součástí a znakem lidské společnosti je potřeba komunikovat. Komunikace může být verbální či neverbální (nonverbální) a může probíhat ústně či písemně. Já se zaměřím především na komunikaci písemnou a především na to, jak je tento typ komunikace ovlivňován digitálními médii a jak se spolu s tímto mění i náš český jazyk.

Původně byl národní jazyk ohrožován především jazyky jiných národů (především těch početnějších a rozpínavějších) - a vnitřní roztříštěností. Proto se také v různých společnostech vytvářely různé obranné mechanismy proti uplatňování cizích tlaků na jazyk a proti pronikání takovýchto prvků, jež by národní jazyk mohly znečistit, tudíž znehodnotit a v důsledku natolik oslabit, že by svou reprezentativně komunikační funkci nebyl schopen plnit. Vznikají jazykové zákony, akademické instituce dbají na jazykovou kulturu a jazykovou správnost a dokonce i běžní uživatelé přispívají do pokladny jazyka svými snahami o vytvoření domácích náhražek (výrazů, slov) za slova pronikající z cizích jazyků. Ovšem příchod veřejné komunikace - lze říci i masové, založené na vizualizaci (především díky digitálním médiím), tedy na užívání obrázků místo přirozeného jazyka a na rychlosti, stručnosti a účelnosti, obohatil zažité obavy o nový rozměr. Obavy o vlastní národní jazyk tím byly částečně vystřídány, částečně doplněny obavami o jazyk obecně a dokonce i o samotné logické myšlení na něm postavené.

Nejprve přišly komiksy, obrázkové časopisy, poté film, televize a nakonec dnes hojně využívané telebankingové a internetové služby, počítačové hry, emailová korespondence (tzv. "maily""emajly", "majly" "mejly"), chat, ICQ1, Skype2 a jiné nové vymoženosti digitální technologie, jež probudily ve společnosti představu o neradostné budoucnosti našeho klenotu zvaného jazyk a o nevyhnutelném propadu velkých částí lidstva do negramotnosti („bez ohledu na to, že velké části lidstva z negramotnosti nikdy nevybabraly...“3). Takovéto obavy jsou podle mne zcela pochopitelné a tzv. "na místě". Vždyť průběžně stále více a rychleji stoupá počet lidí, kteří komunikují právě prostřednictvím těchto digitálních médií (osobně znám velice málo lidí, jež jsou samozřejmě ke všemu z rodu starších generací, kteří by neměli svoji emailovou adresu; a co se týče osob z mé generace, 20 - 25 let, nenašel by se, troufám si říci, skoro nikdo, kdo by nevěděl, co je to ICQ, Skype, pager či kdo by nikdy nezkusil komunikovat s druhými lidmi prostřednictvím chatu či diskusních fór). A právě tato média s sebou přináší konkrétní a typický způsob komunikace - zde mluvy, při níž dochází především ke změnám v lexikální zásobě našeho jazyka a to většinou v negativním slova smyslu. Již v průběhu konce padesátých a také v průběhu dalších desetiletí v souvislosti s rozvojem nových technologií a zejména dnes s rozvojem digitálních médií, pronikají do českého jazyka internacionalismy, především pak slova anglického původu. Pro jazyk na Skype či na ICQ (obé tzv. komunikace on line), pro jazyk rozhovorů na chatu či v nějakém diskusním fóru (obé též tzv. komunikace on line) nebo pro jazyk emailů, esmesek (textovek), jimiž se budu v této práci zabývat především, jsou souhrnně charakteristické nejen změna slovní zásoby, tedy především užívání anglicismů, ale také i změny v rovině syntaktické a v rovině morfologické (nejméně časté).

Vrátím se nyní k častému užívání anglických výrazů, jež stále více proniká do elektronických komunikátů - většinou v dosti "divokých" přepisech do češtiny a s českými koncovkami, např. mailovat (mejlovat, mejlnout), esemeskovat, mobilovat, etečment, odentrovat, apgrejdovat, surfovat, skenovat, subscribe-nout ad. Často jsou tato slova užívána na úkor českých slov - tedy i tam, kde pro anglický výraz máme odpovídající výraz český, např. komp, party, guy, slogan aj. Jen zřídkakdy se náhodou objeví český výraz, který dojde všeobecného přijetí a je užíván místo výrazu anglického, jako známý zavináč. Ale např. slova jako průnikář pro hackera se do širšího úzu zřejmě nedostane, a návrhy v jedné anketě, jež měla přinést české pojmenování pro laptop, byla rovněž neúspěšná (počvždypor, mozkokaps). Už zmíněný nedobrý pravopis spolu s mnoha, svérázně a často nahodile do češtiny přenášenými anglickými výrazy vede k tomu, co někdy bývá označováno jako "bastardizace" jazyka. Objevují se i úvahy o tom, zda tyto jevy mohou nějak zásadně ovlivnit další vývoj češtiny, ale podobně i např. slovenštiny či němčiny nebo dalších jazyků. K tomuto trendu (podle někoho hrozivému) přispívá i fakt, v případě češtiny vlivný a závažný, že z těchto komunikátů často a hojně mizí diakritická znaménka, háčky, čárky. To může být bráno, a často bráno je, jako výrazné ochuzení výrazových specifik českého jazyka a také to může být zdrojem humorných záměn (mej se - měj se) a nezřídka i nedorozumění (pracka - pračka, sirka - šířka, rada - ráda - řada aj.).

Pro komunikaci přes digitální média jsou typické ještě mnohé další rysy, jako např. pocit volnosti při formulování myšlenek, pocit sounáležitosti, nezávaznosti, který vede k vyjadřování neoficiálnímu a spontánnímu; rychlost reakce, účelnost, stručnost a zároveň výstižnost, bezprostřednost při reakci na text partnera, kdy jeho části textu zapojuji do svého, anaforicky k němu odkazuji atd. Tato silná kontextová zapojenost jednotlivých komunikátů a sdílená situace umožňují obecně redukované, zkratkovité a eliptické vyjadřování. Autoři při tvorbě textů za pomoci výše uvedených digitálních médií postupují stále vpřed, nevracejí se, neprovádějí žádnou "editaci" textu ani neopravují chyby všeho druhu a hojné překlepy (výjimku tvoří "esmesky", kde se s touto "opravou" můžeme setkat, zde je ovšem zase největší problém s nepoužíváním diakritiky, více kapitola č. 2.1). Důležitý je tedy proces komunikace, nikoliv texty samy, ty jsou v tomto případě pomíjivým fenoménem, který rychle "vyšumí", splní svůj účel a může být smazán. Z mluvené syntaxe sem proniká křížení vazeb a různé anakoluty4, dále fragmentizace konstrukcí a jejich volné řazení za sebe, často bez spojovacích výrazů (tedy parataxe, resp. juxtapozice). Dále je patrná důvěrnost a neformálnost a to z vysoké hladiny expresivity. Někdo používá zdrobněliny, jiný zase citoslovce či částice, s jejichž pomocí text získává někdy až podobu neartikulovaných výkřiků (toto vykazují především texty adolescentů na ICQ, Skypu či v esmeskách). Celkově je zde patrné sbližování vlastností psaného textu s vlatnostmi textu mluveného. Zejména pak u mladých pisatelů, především oni přibližují nejvíce své texty vyjadřování mluvenému, nic je netlačí k užívání spisovné češtiny (pokud to není zvláštní, většinou ironický záměr), takže bez zábran dávají přednost výrazům nespisovným, často i slangovým.

Vyjadřování v elektronické komunikaci (mejlech, esemeskách, chatech, blozích, na ICQ, Skypu aj.) je na jedné straně úsporné a velmi účelné, na druhé straně však velmi odlehčené, aktualizované, naplněné humorem a ironií (často i sebeironií) a je často bez zábran. Zejména mladí autoři jsou velmi tvořiví a hraví, navíc mají potřebu se tzv. "předvádět". Proto si hrají s jazykem i s grafikou. Využívají různé typy písma, podtrhávají, zvýrazňují pomocí velkých písmen či užitím písma tučného. Časté a běžné bývá déle podržet jednu klávesu a tím způsobit mnohonásobné opakování písmena či znaku, což pak vypadá jako křik či může např. u tečky znamenat dlouhou pauzu, zamyšlení se atp. Vše toto podtrhuje či ještě zvyšuje naléhavost sdělení. Různé vysvětlující, ale také humorné poznámky, komentáře, bývají do textu zasunovány nebo k němu přivěšovány, doplňovány či nastavovány pomocí závorek, lomítek, pomlček a jiných dalších znaků. Mluvím teď o tzv. "emotikonách", které si postupně získávají oblibu nejen u adolescentů. Em otikony, smileys neboli "smajlíci" či "ksichtíky"5 se hojně užívají ve všech typech elektronické komunikace. Jsou zde prostředkem hravosti, emotivnosti, zpestřují a dá se říci "emocionálně" upřesňují a doplňují psaný text. Ovšem můžeme je chápat také z jiné strany pohledu. Za smajlíky totiž ideálně schováte svůj názor - nebo spíše to, co za něj úspěšně vydáváte. Prostě pomocí nich lze napsat něco hodně "drsnýho", ale pak to zjemnit závorkami. Často však vyvstane problém, jak to daný pisatel vlastně myslel (jenže to ví pořádně jen on sám; hlavně, že mu druhý nemůže nic vytknout, jelikož neví, jestli to třeba nemyslel dobře - a to se z toho právě nepozná). Smajlík tedy pisateli může poskytnout tzv. "zadní vrátka" - "vždyť já to tak ani nemyslel!". Někteří tvůrci emotikonů vytváří pomocí znaků klávesnice mobilního telefonu či počítače i jiné obrázky, tzv. "bixies", při jejichž čtení není už třeba dávat hlavu na stranu (anglicky: no turning emoticons). Např. emotikona: (_)3 s významem: "jdeme na pivo", v němž kulaté závorky a podtržítko spolu s číslicí 3 znázorňují džbánek piva. Emotikony, objev Scotta Fahlmana, jsou tedy objevem skutečně revolučním, jelikož v obličejíku sestaveném z dvojtečky, pomlčky a kulatých závorek, tak dal textům možnost na velmi malém prostoru vyjádřit to, čím jsou v mluveném projevu gesta, mimika, větná stavba, intonace, pohled očí atd.

Vše výše uvedené jsou shrnuté základní společné prvky, které dnes charakterizují elektronickou komunikaci. Ale jelikož každý typ elektronické komunikace (např. esmesky či email) má své výrazné charakteristické vlastnosti, pokusím se jej více přiblížit odděleně. V následujících podkapitolách tedy uvedu základní a především převažující (typické) rysy konkrétní komunikace, realizované za pomoci konkrétního digitálního média (počítač, mobil…).

2.1 Sms (esemesky, textovky, textové zprávy)

Užívání textových zpráv (sms - z angličiny: Short Message Service) začalo někdy v osmdesátých letech s příchodem mobilních telefonů. Tehdy ovšem ještě nebyly esemesky tak rozšířené a hojně používané jako dnes, jelikož odeslání zprávy tehdy znamenalo pamatovat si telefonní číslo adresáta, jelikož mobilní telefony jej neuměly ještě vkládat z adresáře. Tato doba je ale nenávratně pryč a psaní esemesek se stále více rozmáhá (dnes už esemesku napíše i řada lidí starší generace, která to donedávna ještě odmítala a nechtěla se to ani naučit).

S rozvojem techniky a tedy v tomto případě mobilních telefonů, přišel nový způsob komunikace, tzv. přes esemesky. Především do života mladých tak vstoupil zcela specifický způsob přenosu informací, který mění podobu užitého jazyka. A jelikož esemesky slouží výhradně ke komunikaci v běžném, neoficiálním styku, je pro ně proto charakteristické nerespektování normy spisovné češtiny, jazyková kreativita, hravost. Uživatelé přizpůsobují svoji mateřštinu zvláštním komunikačním podmínkám, v tomto případě, mobilních telefonů.

Komunikace prostřednictvím sms přinesla ještě větší uvolnění tradičních zásad spjatých s tvorbou psaného textu nežli je tomu u emailů. Rozhodující je snaha o úsporné vyjadřování, jež je dána omezenými kapacitními možnostmi mobilních operátorů - 160 znaků. A tak se tato tendence úspornosti projevuje zejména v hláskoslovné rovině, velmi časté je tedy užívání různých zkratek. Z jedné strany se dá říci, že snaha o ekonomii vyjádření v esemeskách s sebou přináší zajímavou kreativitu, ze strany druhé to ovšem vede až k vytváření někdy až nesrozumitelných textů. Funkce textovek je z části informační, z části kontaktová, popř. zábavná (u adolescentů, s typickými rysy mluveného jazyka, s odchylkami od jazykové normy a s projevy hravosti). Z jazykového hlediska jsou používané prostředky esemeskách podobné chatu. Vzhledem k omezenému prostoru (na 160 znaků) se zde setkáváme s redukcí prostředků členění textu (zejména co se týče mezer a interpunkčních znamének) - specifickým případem jsou esemesky psané bez mezer, v nichž se užívá střídání velkých a malých písmen za účelem naznačení hranice mezi slovy (TakToTiTedaNezavidim MeProbehlaCestaVpohodeAuzSemNaMisteJduPapatTakAtTiTaCestaUtece), dále se zvukovou homonymií (jaxe mas, o5 seto stalo, qám, sqěle, taxi - tak jsi, CUL8R = see you later - uvidíme se později) - často se to týká užívání periférních grafémů x a q při napodobování výslovnosti dvou po sobě následujících fonémů k a s, k a v, často na hranici slov; setkáváme se také s užíváním kratších cizojazyčných výrazů (lucko sorry, ja go do plzne, mam free, je to OK, jdu sleep aj.) a zkratek (txt, ahoj K, Pha -Praha, PL- Plzeň, sms, pls - please, zkracování slov: dekuji za pochop., ve st/ct/pa přijdu.), velmi časté je rovněž vypouštění hlásek, zejm. samohlásek - tam, kde je to srozumitelné (prmn, nprjd - promiň, nepřijdu). Nejtypičtější pro takzvané textovky je ovšem nepoužívání diakritických znamének (nejčastěji z technických důvodů, ale také z pohodlnosti). Ovšem kvantita vokálů je v češtině významotvorná a absence háčků může adresátovi zkomplikovat porozumění textu (taxe mej a cau; to je ale pracka).

Protože komunikace přes textové zprávy je převážně osobní záležitostí, adresáta tedy většinou známe, bývají texty konverzačního charakteru a jsou často emotivní, využívají mazlivých slov (cauky, ahojky, zlaticko, slunicko), citoslovcí (jeee, juuu, hmmm, haha, ach jo, hoch, au). U adolescentů bývají často texty směsí pouhých výkřiků.

Úsporné tendence se projevují především v rovině syntaktické. Výskyt souvětí je výjimečný, věty jednoduché jsou řazeny za sebou, aniž by vyjadřovaly nějaký významový vztah. Časté je nahrazování vět větnými členy, popřípadě se užívají nevětná vyjádření (ahoj L v 6 V K nebo v 7 v M1). Výpovědi bývají tematicky nesourodé, chybí prostředky textové soudržnosti (cau des do M1? Jestli jo dej v! napis pa.). Velmi často jsou promluvy pisatelů doplňovány výše zmíněnými "smajíky", jež zde nejčastěji vyjadřují osobní emoce nebo jsou projevem hravosti. Vynalézavost především mladých autorů bývá v tomto ohledu bezbřehá; existují již dokonce slovníky emotikonů - smajlíků (srov. u nás např. Baránek, 2001; Lukáš, 2001), ale po dohodě s partnery lze zavést i znaky (smajlíky) vlastní.

Jelikož je výskyt tzv. "ksichtíků! či "smajíků u textových zpráv častější (často na začátku esemesky nahrazují pozdrav) než např. v emailech, na chatu či v diskusních fórech, uvedu zde příklady a významy těch nejčastěji používaných.

  1. číslovaný seznam;
  2. :-)    úsměv, veselý výrok, mám dobrou náladu či také smajlík souhlasu
  3. ;-)    joke "já to tak nemyslím" výrok, dělám si srandu, "laškuji"
  4. :-D    smích, to je sranda
  5. :->    sarkastická poznámka
  6. ;->    sarkastická poznámka hraničící s oplzlostí
  7. :-I    pch, no a co?
  8. :-/    rozladěnost, skepse
  9. :-(    smutek, něco mě mrzí, štve
  10. (-:    jsem levák
  11. :*     uživatel je opilý
  12. 8-)       uživatel má sluneční brýle
  13. ::-)    uživatel má normální brýle
  14. O:-)    uživatel je anděl (alespoň srdcem)
  15. 8:-)    uživatel je malá holčička
  16. [:-)    uživatel má na hlavě walkmana
  17. (:I    uživatel je intelektuál
  18. :-p    uživatel na vás vyplazuje jazyk
  19. :-0    Ticho, prosím!
  20. ,-)    uživatel má jen jedno oko, které navíc pláče

Velmi často se v esmeskách vyskytují různé překlepy, v nichž je místo správného grafému užit jiný, který je umístěn na stejném tlačítku klávesnice telefonu, ale k jehož napsání je potřeba odlišný počet stisků. Typické pro esemesky je dále to, že jejich značná část je psána pouze velkými či jen naopak pouze malými písmeny. Upřednostnění jedné velikosti písma je motivováno tendencí zrychlit proces psaní a co nejvíce jej zjednodušit. Časté jsou i textovky, které začínají velkým písmenem a dále pokračují písmeny malými, bez ohledu na členění textu nebo výskyt vlastních jmen (Cauky karlo nevis co dela paja neozývá se mi! aja). Na pravopis mladí pisatelé příliš nehledí - nejde přece o školní úkoly na známku. Naštěstí nejde o žádné prestižní texty. A tak se písemná forma esemesek stále více přibližuje mluvenému slovu.

Ve snaze co nejvíce šetřit místem, rezignují někteří pisatelé textovek na vkládání mezer. A to především za interpunkčními znaménky. To, jestli pisatel v textu esemesky mezery dává je především dáno délkou zprávy. U krátkých zpráv, kde není důvod šetřit místem, se mezery za interpunkčními znaménky vyskytují, zatímco u delších zpráv samozřejmě chybí. Nejčastěji bývají mezery za interpunkcí dělány nedůsledně, tak jak pisatel momentálně chce. Mezi slovy bývají mezery vynechávány až ke konci zprávy, kde se pisatel snaží o největší zhuštění textu.

2.2 Chat, diskusní fóra, ICQ (elektronické konference)

U diskusních fór a zejména u chatu a ICQ nacházíme největší podobnost s mluvenými komunikáty. Jednotliví účastníci spolu touto cestou neformálně a živě konverzují, dialog se vyvíjí spontánně, promluvy se rychle střídají, nemají tedy promyšlenou stylizaci (u všech těchto případů - diskusní fóra, chat, ICQ aj. jde totiž o tzv. on line komunikaci, kdy obě strany komunikujících sdílejí stejnou situaci v témže čase a prostoru (pocit sounáležitosti). Dialogy uskutečňované jejich prostřednictvím tedy vykazují podobné rysy, mění se pouze časový horizont pro výměnu replik.

Na komunikaci se zpravidla podílí více zúčastněných. Neformálnost je podpořena anonymitou účastníků diskuse, odlišují je od sebe zpravidla tzv. nicky (přezdívky) jako náhražky jmen skutečných. V případě účastníků ICQ nebo Skype může být identita účastníků známa. Věkově patří uživatelé chatů, ICQ a Skype především mezi adolescenty a pubescenty (skupina starších se pak ocitá spíše v diskusních fórech), s tím tedy pak souvisí i zřetelné, časté a záměrné porušování pravopisné normy (nespisovné výrazy jako např. prokousal sem se, velkej brácha apod.). K tomu dochází zejména ve snaze co nejrychleji dosáhnout komunikačního cíle (komunikanti pociťují nedostatek grafických prostředků), dále z důvodu ekonomie vyjádření a také proto, že u mladších komunikantů se pro takový typ komunikace nejeví pravopisná norma jako závazná. S tím pak souvisí stejné jevy v případě esemesek: omezení užívání velkých písmen v náležitých pozicích, absence diakritiky (zde to není převážně z technického důvodu jako u esemesek, ale spíše z pohodlnosti a snahy urychlit komunikaci), fonetické psaní, užívání akronymů, fonetická homonymie - včetně využití číselných znaků a angličtiny (viz 2.1), zmnožení znaků k vyjádření modality, expresivity nebo kvantity, záměrná záměna hlásek jako prostředek jazykové hry a originality a další. Spisovná slova jsou pak, jako i v případě esemesek, použita spíše v ironickém slova smyslu, či pro pobavení, oživení textu.

Absence neverbální komunikace vede komunikanty k vyjádření neverbálních signálů grafickými prostředky. V prostředí interakčních dialogů chatu je tato tendence velmi výrazná. Důležitou roli zde hraje grafická úprava textu jako celku, jeho formátování, opakování nejrůznějších znaků a jejich uspořádání do specifických pozic a také tzv. emotikony, které jsou typické pro všechny typy elektronických konferencí (z nichž nejčastěji se tato tendence užívání "smajíků" objevuje na chatu a ICQ). Plní zde také funkci mimickou, emocionální a nejsou vázané na konkrétní jazykové prostředí.

Charakteristické je zde také používání hovorové a obecné češtiny, obecně českých tvarových variant, vysoká frekvence citoslovcí, částic a zájmen. Běžné jsou také prvky nářeční (vošouch, počta, čekuláda, šalina aj.), popř. i slangové výrazy (zejména studentský, žákovský a počítačový slang). Spisovné výrazy mají tedy, jak jsem již uvedla výše, příznak ironie nebo také humoru.

Nemožnost komunikovat tváří v tvář ovlivňuje nejen grafickou podobu replik, ale vede i ke značné emocionální zatíženosti textu, tedy k velmi častému užívání slov s citovým příznakem. Hojně se objevují deminutiva6 (i v osloveních, přezdívkách, v internetových adresách), dále slova s hanlivým příznakem (spolu se speciálně vytvořenými: lama, lamer jako neschopný uživatel počítače, tedy ve smyslu hlupák) a vulgarismy7 (někdy pro zjemnění nedokončené, foneticky přepsané nebo různě graficky upravené). Ke specifickým vyjadřovacím prostředkům patří opět také akronymy, tedy ustálené komunikační frazémy pocházející z angličtiny (mohou mít i českou podobu, viz 2.1). Všechny tyto prostředky jsou znovu projevem jazykové hry a snahy o ekonomičnost vyjádření, často mají emocionální a kontaktový charakter. Pomáhají také často "dorovnat" deficit klasických nonverbálních signálů.

Z hlediska syntaktického je pro komunikáty elektronických konferencí příznačná spontánní stylizace, jednotlivé repliky jsou vzhledem k časovému tlaku jednoduché a kompozičně nepromyšlené, silně zakotvené v momentální komunikační situaci. Znalost kontextu se však díky sdílení virtuálního prostoru a časového okamžiku předpokládá, proto jsou často zastoupena eliptická vyjádření, nedokončené výpovědi, zkratky, nevětné výpovědi, větné ekvivalenty atd.

Jsou- li časové prodlevy při výměně promluv delší (a podle Davida Šmahela je ve virtuálním prostředí tolerována výrazně delší latence mezi sdělením a odpovědí než v reálném prostředí8), ustupují prvky interakčnosti a částečně se oslabuje i pocit časové a prostorové sounáležitosti (nikdy však úplně nevymizí). K tomu navíc přistupuje i fakt, že diskusní fóra (ještě typičtější je to ale pro email) plní ve srovnání s chatem mnohem širší spektrum komunikačních funkcí, a proto se charakter užitých jazykových prostředků může lišit. Vždy bude ale patrná diference od jazykových a komunikačních standardů klasické psané formy jazyka.

2.3 Elektronická pošta (emaily)

Jako poslední, zvláštní způsob internetové komunikace uvedu tzv. email (emajl, majl,mejl). Z výše uvedených příkladů se sice nejvíce přibližuje psané formě jazyka, ale i přesto nese výrazné znaky mluveného projevu kombinované se snahou o ekonomii vyjádření (i přesto, že prostor k vyjádření se je daleko větší než u esemes zpráv). Výrazným rysem je opět užívání kontaktových prostředků (opakování otázek, pobídky, výzvy, vysoká frekvence částic a citoslovcí), neformálnost a bezprostřednost (emaily mají častěji osobní charakter a tak jsou texty převážně kratší a motivují k odpovědi obratem). Porušování spisovné normy jazyka se ve srovnání s texty chatu, ICQ a diskusních fór jeví jako méně časté (minimální je porušování normy zejména v rovině fonetické, častější však v morfologické). Opět je to ale z velké části dáno věkem pisatelů. V emailech se často setkáváme s hojným používáním expresivních výrazů a slangismů (sendni mi to, vodmejluj mi to, jdeme pařit), s úspornějšími cizojazyčnými výrazy (je det, je cool, je free, je OK) a opět s akronymy (PLZ - please, ASAP - as soon as possible = jak nejrychleji to bude možné, CUL - see you later = uvidíme se později aj.). Tyto příklady opět svědčí o kreativitě komunikujících, dalším jejím příkladem je užívání jazykových hříček, přesmyček a mnohokrát zmiňovaných "smajlíků". V textech emailů převažují krátké věty, jsou prokládané často vsuvkami, osloveními a promluvami z jiných tematických rovin. Někdy dochází ke spojování těchto celků v souvětí, nejčastěji koordinací. Chybějí ale prostředky členění textu, především odstavce, často velká písmena na začátku větných celků či u vlastních jmen. Pravopisné chyby v emailech se většinou typologicky shodují s chybami v ručně psaných dopisech, ale frekvencí jejich výskytu je ovšem o něco předčí. Tento kvantitativní nárůst se týká především nedodržování pravidel interpunkce a opomíjení oněch výše zmíněných velkých písmen. V osobních emailech téměř dokonce vymizela epistolární konvence zdvořilostního oslovování 2. osoby zájmen velkým písmenem.

Častěji než v ručně psané korespondenci se v emailech objevuje také pravopisně nesprávné zachycení mluvenostních prvků, především zjednodušené výslovnosti souhláskových skupin a znělostní asimilace (např. mysim, čověče, zbalit, nezhnít, fšímat si aj.) Charakteristické pro elektronickou korespondenci jsou zejména různé kontaminace českého pravopisu s pravopisnými systémy cizích jazyků, především opět angličtiny - jazyka počítačů. Frekventované je zejména počešťování grafiky podle výslovnosti (např. bleg metál místo black metal). Jako aktualizační prvek se zde objevuje napodobování cizích pravopisů při psaní českých slov (např. tak ti pishu, je to fact apod.).

Co se týče diakritiky, patří její vynechávání k výrazným specifikům emailové korespondence. I přesto, že skoro všichni mají v počítači češtinu a užívají českou klávesnici! Mnozí si totiž na psaní bez diakritických znamének z dob dřívějších navykli (původně byl tento jev vynucen technickými limity počítačů, které vycházely z ortografického systému užívaného pro angličtinu) a svých zvyklostí se teď nehodlají vzdát9 ("Odpust mi, ze pisi bez hacku a carek, ale uz nejsem zvykla a tak mi to tam nepripada nutny, vzdyt to jsou jen pismenka"). Tento trend ještě podpořilo rozšíření výše zmíněných esemesek, při jejichž psaní problémy s diakritikou víceméně přetrvávají.

Pro emaily je samozřejmě také typický (jako i u předchozích uvedených typů komunikace) četný výskyt překlepů. Příčinami jsou specifika psaní na počítači (např. zdvojení grafému vzniklé delším stiskem klávesy: sílla; záměna náležitého písmenka za jiné, které se na klávesnici nachází v těsné blízkosti: xhatička - chatička; přidání blízkého písmena: normálněš; vynechání písmena způsobené rychlostí psaní: ožná - možná či častá záměna písmen y a z, zapříčiněná rozdílnou pozicí u české a anglické klávesnice: ahoj ydendo aj.) a především snaha o rychlé psaní či nechuť k dodatečným opravám spontánně vznikajících textů (i přestože právě počítače dodatečnou korekci textů umožňují).

Pro počítačovou komunikaci, chatu, ICQ, diskusní fóra a zejména pro email, je typické příznakové používání velkých písmen (zvýrazňují se tak určitá slova), řetězení grafémů (kompenzují zde intonaci, motivovanou kvantitu: Mohla bys vytahnout už konečně tu Silvu, neeeee?) a interpunkčních znamének a samozřejmě zařazování emotikon - "smajlíků" (často ve spojení se souhlasem nebo pozdravem). Velmi často je užití řetězení u citoslovcí (fuuuuj, heeeej), frekventované je také intenzifikační a zdůrazňovací řetězení interpunkčních znamének, zejména vykřičníků nebo otazníků, a to uprostřed věty (Desne me to toci, protoze bych se rada dostala mezi normalni!!!!!! lidi).

3. Závěr

Závěrem bych ráda uvedla, že všechny výše uvedené "nové" způsoby komunikace nesou mnoho podobných a společných rysů. Všechny závisí na možnostech daných novými technologiemi, jejichž rozvoj je velmi dynamický a jejichž vliv na jazyk se tedy nedá dobře odhadnout. Nemůžeme s jistotou říci, zda se výše uvedené jazykové jevy stanou pouze přechodnou záležitostí či zda se stanou součástí jazykové normy. Já osobně doufám, že poslední zmíněné se nestane.

Budeme se však jistě stále častěji setkávat se sbližováním mluvené a psané podoby jazyka, se stále se zvětšující tendencí k expresivnosti. V současné době tyto způsoby komunikace reálně existují, jsou hojně využívány a plní svoji komunikační funkci.

Tato komunikace je sice na jedné straně živě dialogická a interaktivní, na druhé straně, jak soudí pan P. Bílek (Reflex 2001, s. 27), jde často o projevy "existenciální úzkosti" (zejména pak u esemsek), tedy o snahu pisatele "nezůstat sám", "dát najevo", že "je tady", dovolat se tedy určité ozvěny. Z jedné strany jsou pisatelé nuceni k rychlosti a úspornosti vyjadřování, ze strany druhé je nutno říci, že si dokážou najítprostor pro hru, hříčky, vtípky a užít si nespoutanou tvořivost a ironii. A co se týče jazyka, češtiny, jež je v těchto "nových" způsobech komunikace užívána, „můžeme se nad ní z mnoha důvodů pohoršovat a považovat ji za jakýsi "newspeak", plný anglicismů, nespisovných prvků, zkomolenin, pravopisných chyb, zkratek……anebo ji můžeme chápat jako nový "funkční" styl jazyka, přiměřený situaci, uživatelům a médiu a nechat se okouzlit humorem, hravostí a originálními prvky. Ať se každý rozhodne sám za sebe.“10 V každém případě si i já, stejně jako autorka článku Čeština v současné soukromé korespondenci (dopisy, e-maily, esemesky), Jana Hofmannová (Čeština v soukromé korespondenci 2003, s. 69), myslím, že ani tyto texty neznamenají nějakou hrozbu či podnět k apokalyptickým vizím o zániku, smrti nebo totálním úpadku českého jazyka.

Poznámky

1 ICQ je program, komunikační nástroj v prostředí internetu, který mj. umožňuje jednoduše vyhledávat uživatele podle pohlaví, věku, zájmů, pomocí emailových adres či tzv. nicků = přezdívek, zaznamenávat historii rozhovorů.

2 Skype je program, komunikační nástroj také v prostředí internetu, který má velmi podobné funkce jako program ICQ, s rozdílem, že umožňuje "volání" komukoli a kamkoli (do všech možných koutů světa) tak jako telefon, ovšem" pouze" za cenu vašeho připojení k internetu.

3 JIRÁK, J. Hezky česky přes esemesky. In Přítomnost. Jaro 2001. s. 30

4 Anakolut - vybočení z větné vazby.

5 Emotikony (anglicky emoticons, z výrazu emotion, česky emoce a icon, česky obrázek) jsou vlastně na stranu položené obličejíky, obrázky vytvořené pomocí znaků na klávesnici mobilního telefonu či počítače. Jejich historie začala v září roku 1982, kdy Scott Fahlman, počítačový odborník firmy Microsoft, odeslalsvým přátelům zprávu tohoto znění: "Navrhuji následující označení pro označení vtipu: : - ). Čte se z boku." - CIT z: http://www.lidovky.cz/jak-psat-esemesky-2-a-casovat-slovesa-2-dwt-/In_noviny.asp?c=A071210_000070_In_noviny_sko&klic=222868mes=071210_0.
Od té doby se emotikony v esemeskách či internetových diskusích nebo v emailu velice rozšířily a pronikají i do dalších psaných textů, tzn., že se mohou objevit v soukromém dopisu i v článku v časopise či mohou být součástí reklamního textu apod.

6 Deminutivum - v českém jazyce zřídka diminutivum, je zdrobnělina, slovo zdrobnělé. Souvisí- li se jmény, též jméno zdrobnělé.

7 Vulgarismy neboli sprostá slova.

8 ŠMAHEL, D. Komunikace adolescentů v prostředí internetu. Československá psychologie. 2003, s. 148

9 Pisatele vede k vynechávání diakritiky také snaha o rychlé psaní s nezdržováním se při vyhledávání kláves (decentralizovaně umístěných na klávesnici a navíc spojující nepřehledně více grafémů).

10 HOFMANNOVÁ, J. Čeština v současné soukromé korespondenci : (dopisy, e-maily, esemesky). In Přednášky ze 46. Běhu Letní školy slovanských studií. Praha: 2003. s. 69.

Použitá literatura

JAKLOVÁ, A. Komunikace - styl - text: Sborník z mezinárodní lingvistické konference České Budějovice 20. - 22. září 2005. České Budějovice : [s.n.], 2005. 258 s. ISBN 80-7040-819-7.

HASIL, J. Jazyk, kultura, společnost aneb: Dynamický vývoj či úpadek češtiny?. In Přednášky ze 46. Běhu Letní školy slovanských studií. Praha : [s.n.], 2003. s. 57-70. ISBN 80-7308-048-6.

HLADKÁ, Z. Pravopis v současné korespondenci mladých lidí (na materiálu tradičních dopisů, e-mailů a SMS). In Naše řeč. 89. roč. č. 2 [s. l.] : [s.n.], 2006. s. 73-88. ISSN 0027-8203.

HOFMANNOVÁ, J. Čeština v současné soukromé korespondenci : (dopisy, e-maily, esemesky). In Přednášky ze 46. Běhu Letní školy slovanských studií. Praha : [s.n.], 2003. s. 57-70. ISBN 80-7308-023-0.

HOFMANNOVÁ, J. Mluvenost proti psanosti?. In Česká literatura. 43. roč. č. 5. [s.l.] : [s.n.], 1995. s. 519-526. ISSN 0009-0468.

JIRÁK, J. Diskuse o užívání spisovné češtiny z hlediska medializace veřejné a soukromé komunikace. In Naše řeč. 89. roč. č. 2 [s.1.] : [s.n.], 2006. s. 15-20. ISSN 0027-8203.

JIRÁK, J. Hezky cesky pres esemesky: Skromný návrh, proč považovat textové zprávy, e-maily, smajlíky, chaty, inziny a jiné úkazy našeho postindustriálního bytí za kulturně přijatelné, jazykově tvořivé a celkově pozitivní. In Přítomnost. [s.l.] : [s.n.], 2001. s. 30-31. ISSN 1213-0133.

MÁLKOVÁ, J. Čeština v textech \"chatu\", elektronické pošty a krátkých textových zpráv: Nové formy komunikace mladé generace využívají nových informačních technologií. In Jazykověda a lingvistika: slovník prací FF OU. Ostrava : [s.n.], 2004. s. 289-295. ISBN 80-7042-664-0.

MÁLKOVÁ, J. Elektronická komunikace jako specifický žánr mezilidského dorozumívání. In Čeština - bádání a učení. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2007. s. 100-103. ISBN 978-80-2.

SOCHOR, V. Jak internet ovlivňuje češtinu? : Elektronická pošta je užitečná věc. Ale ta čeština!. BBC CZECH.com [online]. 2005 [cit. 2008-04-23], s. 1-1. Dostupný z WWW: .

SVOBODOVÁ, D. Cizojazyčné lexikální přejímky užívané v komunikaci na chatu. In Naše řeč. 90. roč. [s.l.] : [s.n.], 2007. s. 67-80. ISSN 0027-8203.

ŠEBESTA, K. Spisovná čeština ve škole: Možnost dnešních dětí slyšet v jiném než školním prostředí výhradně spisovný jazyk je objektivně stále menší. Portál [online]. 2001 [cit. 2008-04-22], s. 1-1. Dostupný z WWW: .

ŠMAHEL, D. Komunikace adolescentů v prostředí internetu. Československá psychologie. 2003, sv. 47, č. 2, s. 145-156. ISSN: 0009-062X

ABZ slovník cizích slov [online]. 2008 [cit. 2008-04-16]. Dostupný z WWW: < http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/anakolut>. ISO: 8859-2

Jak psát esemesky (2) a časovat slovesa (2). Lidové noviny [online]. 2007 [cit. 2008-04-21], s. 1 -1. Dostupný z WWW: < http://www.lidovky.cz/jak-psat-esemesky-2-a-casovat-slovesa-2-dwt-/In_noviny.asp?c=A071210_000070_In_noviny:sko&klic=2228678mes=071210_0>.

Jak se mluví na chatu (1. díl). O webu.cz [online]. 2005 [cit. 2008-04-21], s. 1-1. Dostupný z WWW: < http://www.owebu.cz/internet/vypis.php?clanek=498>.

Projekt bibliografické citace [online]. c2004-2008 [cit. 2008-03-02]. Dostupný z WWW: .