ZDORENKO, T., PARADIS, J.
Přejímání členů u dětí pro něž je Angličtina druhým jazykem: fluktuace, transfer nebo obojí?

Autor, autor

Data pro tuto studii jsou přejata z dlouhodobého korpusu vypravování 17 dětí pro které je Anglický jazyk druhým jazykem (J2). Jejich průměrný věk na počátku výzkumu byl 5,4 let a jejich mateřský jazyk buď nemá určité a neurčité členy (Čínský, Japonský a Korejský jazyk), nebo má členy (Španělský, Rumunský, Arabský jazyk). Zkoumali jsme jakým způsobem tyto děti přejímají členy, abychom mohli stanovit jakou roli zde hraje J1 a přitom jsme testovali Fluktuační Hypotézu a také porovnali naše poznatky s jinými získanými při výzkumu dospělých posluchačů L2. Během dvou let byly nalezeny 3 tendence: 1) Všechny děti nahrazovaly the za a v neurčitých specifických kontextech, bez ohledu na svůj J1; 2) všechny děti byly více přesné s užíváním the v určitých kontextech než s a v neurčitých kontextech, bez ohledu na J1; a 3) děti s J1 bez členů více opomíjely členy než děti s J2 se členem, ale to pouze v počátcích učení jazyka. Celkově, vliv J1 na dětské vývojové vzory a rychlost učení členů byly limitovány. Dětští posluchači J2 se naučili členy rychleji než dřívější studie signalizovaly o dospělých posluchačích J2, i v případě že jejich J1 neobsahoval členy. Proto z toho usuzujeme, že fluktuace je vývojový proces, který dominuje transferu při učení členů J2 u dětí, v kontrastu k tomu co bylo řečeno o dospělých posluchačích J2.

1. Úvod

Bylo už uskutečněno značné množství výzkumů které demonstrovaly, že učení anglického systému determinantů je těžký pro posluchače angličtiny jako druhého jazyka (J2) (Huebner, 1885; Master, 1987; Parish, 1987; Thomas, 1989; Murphy, 1997; Wakabayashi, 1997; Robertson, 2000; Lu, 2001; Trademan, 2002; Ionin and Wexler, 2003; White, 2003; Ionin, 2004; Lardiere 2004; Hawkins, 2006; Snape, 2006; Ionin, v tisku) Posluchači angličtiny J2 mají často přetrvávající potíže s užíváním determinantů, často až do velmi pozdní fáze učení, nebo nikdy nedosáhnou bezchybného užívání členů. Studie, které obsahují porovnání posluchačů J2 s těmi, jejichž mateřský jazyk (J1) je buď se členy nebo bez členů poukazují na to, že transfer J1 nejspíše hraje roli v učení J2 co se týče anglických členů (Master, 1987; Murphy, 1997; Wakabayashi, 1997; Trademan, 2002; Hawkins, 2006; Snape, 2006; Ionin, v tisku). Nedávný a významný návrh prosazen Ioninem a kolegy - Fluktuační hypotéza - specificky předpovídá vývoj systému anglických členů a její nejnovější formulace poukazuje také na vliv J1 (Ionin a Wexler, 2003; Ionin, 2004; Ionin, v tisku). Primární účel této studie byl především testovat prognózy Fluktuační Hypotézy v rámci role transferu z J1.

Předchozí studie o učení angličtiny jako druhého jazyka zkoumaly dospělé posluchače, často používající průřezový design založený na dosažené úrovni jazyka pro možnost zkoumání vývoje. Existující dlouhodobé studie týkající se dětí, pro které je angličtina druhým jazykem, byly zaměřeny na zjišťování toho, jak děti přijímají anglickou verbální morfologii (např. Lakshmanan, 1995; Haznedar, 2001). Dulay a Burt (1974). Zkoumaly pořadí přejímání anglických morfémů v průřezové studii prováděné na španělských a čínských J1 dětech. Členy byly zahrnuty v seznamu zkoumaných morfémů, ale autoři neanalyzovali rozdíly v poměrech přesnosti založených na J1 a také neposkytli detaily o volbě členů, například určitého vs. neurčitého, podle sémantického/pragmatického kontextu. Proto přejímání členů u dětských posluchačů angličtiny ještě nebylo plně prozkoumáno a určitě ne se záměrem o testování prognóz Fluktuační hypotézy. Přejímání J2 dětmi je dobrým testovacím základem pro zkoumání jazykových struktur, které jsou problematické pro všechny posluchače jazyků, protože nám to umožňuje rozhodnout, zda těžkosti s cílovou strukturou tkví v procesu učení se té struktury, nebo jsou limitace založeny na věku pro získání znalostí podobných těm mateřským (porovnejte Schartz, 2004). Tato studie podává zprávu o dlouhodobých datech dětských posluchačů anglického jazyka, oboje s J1 se členy a bez členů. Zkoumali jsme přejímání členů u těchto dětí za účelem rozhodnutí jakou hraje roli transfer J1 a tím také testovat Fluktuační Hypotézu a také porovnat naše výsledky s těmi, které zkoumaly dospělé posluchače J2. Bude prokazováno, že přejímání J2 dětmi ukazuje některé unikátní vlastnosti ve srovnání s dospělými posluchači, zejména pokud bereme v úvahu roli J1.

2. Sémantika členů

Přijímáme analýzy Ionina (2003 a 2004) o určitosti a specifičnosti, protože sémantické kontrasty mohou být zašifrovány v systémech dvou členů. Tento rozdíl je důležitý v naší analýze užívání členů dětskými J2 posluchači anglického jazyka a v diskuzi, kde se vysvětluje nesprávné užití členů navrhnuté Ioninen (2004), jmenovitě Fluktuační Hypotéze. Definiceo určitosti a specifičnosti (Ionin, 2004:5) jsou vypsány níže:

  1. Určitost a specifičnost (neformální definice): Pokud Determinační fráze (DP) formy (D NP) je...
    a. (určitá), potom mluvčí a posluchač předpokládají existenci unikátního jednotlivce v sestavě označené NP.
    b. (specifická), potom mluvčí zamýšlí referovat k unikátnímu jednotlivci v sestavě označené NP a považuje tohoto jednotlivce za někoho kdo má nějakou vlastnost stojící za povšimnutí

Zatímco anglický jazyk označuje určitost ve svém systému členů, jazyky jako Samoa (Lyons, 1999; Ionin, 2004) označují specifičnost. Jinak řečeno, anglický jazyk rozlišuje mezi určitými a neurčitými substantivy, zatímco Samoa rozlišuje mezi specifickými a nespecifickými substantivy. Ionin (2004:12) předpokládá že systémy členů v jazycích se dvěmi členy kódují určitost nebo specifičnost, ale ne obojí, a že výběr členu je řízen binárním parametrem:

  1. Parametr výběru členu (pro jazyky se dvěmi členy): Jazyk který má dva členy je rozlišuje následovně:
    a. Uspořádání Určitosti: členy jsou rozlišovány na základě určitosti.
    b. Uspořádání Specifičnosti: členy jsou rozlišovány na základě určitosti.

Na základě tohoto pohledu, anglický jazyk má první uspořádání parametru výběru členu a používá the s určitými substantivy a a s neurčitými substantivy bez ohledu na to jestli jsou substantiva specifická nebo ne. Toto je ilustrováno na příkladu (3) převzatého z Ionina (2004: 8).

  1. a. I'd like to talk to the winner of today's race - ona je má nejlepší přítelkyně!
    b. I'd like to talk to the winner of today's race - kdokoliv to je, píši článek do novin o tomto závodu.

V anglickém jazyce, se určité substantivum může vztahovat k specifickému jednotlivci, který má nějakou vlastnost stojící za povšimnutí, jako v případě (3a), nebo k nespecifickému jednotlivci, jako v případě (3b). Tedy, Ionin (2004) usuzuje, že rozlišení určitosti zakódované v systému členů je nezávislé na rozlišení specifičnosti.

3. Členy při přejímání J2

V průběhu přejímání byli posluchači anglického J2 zdokumentováni, že vynechávali členy jak v určitých, tak v neurčitých kontextech a používali je nesprávně, a to tak, že zaměňovali jeden za druhý (například Huebner, 1085; Master, 1987; Parrish, 1987; Thomas, 1989; Murphy, 1997; Robertson, 2000; Lu, 2001). V nejnovějších výzkumech na toto téma Ionin a kolegové přišli s vysvětlením pro nesprávné užívání členů v J2 anglickém jazyce. Na základě parametru výběru členu, daného ve (2), Ionin (2004: 16) navrhl uspořádání parametru pro vysvětlení nestálosti v produkci členů posluchačů J2, Fluktuační hypotézu (dále FH):

  1. Fluktuační Hypotéza:
    a. Posluchači J2 mají plný přístup k principům univerzální gramatiky (UG) a uspořádání parametru.
    b. Posluchači J2 fluktuují mezi rozdílnými uspořádáními parametrů, dokud je nějaký podnět nedovede k nastavení parametru na odpovídající hodnotu. íslovaný seznam

Podle FH, posluchači angličtiny jako J2 jsou předurčeni k tomu, aby fluktuovali mezi dvěma uspořádáními parametru výběru členu, dokud nejsou vystaveni vhodnému podnětu nastavit si parametr správně. Ionin (2004) analyzoval užívání členů u 30 J1 ruských a 40 J1 korejských posluchačů anglického jazyka. Analýza odhalila dvě nesprávná použití, jmenovitě the použito ve specifických a neurčitých kontextech zaměněné s cílovým členem a, a a použito v nespecifických a určitých kontextech, zaměněno za cílový člen the, jak bylo předpovězeno FH.

Formulace FH Ioninem (2004) se zabývala pouze posluchači s J1 bez členů a v tomto případě transfer parametru výběru členu z J1 není možný. Abychom mohli testovat, jestli posluchači s J1 se členem fluktuují, je nezbytné porovnat posluchače J2 s rozdílnými J1. V následné studii Ionin (v tisku) porovnává posluchače J2, u kterých J1 má členy (Španělský jazyk) s posluchači s J1 beze-člennou ruštinou. Účastníky této studie bylo 23 dospělých mluvčích ruského jazyka a 24 dospělých mluvčích španělského jazyka. Ionin (v tisku: 6) testoval dvě soupeřící hypotézy, které se týkaly role fluktuace a transferu J1 při přejímání členů.

  1. a. Možnost 1: Fluktuace potlačuje transfer: všichni posluchači J2 by měli fluktuovat mezi určitostí a specifičností při jejich výběru členů. Jinak řečeno,očekává se že Španělští i Ruští posluchači nebudou užívat členy správně.
    b. Možnost 2: Transfer potlačuje fluktuaci: ti posluchači jejichž J1 má členy by měli transferovat sémantiku členů z jejich J1 do J2. Posluchači bez členů by měli fluktuovat, protože nemají žádný parametr, podle kterého by mohli provádět transfer.

Ionin (v tisku) našel evidenci podporující možnost 2. Výsledek psaného testu indikuje, že španělští posluchači angličtiny transferují sémantiku členů z jejich J1 do J2, protože nefluktuují mezi určitostí a specifičností a rozlišují mezi the a a na základě jednoznačnosti. ruští posluchači, při absenci transferu z J1, byli méně často správní než španělští mluvčí, protože fluktuovali mezi the a a na základě určitosti a také specifičnosti, podobně jako u ruských mluvčích u Ionina (2004). Hawkins (2006) také zkoumal užívání členů u dospělých J2 posluchačů angličtiny z bez-členné japonštiny a řečtiny, kde se užívá člen, a našel důkaz podporující Ionina (v tisku), že transfer potlačuje fluktuaci.

Jak již bylo zmíněno v sekci 1, pozornější zkoumání ohledně přejímání anglických členů J2 dětskými posluchači ještě nebylo provedeno. Ionin (v tisku: 21) předpokládá, že dětští J2 budou úspěšnější co se týče anglických členů než dospělí posluchači J2 ze stejného J1, protože mladší posluchači jsou lepší v provádění gramatických generalizací. Pro testování tohoto předpokladu by bylo nutné porovnat dětské a dospělé posluchače s J1 bez členů. Ionin (v tisku) přímo neříká jak dlouho se jejich účastníci učili anglicky, a v každém případě ruští J1 účastníci byli velmi heterogenní skupinou co se týče chronologického věku a doby jejich příjezdu do USA. Hawkins (2006), Lardiere (2004) a White (2003) studovali dospělé z prostředí bez členů, kteří se učili anglicky více jak 5 let a zjistili, že se ještě plně nekonvergovali. Dále, Hawkins (2006) a Ionin (v tisku) dělali studie, které jsou průřezové a zatímco Iionin (v tisku) rozdělil své posluchače do skupin podle jejich jazykové úrovně, dlouhodobá studie umožňuje lepší proniknutí do toho jak úspěšně se jejich gramatika sbližuje s cílenou gramatikou. Stručně řečeno, není známo jak dlouho by potřebovala skupina dětí, posluchačů J2, aby dosáhla dokonalosti v anglických členech, tak aby se nějak odlišili od dospělých posluchačů. Přesto, je rozumné předpokládat, že kdyby této dokonalosti dosáhli v době kratší než 5 let, tento výsledek by kontrastoval s existujícími výsledky u dospělých posluchačů a také by podpořil předpoklady Ionina (v tisku).

Ani Inonin (v tisku), ani Hawkins (2006) nezaměřují svou pozornost na chybné používání nulových členů . U Ionina (2004) a Ionina (v tisku) bylo velice málo těchto chyb. U Hawkinse (2006: 17), vynechání členů bylo produkováno japonskými J1 posluchači v množném čísle substantiva, ale autoři je nijak nezvýraznili ve své diskuzi. Je možné, že protože obě studie založily své poznatky na dospělých J2 posluchačích, znalost těchto členů skrze (více formální) psaný styl, kde posluchači museli vyplnit prázdná místa s the, a nebo ničím, četnost chyb byla malá. Ve studii prováděné na čínských J1 - anglických J2 posluchačích (Lardiere 2004) o používání členů, vynechávání členů v psaných kontextech znamenalo méně než polovinu vynechání ve spontánní mluvené řeči. (Lardiere, 2004: 331 - 32). Navíc, vynechání členů bylo dokumentováno v početných studiích o přejímání anglických členů. Například, Huebner (1985), Parrish (1987), Robertson (2000) a White (2003) zaznamenali užívání nulového členu v mluvené řeči.

FH je formulována jako vysvětlení nesprávného použití členu, ne jeho vynechání; přesto přístup založen na hlavním kompletování (feature assembly based approach), jako ten, který představuje Hawkins (2006) nebo Plný transfer/Plný přístup (Full transfer/Full access - FT/FA), založeny na funkční struktuře a rysech (například Schwarz a Sprouse. 1996) drží slib pro včlenění obojího - vynechání a nesprávného užití členu. Protože oba, FH a FT/FA sdílejí základní předpoklady, že posluchači J2 si již vytvořili gramatiky J1, stejně jako UG hraje roli v přejímání J2, tyto dva přístupy mohou bát vnímány jako vzájemně kompatibilní.

Řečeno jinak, FT/FA je více obecný rámec, v němž může být FH situována. Proto zahrnujeme FT/FA jako vodítko pro předpoklady přejímání mimo sféru FH. Například, podle FT/FA, pokud nejsou žádné členy v posluchačově J1, potom posluchač může produkovat chybná substantiva beze členů v počátcích přejímání J2, protože jejich počáteční funkční struktura J2 (vycházející z jejich J1) nemusí obsahovat D projekci, nebo nezbytné sémantické rysy přiřazované k lexikálním položkám jako jsou členy.

Kromě vynechávání členů, zaměřenost v nesprávném užívání členů dětmi byla zdokumentována ve studiích dospělých posluchačů J2 angličtiny. Přesněji bylo zjištěno, že J2 posluchači angličtiny si jsou více jisti s výběrem určitého členu v určitých kontextech, než si jsou jisti s výběrem neurčitých členů v neurčitých kontextech. Lardiere (2004), Robertson (2000) a White (2003) informovali o takovémto rozdílu v jistotě, co se týče posluchačů, jejichž J1 je beze členů. Zajímavé je, že Anderson (1978) zjistil stejný rozdíl u španělských posluchačů angličtiny. Přesnost v kontextech přímo nevychází z FH nebo FT/FA, ale data Ionina (v tisku) a Hawkinse (2006) o tom svědčí (Ionin, v tisku: 10; Hawkins 2006: 17). Lardiere (2004: 335) navrhuje, že takový rozdíl v přesnosti byl mohl být způsoben tím, že "určité členy v anglickém jazyce nemusí brát v úvahu číslo a počet, což je dělá více komplexní než neurčitost alespoň v jednom ohledu." Podobné závěry mohou být učiněny také ze studie Hawkinse (2006: 20), z diskuze o kontextech, ve kterých se užívají členy: a je užíváno v [D, neurčitých, singulárních] kontextech, the se užívá v [D, určitých] kontextech. Tudíž, aby a mohlo být používáno správně, posluchači musí identifikovat rys [singulár] jako relevantní po použití členu. Pokud komplexnost rysu je zásadní příčina pro tento rozdíl v přesnosti použití mezi the a a, potom by se dalo očekávat, že posluchači J2 budou používat tento model nezávisle na svém J1.

4. Současná studie

Dlouhodobě jsme zkoumali data dětí, učících se anglický jazyk jako J2 z prostředí J1 se členy a bez členu, pro určení následujících otázek výzkumu:

  1. Fluktuují obě skupiny (s J1 se členem a bez členu) mezi oběma nastaveními "parametru výběru členu"? Očekávali jsme, že děti s J1 se členem budou transferovat nastavení určitosti ze svých J1 a tudíž následovali Ioninovu (v tisku) možnost 2: transfer potlačuje fluktuaci. V kontrastu k tomu, u dětí s J1 bez členu se předpokládalo, že budou fluktuovat mezi určitostí a specifičností. Podle Ionina (2004: 19) má fluktuace za následek dvě chyby: špatné používání the ve specifických a neurčitých kontextech a špatné používání a v nespecifických a určitých kontextech. Protože v našem případě byly všechny kontexty specifické, předpokládali jsme, že nalezneme pouze špatné používání the a to pouze skupinou jejichž J1 jsou beze členů.
  2. Je pravděpodobnější, že skupina beze členů bude více opomínat členy než skupina se členy díky transferu J1? Podle "plného transferu", skupina J1 bez členů, ale ne skupina J1 se členem je očekávána vynechávat členy protože nemá D projekci ve svém J1, kterou mohou transferovat do J2. U Skupiny J1 se členem se nepředpokládalo, že bude vynechávat členy, protože její členové mohou transferovat DP strukturu ze svých J1.
  3. Je zde nějaký rozdíl mezi správností v používání členů v určitých a neurčitých kontextech a mění se tento rozdíl podle J1? Protože zaměřenost v přesnosti se zdá nezávislá na typu J1, předpokládali jsme, že obě skupiny J1 (se členem i beze členu) budou více přesné v užívání the v určitých kontextech než užívání a v neurčitých kontextech.
  4. Přejímají obě skupiny dětských posluchačů J2 angličtiny členy rychleji a úspěšněji než dospělí J2 posluchači? Předpokládali jsme, že tyto děti budou schopné dosáhnout velmi vysoké přesnosti v užívání členů v rámci určitého časového rámce, který bude znatelně kratší než ten, který byl potřeba u dospělých J2 posluchačů. Nicméně, předpokládalo se, že skupina bez členu bude pomalejší než skupina se členem.

I. Metody

a) Účastníci

17 dětí učících se Anglický jazyk jako J2 v Edmontonu, Kanadě, bylo studováno každých 6 měsíců po dobu okolo 2 let. Děti byli z nových kanadských rodin a s angličtinou přišli do kontaktu pouze výjimečně nebo velmi málo před tím, než začali navštěvovat předškolní nebo školní vyučování. Počátek tohoto kontaktu byl vymezen počátkem jejich vzdělání. Průměrný věk dětí byl 5,4 a průměrné vystavení angličtině bylo 9 měsíců na počátku studie. Věk a měsíce vystavení pro každé dítě jsou zaznamenány v tabulce 1. Ve druhém kole sbírání dat, průměrný věk dětí byl 5,10 a průměrný počet měsíců vystavení angličtině byl 16. Ve třetím kole, průměrný věk dětí byl 6, 4 a průměrný počet měsíců vystavení byl 22. Ve čtvrtém kole průměrný věk dětí a měsíce jejich vystavení angličtině bylo 6, 10 a 27. V posledním kole jejich průměrný věk byl 7,4 a průměrný počet měsíců vystavení angličtině byl 34 - téměř 3 roky.

Těchto 17 dětí bylo součástí větší skupiny dětí participujících v dlouhodobé studii různých aspektů vývoje angličtiny jako J2, obsahující rozmanité rozsahy lexikálních, gramatických a vypravěčských produkcí. Pro dodatkové informace o této studii a jejích účastnících, je možné nahlédnout k Paradis (2005) a Gilbert (2008). Pro tuto studii bylo vybráno 17 dětí, aby vytvořily 2 zhruba stejně velké skupiny s J1 bez členů a se členy.

b) Určující v J1 dětí v této studii

Za účelem této studie jsme rozdělili skupinu se členem a skupinu beze členu na základě toho, zda u J1 posluchačů je nějaký gramatický způsob jak vyjádřit určitost nebo není. Jak je ukázáno v tabulce 1, skupina J1 se členem zahrnuje děti, jejichž J1 je španělština, rumunština a arabština. Skupina J1 beze členu zahrnuje děti s mateřským jazykem kantonštinou, mandarinštinou, korejštinou a japonštinou. Systém členů ve španělštině (Butt a Benjamin, 2000) je podobný tomu v angličtině, protože seskupuje členy na základě určitosti. Španělský jazyk má singulární a plurální určité členy maskulinní el/los a určité femininní členy la/las. Jejich neurčité podoby jsou un a una. Podobně jako angličtina a španělština, rumunština (Mallinson, 1986) má také určité a neurčité členy. Určité členy jsou umístěny na konci substantiva, zatímco neurčité členy jsou umístěny před substantivy. Arabština (Schulz, 2004) má určitý člen al- nebo l- , který je předponou substantiva, ale není zde žádný neurčitý prefix. Místo toho, -n se přidává na koncích -u, -i, -a, aby se naznačila neurčitost substantiva (Schulz, 2004: 121), a ta formuje neurčité koncovky -un, -in, -an, přesto, že je toto případ pouze u moderní standardní arabštiny. V mluvených regionálních variantách arabštiny není žádný slyšitelný neurčitý člen. Nicméně, arabština byla také zahrnuta ve skupině J1 se členem.

Mandarínština, kantonština, korejština a japonština jsou rozdílné od jazyků zmíněných výše, protože jsou jazyky bez členů (Matthews a Yip, 1994; Li a Thomspon, 1997; Kuribara, 1999; Ionin, 2003: kapitola 3), přesto mají jiné způsoby, jak vyjádřit sémantické rysy jako je určitost. Například v mandarínštině určitost a neurčitost může být naznačena slovosledem, používáním demonstrativních zájmen zhei- toto a nei- nebo na- tamto a číslem yi- jedno (Li a Thompson, 1997). To samé platí i o kantonštině (Matthews a Yip, 1994). Přesto, že může být argumentováno tak, že demonstrativa a numerické jedno může být přesunuto v přejímání J2 a napomoci učení členů, anglický systém členů je jednou z nejobtížnějších vlastností pro mluvčí takového jazyka. Lardiere (2004: 331) poznamenala, že místo ulehčení přejímání členů, takový přesun to může více zkomplikovat tím, že mluvčí mají jiný obraz o celém problému, takže mluvčí čínštiny se musí ještě více učit jak rozlišit formy jedno a tamto v angličtině od a a the. Navíc, odůvodnili jsme, že přesun z J1 bez členů by neulehčil přejímání členů v J2 stejným způsobem jako J1 transfer v případě J1 se členem.

c) Materiály a procedury

Analyzovali jsme, jak děti používají členy při vyprávění. Obrázkové knihy, použité pro získání vyprávění byly vytvořeny jako součást projektu Edmonton Narrative Norms Instrument (ENNI) (www.rehabmed.ualberta.ca/spa/enni.) Každá ze dvou obrázkových knih obsahovala set tří sérií obrázků na pokračování. Každá série obrázků odpovídala soudržnému příběhu, s komplexitou příběhů zvyšujících se od první série po poslední. Vyprávění bylo posloucháno asistenty výzkumníků, jejich mateřským jazykem byla kanadská angličtina. Děti byly požádány, aby vyprávěli příběhy podle obrázků, zatímco byla kniha otočena tak, aby jí výzkumný pracovník neviděl a vidělo jí pouze dítě. Toto bylo uděláno za účelem ujištění, že se dítě nebude uchylovat k ukazování na obrázky a nebude spoléhat na společné chápání obrázku založené na tom, že ho oba vidí. Experimentátor byl instruován, aby se nepokládal otázky, ve kterých by používal jména postav a používal neutrální nápovědy typu "Co se stalo? Pamatuj, nevidím obrázky," Všechny příběhy byly natáčeny a přepsány experimentátory do CHAT formátu (MacWhinney, 2000)

d) Kódování dat

Analýza byla limitována pouze na výrazy, které byly použity pro postavy a konkrétní objekty důležité pro návaznost příběhu - 4 kreslené postavy a 3 objekty v každé obrázkové knize. Za účelem toho mít uniformní základ pro porovnávání použitého členu mezi dětmi, nezahrnovali jsme substantiva, která byla použita, aby poskytla doplňující informace příběhů, jako písek, voda, bazén, atd.

Vyprávění byla analyzována pro případy a, the a nulových členů použitých se substantivy odkazujícími na nové postavy a substantiva, která k nim referovala později v příbězích. Pro tuto studii jsme brali v úvahu pouze členy s běžnými substantivy. Jiné způsoby referování k postavám - jako osobní a deiktická zájmena - nebyly zahrnuty v analýze. Tudíž naše analýza obsahovala pouze členy používané s běžnými singulárními substantivy. Dva kontexty používání členů byly vyčleněny, jmenovitě určité a neurčité kontexty. Vzpomeňte si, že Ionin (2004) a Ionin (v tisku) testoval používání a a the ve specifických a nespecifických kontextech na úloze ve které účastnící vyplňovali prázdná místa ve větách. Autoři zde formulovali věty, aby získali specifické a nespecifické čtení určitosti a neurčitosti. Protože v naší studii úkol není založen na nucené volbě, ale na vyprávění příběhu, všechna substantiva v příběhu byla specifická, podle Ioninovy definice specifičnosti jako "úmysl mluvčího referovat k jednotlivci majícímu nějakou vlastnost stojící za povšimnutí." Proto, znaky fluktuace by se skládaly z posluchačů J2, kteří používají špatně the ve specifických neurčitých kontextech.

Kódování proběhlo následovně. Použité články byly kódované podle jejich vhodnosti v kontextu jako "správné a", "správné the" (nadužíváno) nebo "nula" v neurčitých kontextech a "správné the", "nesprávné a" (nadužíváno) nebo "nula"v určitých kontextech. Nulové členy byly vždy považovány za nesprávné, protože opravdová jména nebyla součástí analýzy. Posuďte následující příklady datového kódování:

  1. nesprávné the v neurčitých kontextech
    EXP: how do you start?
    CHI: # mm # the elehpant throw the ball. (mělo by být an elephant a a ball)
    (JHHN 5; 11)
  2. správné a v neurčitých kontextech
    CHI: and then uh the other rabbit called a ambulance. (znamená doktora)
    EXP: an ambulance?
    CHI: yeah, and then um um grabbed his hand.
    (SBST 7; 01)
  3. nesprávné nulové a správné the v určitých kontextech
    CHI: so (null article) giraffe saw and called the lifeguard. (the je v pořádku protože bazén
    a skákací prkno již byli zmíněny)
    (CNDX 8; 09)
  4. správné the v určitém kontextu
    CHI: first there are two cross-eyed animals at the pool.
    CHI: one was elehpant …..who had a very fat body.
    CHI: and the elephant, the female elephant was bouncing up and down her ball

Při kódování dat bylo také důležité vzít v úvahu strategii, kterou děti užívaly při vyprávění příběhu. Protože hlavní postavy byly stejné ve všech třech příbězích v každé obrázkové knize, některé děti řekly tři příběhy najednou. V tomto případě, jenom první zmínění postav v prvním příběhu bylo považováno za neurčité kontexty. Pokud některé děti začaly každý příběh jako nezávislý, první zmínění v každém příběhu bylo považováno za neurčité kontexty.

II. Výsledky

a) Přesnost v používání určitých a neurčitých členů: Otázky, které jsme si pokládali pro analýzu v této sekci, jsou následující:
Je míra správnosti vyšší s "the" v určitých kontextech než s "a" v neurčitých kontextech a kdy oboje přesáhne 90%?
Je míra přejímání rozdílná pro děti s J1 bez členu než J1 se členem?

Správnost dětí v neurčitých kontextech byla spočítána jako procento všech závazných kontextů, ve kterých a bylo dodané, závazné kontexty jsou singulární substantiva zmíněna poprvé, které nebyly správnými substantivy. Správnost dětí v určitých kontextech byla spočítána jako procento všech povinných kontextů pro the ve kterých bylo the dodané. Výsledné procento znamenalo správnost použití v kontextu a a the pro každé kolo a jsou ukázány ve schématu 1 a 2, pro skupiny J1 se členem a beze členu zvlášť(tyče v grafy představují směrodatnou chybu).

Pro obě J1 skupiny platí, že míry přesnosti podle kontextu byly zřetelně vyšší pro the ve všech kolech než s a, a přesnost vyšší než 90% byla dosažena v kole 3 při užívání the v určitých kontextech oběma skupinami. Přesnost nad 90% s a v neurčitých kontextech byla dosažena v kole 4 skupinou se členem a nebyla dosažena skupinou beze členu do konce studie. Abychom lépe pochopili tato zkoumání, provedli jsme promíchanou ANOVU s J1 skupinami se členem a beze členu, koly (5 kol) a typem členu. Obě kola (F(4,48) = 10.68, p <.000, druhá mocnina od partial eta = .471) a typ členu (F(1,12) = 31.723, p <.001, druhá mocnina od partial eta =.726) hlavní účinky byly signifikantní, ale tyl J1 nebyl (F(1,12) = 2.030, p =.180, druhá mocnina od partial eta =.145). Signifikantní lineární trendy pro obě kola (F(1,12) = 30.882, p <.001, durh8 mocnina od partial eta = .720) a typ členu (F(1,12) = 31.723, p <001, druhá mocnina od partial eta =.726) potvrdilo že posluchači se zlepšovali soustavně ve svém užívání členů.

Hlavní signifikantní efekt pro dvojitý faktor, typ členu, podporuje to, že děti si byly více jisté s určitými než neurčitými členy, protože průměr pro určité členy byl zřetelně vyšší. Tří-směrná ANOVA zjistila jednu důležitou interakci: kola X typ členu X J1 (F(4?48) = 2.914, p = .031, druhá odmocnina od partial eta = .195). Abychom tuto interakci více prozkoumali, vytvořili jsme post hoc nezávislý t-test ohledně správného užívání každého typu členu mezi oběma J1 skupinami v každém kole. Aplikovali jsme Bonferroniho nápravu alfa úrovně pro kontrolu chyby typu I (alfa = .005), zjistili jsme jeden důležitý výsledek v párovém srovnání: Skupina s J1 bez členu si byla méně jistá s určitými členy v kontextech v kole 1, než skupina J1 se členem (60.2%, t(13) = -3.869, p = .002). Z této post hoc analýzy můžeme zjistit, že J1 neměl příliš vliv na to jak děti přejímají členy, kromě toho, že skupina bez členu byla horší v kole 1 se členem the. Řečeno jinak, typ členu byl více důležitý faktor než J1 co se týče přejímání. Děti v obou skupinách si byli více jisté s the v určitých kontextech než s a v neurčitých kontextech během dvou let pozorování a přejali užívání the v určitých kontextech do kola 3.

Analýza individuálních výší bodů potvrdila že většina dětí následovala trend skupiny. Individuální výše bodů jsou ukázány v Příloze 1, ve které jsme rozvedli skóre napříč všemi koly, protože vkládání individuálních dat pro každé dítě v každém kole by udělalo tabulku příliš početnou. Můžeme vidět, že 15 ze 17 dětí si bylo více jistých s výběrem členu v určitých než neurčitých kontextech. Dvě děti, které nenásledovaly obecný trend, CNDX a RMLM, obě patřily do skupiny J1 beze členu.

b) Distribuce typů chyb v určitých a neurčitých kontextech: Otázky, které byly pokládány pro analýzu v této sekci jsou následující:
Jaká je relativní distribuce špatného užívání the, a a vynechání členů mezi dětmi?
Je špatné užívání the nejčastější chyba?
Ovlivňuje J1 typy chyb, například, vynechávají děti z J1 bez členu více členy než děti s J1 se členem?

Frekvence typů chyb na dítě se lišily tak, že v některých případech byly menší než 2. Proto analýzy v této sekci byly navrženy tak, že procenta na dítě a na kolo nebyla počítána tak, že by byla nespolehlivá. Zaprvé, proporce nesprávného užití the , a a žádného členu byly počítány z totálních počtů chyb v každém kole napříč všemi dětmi a rozděleny podle skupiny J1 a podle určitých a neurčitých kontextů. Byly zde 4 možné typy chyb: the v neurčitém kontextu, a v určitém kontextu, žádný člen v neurčitém kontextu a žádný člen v určitém kontextu. (Vzpomeňte si, že žádné členy při vyprávění příběhu by byly pokaždé brány jako chyba, přestože v mnoha sémantických kontextech v angličtině žádný člen je brán jako správný gramatický výběr.) Výsledky této analýzy jsou prezentovány v obrázcích 3 a 4.

Výsledky demonstrují, že špatné použití the bylo jasnou dominující chybou pro oba typy skupin, jak se členem tak beze členu a že žádný člen byly chyby specifické pro skupinu beze členu, protože byly zanedbatelné ve skupině J1 se členem ale ukázaly se ve skupině J1 beze členu, a to jak v určitých tak v neurčitých kontextech. Navíc, žádné členy začaly mizet také ve skupině J1 beze členů po 2. kole, naznačující, že tyto chyby byly více časté v ranných stádiích přejímání.

K doplnění této distribuční analýzy, udělali jsme individuální t-test průměru rozdílných chyb napříč všemi koly, děleno kontextem a skupinou J1. Průměrná proporce nesprávných a a žádných členů v určitých kontextech a nesprávných the a žádných členů v neurčitých kontextech pro skupiny J1 se členem i bez členu jsou ukázány v obrázku 2, společně s výsledky t-testu. Analýza t-testu podporuje data z obrázků 3 a 4, jediný signifikantní skupinový rozdíl pro žádné členy v určitých i neurčitých kontextech, protože děti s J1 bez členů měly vyšší proporci těchto chyb.

Porovnání individuálních skóre pro chybné zaměňování členů a jejich vynechávání v určitých a neurčitých kontextech (Příloha 2) odhalilo, že špatné používání the bylo dominující chybou posluchačů J1 bez členů a osmi z devíti posluchačů J1 bez členu. Co se žádných/nulových členů týče, individuální data ukázala, že vynechání členu byla častou chybou ve skupině bez členu, ale ne ve skupině se členem. Pouze 3 děti nenásledovaly obecný trend své J1 skupiny co se týče chyb: JNNH a DNNC opomíjely méně členů než ostatní děti ve skupině bez členu (v 1,8% a 1.3% kontextů) a TRRK chyboval více, než ostatní děti ve skupině se členem (5,3% kontextů).

5. Diskuze

Primární cíl této studie bylo testovat předpovědi FH a FT/FA ohledně přejímání členů anglického jazyka dětmi z J1 se členy a beze členů. Také jsme chtěli vidět, zda zde byl nějaký rozdíl mezi přesností používání členů dětmi v určitých a neurčitých kontextech a jestli se toto mění podle J1. Nakonec jsme chtěli zjistit, zda tyto děti přijaly cílovou gramatiku rychleji a úspěšněji než dospělí posluchači J2. V sekci níže diskutujeme předpoklady navrhnuté v sekci I.3 společně s relevantními poznatky z této studie.

1. Fluktuace transfer a špatné užívání členů
Předpokládali jsme, že děti J1 se členy transferují určitost z jejich J1a děti s J1 bez členů měly fluktuovat, tzn. občasné špatné užívání the ve specifických neurčitých kontextech. Oproti našim předpokladům, zjistili jsme, že obě skupiny J1 špatné používaly the v neurčitých kontextech a že J1 nebyl spojen s rozdílnou přesností pro užívání členů, kromě limitovaného množství v 1. kole. Jinak řečeno, všichni posluchači prokázali jistou fluktuaci ve výběru členů a malý dopad J1. Tudíž, podle Ionina (v tisku) pro tyto posluchače J2 s J1 se členem, fluktuace potlačovala transfer J1 místo toho, aby to bylo naopak. Toto zjištění možná není tolik překvapivé, co se týče možných rozdílů mezi dětmi a dospělými v přejímání J2. Pro mladé posluchače J2 je možné, že přístup k UG způsobuje novou, jazykově specifickou gramatiku, protože vklad může být více efektivní než pro starší posluchače J2, kteří více spoléhají na transfer ze svých J1. Jiné studie dětského morfosyntaktického přejímání také zjistil, že transfer J1 ze zdá být méně zřetelný než u přejímání u dospělých. (Paradis, 2007)

2. Vynechávání členů
Podle plného transferu,u skupiny J1 bez členů, ale ne u skupiny J1 se členy se předpokládalo, že budou vynechávat členy. Jak bylo předpovězeno, skupina J1 bez členů měla chyby co se týče nulových členů, zatímco skupina J1 se členy nikoliv. Možná interpretace tohoto rozdílu je, že absence kategorie D v počáteční fázi gramatik skupiny bez členů byla reflektována v jejich chybných vynecháních v jazykové produkci. Přesto, v naší diskuzi výše ohledně FH si odporuje s myšlenkou plného transferu, protože posluchači J1 se členem se nezdáli, že by transferovali určitost parametru výběru členu z jejich J1. Odvozujeme z toho tedy, že posluchači v obou skupinách měli přístup k zásobě sémantických rysů, jako jsou určitost, neurčitost a specifičnost a nespecifičnost, stejně jako zásobě funkčních projekcí včetně D, z UG. Možná v počátku přejímání posluchači z J1 se členem transferovali znalosti kategorie D a jejich funkční struktury, ale netransferovali nezbytně skupiny sémantických rysů ze svých lexikonů. Je možné, že plný přístup k nastavení parametru a/nebo sémantickým rysům v UG má prioritu nad plným transferem sémantických rysů skupin z lexikonu J1, zatímco plný transfer funkční struktury má prioritu nad konkretizací nových funkčních projekcí, skrze plný přístup k UG v počáteční fázi J2. Je potřeba provést další výzkum, abychom lépe pochopili, jestli plný přístup k UG a plný transfer z J1 může potlačit jeden druhý, podle toho, jakým aspektem jazyka se zabýváme.

3. Správnost v určitých a neurčitých kontextech
Předpokládali jsme, že obě skupiny si budou více jisté s the v určitých kontextech než s a v neurčitých kontextech. Jak bylo předpokládáno, zjistili jsme, že cílový člen byl používán více často v určitých kontextech než v neurčitých kontextech. Tento rozdíl byl patrný ve všech stádiích přejímání a napříč všemi posluchači s rozdílným J1, proto to byl poměrně důležitý rys. Protože stejný rys byl nalezen také v předchozích studiích na dospělých posluchačích, mohl by být obecnou vlastností anglického přejímání jako J2, nejspíše díky větší sémantické komplexnosti a, jak bylo diskutováno u Lardiere (2004; 2005) a Hawkinse (2006). Proto základní komplexnost této cílové formy trumfuje transfer J1 tak, že rozdíly mezi skupinami se vynořily kdykoliv během doby pozorování s ohledem na větší jistotu v používání členů v určitých i neurčitých kontextech.

4. Poměr přejímání a sbližování
Předpokládali jsme, že dětští posluchači dosáhnou vysoké jistoty v používání členů do konce této studie, s tím, že J1 děti bez členu budou pomalejší díky absenci transferu kategorie D z jejich J1. Našli jsme evidenci podporující první část tohoto předpokladu, protože úroveň jistoty v kontextu 90% nebo vyšším byla dosažena brzy pro the oběma skupinami a pro a v kole 4 skupinou s J1 se členem. Pokud porovnáme výsledky dětských posluchačů J2 v naší studii a dospělých posluchačů angličtiny v předchozích studiích, můžeme učinit závěr, že dětští posluchači členy přejaly zřetelně rychleji. Například, Hawkins (2006: 17) zjistil 50 - 58% špatných užití the ve velmi pokročilé japonské skupině, zatímco pro děti v naší studii v kole 5 (34 měsíců vystavení) bylo asi 10% špatného užití the ve skupině se členem a okolo 20% špatného užití the ve skupině beze členu a v každém případě žádný podstatný rozdíl se neobjevil mezi skupinami v kole 5. Ohledně předpokládaného pomalejšího vývoje skupiny beze členu, nižší jistota s the v určitých kontextech v 1. kole a absence vysokých skóre pro používání a v neurčitých kontextech na konci studie naznačuje, že skupina J1 bez členu prokazuje pomalejší přejímání, ale pouze do určité míry.

6. Závěry

Tato studie odhalila rozdíly a podobnosti mezi přejímáním J2 u dětí a dospělých posluchačů anglického systému členů. Na jedné straně, obě skupiny posluchačů byly ovlivněny komplexností neurčitého členu v angličtině a chyby vynecháním byly nejčastěji produkované chyby posluchačů, u kterých se v J1 nevyskytovaly členy. Na straně druhé jsme odhalili více limitovaný vliv J1 na dětské vývojové vzorce a stupně přejímání členů, v porovnání s předchozími studiemi provedenými na dospělých posluchačích. Přesněji, zjistili jsme, že tyto děti ukazují opačný vzorec proti fluktuaci a transferu, než dospělí J2 studovaní Ioninem (v tisku) a že dětští posluchači přijímali cílový systém rychleji, než dřívější zprávy indikovali o dospělých posluchačích, i v případě že jejich J1 byly bez členů.

Použitá literatura:

Anderson, J. 1978: Order of difficulty in adult second language acquisition. In Ritchie, W., editor, Second Language Acquisition Research: Issues and implications. London: Academic Press, 91-108.

Butt, J. and Benjamin, C. 2000: A new reference grammar of modern Spanish. London, Arnold. Dulay, H.S. and Burt, M.K. 1974: Natural sequences in child second language acquisition. Language Learning 24, 37-53.

Golberg, H., Paradis J. and Crago, M. 2008: Lexical acquisition over time in L1 minority children learning English as a second language. Applied Psycholinguistics 29.

Hawkins, R., Al-Eid, S., Almahboob, I., Athanasopoulos, P., Chaengchenkit, R., Hu, J., Rezai, M., Jaensch, Carol., Jeon, Y., Jiang, A., Leung, Y.-K.I., Matsunaga, K., Ortega, M., Sarko, G., Snape, N. and Velasco- Zárate, K. 2006: Accounting for English article interpretation by L2 speakers. In Foster-Cohen, S.H., Medved Krajnovic, M. and Mihaljevi´c Djigunovi´c, J., editors, EUROSLA Yearbook: Volume 6, pp. 7-25.

Haznedar, B. 2001: The acquisition of the IP system in child L2 English. Studies in Second Language Acquisition 23, 1-39.

Huebner, T. 1985: System and variability in interlanguage syntax. Language Learning 35, 141-63.

Ionin, T. 2003: Article Semantics in Second Language Acquisition. Unpublished doctoral dissertation, MIT.

Ionin, T. and Wexler, K. 2003: The certain uses of the in L2-English. In J.M. Liceras et al., editors, Proceedings of the 6th Generative Approaches to Second Language Acquisition Conference. Cascadilla Press, 150-60.

Ionin, T., Ko, H. and Wexler, K. 2004: Article semantics in L2 acquisition: The role of specificity. Language Acquisition 12, 3-69.

Ionin, T., Zubizarreta, M.L. and Maldonado, S.B. in press: Sources of linguistic knowledge in the second language acquisition of English articles. Lingua. Retrieved from https://netfiles.uiuc.edu/tionin/www/(November 2007).

Johnson, J. and Newport, E. 1989: Critical period effects in second language learning: the influence of maturational age on the acquisition of English as a second language. Cognitive Psychology: 21, 60-99.

Kuribara, C. 1999: Resettability of a syntactic parameter: acquisition of category D in English by adult Japanese speakers. Representation and process: proceedings of the 3rd Pacific Second Language Research Forum. Tokyo: PacSLRF'99, 13-22.

Lakshmanan, U. 1995: Child second language acquisition of syntax. Studies in Second Language Acquisition 17, 229-301.

Lardiere, D. 2004: Knowledge of definiteness despite variable article omission. In Brugos, A., Micciulla, L. and Smith, C.E., editors, BUCLD 28 Proceedings. Somerville, MA: Cascadilla Press, 328-39.

-- 2005: On morphological competence. In Dekydspotter, L., Sprouse, R.A. and Liljestrand, A., editors, Proceedings of the 7th Generative Approaches to Second Language Acquisition Conference (GASLA 2004). Somerville, MA: Cascadilla Proceedings Project, 178-92.

Li, Ch. and Thompson, S. 1997: Mandarin Chinese: a functional reference grammar. Taipei: Crane Publishing. Lu, C.F.-C. 2001: The acquisition of English articles by Chinese learners.

Second Language Studies 20, 43-78. Lyons, C. 1999: Definiteness. Cambridge: Cambridge University Press. MacWhinney, B. 2000: The CHILDES project: tools for analyzing talk. 3rd edition. Mahwah, NJ: Erlbaum.

Mallinson, G. 1986: Rumanian. London: Croom Helm.

Master, P. 1987: A cross-linguistic interlanguage analysis of the acquisition of the English article system. Unpublished doctoral dissertation, UCLA. Matthews, S. and Yip, V. 1994: Cantonese: a comprehensive grammar. Routledge: London and New York.

Murphy, S. 1997: Knowledge and production of English articles by advanced second language learners. Unpublished doctoral dissertation, University of Texas at Austin.

Paradis, J. 2005: Grammatical morphology in children learning English as a second language: implications of similarities with specific language impairment. Language, Speech and Hearing Services in the Schools 36, 172-87.

-- 2007: Second language acquisition in childhood. In Hoff, E. and Shatz, M., editors, Handbook of language development. Oxford: Blackwell, 387-406.

Parrish, B. 1987: A new look at methodologies in the study of article acquisition for learners of ESL. Language Learning 37, 361-83.

Robertson, D. 2000: Variability in the use of the English article system by Chinese learners of English. Second Language Research 16, 135-72.

Schulz, E. 2004: A student grammar of modern standard Arabic. Cambridge: Cambridge University Press.

Schwartz, B. 2004: Why child L2 acquisition? In Van Kampen, J. and S. Baauw, editors, Proceedings of Generative Approaches to Language Acquisition Conference 2003. LOT Occasional Series 3, 47-66.

Schwartz, B. and Sprouse, R. 1996: L2 cognitive states and Full Transfer/Full Access model. Second Language Research 12, 40-72.

Snape, N., Leung, I.-K. and Ting, H.-C. 2006: Comparing Chinese, Japanese and Spanish speakers in L2 English article acquisition: evidence against the fluctuation hypothesis? In Grantham O'Brien, M., Shea, C. and Archibald, J., editors, Proceedings of the 8th Generative Approaches to Second Language Acquisition Conference (GASLA 2006). Somerville, MA: Cascadilla Proceedings Project, 132-39.

Thomas, M. 1989: The acquisition of English articles by first- and second- language learners of English. Applied Psycholinguistics 10, 335-55.

Trademan, J. 2002: The acquisition of the English article system by native speakers of Spanish and Japanese: a cross-linguistic comparison. Unpublished PhD dissertation, University of New Mexico.

Wakabayashi, S. 1997: The acquisition of functional categories by learners of English. Unpublished doctoral dissertation, University of Cambridge.

White, L. 2003: Fossilization in steady state L2 grammars: implications of persistent problems with inflectional morphology. Bilingualism: Language and Cognition 6, 128-41.

tučné „kurziva“ odkaz poznámka