Stephen Law: Filozofická gymnastika aneb 25 krátkých myšlenkových dobrodružství
Alena Štruncová
Tak jako musíme procvičovat tělo, aby svaly zůstaly pružné, nedělalo nám problém se hýbat a byli jsme zdraví, stejným způsobem je potřebné trénovat mozek. Dobrým způsobem takové myšlenkové rozcvičky může být kniha Filozofická gymnastika. A to dokonce nejen rozcvička ledajaká, ale jak slibuje podtitul knihy, také velmi dobrodružná a tedy zajímavá. Je však možné psát o filozofii takovým způsobem, aby to bylo zároveň poučné i zábavné? Není pro člověka s alespoň minimálním filozofickým vzděláním naprosto k ničemu číst knihu určenou pro širokou veřejnost? A lze vůbec popsat filozofické problémy srozumitelně? Nejen na tyto otázky se pokusím odpovědět v několika následujících odstavcích.
Autor Stephen Law má doktorát z filozofie z oxfordské Queen´s College, lze tedy předpokládat, že potřebné znalosti mu nechybí. V knize se ujal role učitele filozofie pro širokou veřejnost. Pod jeho pojetím si ale nepředstavujme souhrn dějin filozofie, portréty důležitých osobností, nebo slovník pojmů. Filozofická gymnastika se snaží být nekonvenční učebnicí. Knihou, která se snaží své čtenáře naučit myslet filozoficky.
Kniha má dvacet pět kapitol, které můžeme považovat spíše za jednotlivá filozofická cvičení, či lépe zamyšlení. V úvodu každé kapitoly se čtenáři připomene spojení s tělocvikem v podobě stupnice náročnosti. „Stupeň náročnosti filozofické gymnastiky“, jak jej autor nazývá, je rozdělen do tří stupňů: Rozcvička, Střední zátěž a Náročnější cvičení. Záleží pak na každém, na který stupeň zátěže se odváží.
Většina kapitol je ve formě dialogu. Na jedné straně stojí obhajoba určitého názoru, na straně druhé oponent. Vše je proloženo autorovými vstupy, ve kterých buď vysvětluje pojmy, snaží se osvětlit situaci nebo přibližuje historické hledisko problému. To,že je kniha určena především pro širokou veřejnost, je patrné z jazykových prostředků i stylu, jakým jsou kapitoly napsány. Vliv na popisované problémy, tato skutečnost však nemá. Člověk zkušenější, si dokáže i pod jednodušším pojmem představit pojem složitější pokud je to pro něj příjemnější, jazyk si poupraví. Ovšem opačně tento postup nefunguje, nelze tedy než pochválit autora za volbu jazykových prostředků.
Kniha je i pro laika velmi čtivá a poutavá. Snaží se ukázat filozofii nejen jako obor se složitými myšlenkovými operacemi a poněkud přežilým pohledem na svět. Filozofii představuje jako způsob hledání odpovědí na otázky našeho světa. Sám autor v úvodu říká: „Co že je to přesně filozofie? Filozofie se zabývá jistými otázkami. Především je třeba si všimnout, že tyto otázky mají takovou hloubku, že se zdají být nezodpověditelné vědou.“ (str. 9) Tato obecná definice by mohlaodradit ty, jež jsou praktičtěji zaměřeni, a přijde jim nesmyslné plýtvat čas otázkami, jež se tak jako tak nedají zodpovědět. Law nejspíše podobnou otázku předpokládal a sám se hned v úvodu snaží ukázat případy, kdy v běžném životě filozofujeme - ať už se jedná o víru v posmrtný život, debatu nad morálními otázkami nebo přesvědčením o existenci hmotných předmětů. Pokud nás ani tyto příklady nepřesvědčili o užitečnosti filozofie, snaží se autor o pohled z druhé strany. „Většina z nás žije svůj život ve velmi úzkém okruhu starostí. Když začneme myslet filozoficky, poodstupujeme o krok a díváme se na daný obraz z širší perspektivy. Začínáme zkoumat, co jsme dříve považovali za samozřejmé. Jsem přesvědčen o tom, že ti, kteří o tento krok nikdy nepoodstoupili - kteří žili neprozkoumaným životem -, jsou jako lidé nejen poněkud povrchní, ale také potenciálně nebezpeční ...“(str. 11)
Jak již bylo řečeno, kniha obsahuje pětadvacet kapitol. Tyto kapitoly na sebe nenavazují a je tedy možné je číst odděleně, v libovolném pořadí. Škála témat, jimiž se jednotlivé kapitoly zabývají, je velmi široká. Začíná u "vznešených" problémů "Odkud se vzal vesmír?" nebo "Existuje Bůh?", ale věnuje se také tématům zdánlivě obyčejnějším, tématům, o kterých mnozí z nás přemýšleli nebo diskutovali s přáteli - například zda je morální zabít jedno siamské dvojče, aby přežilo druhé v kapitole "Zabít Mary, aby přežila Jodie?"
V každé kapitole je dán dostatek prostoru různým, většinou dvěma opozičním, pohledům na danou problematiku. Autor předkládá argumenty k oběma hlediskům a záleží jen na čtenáře, které argumenty mu přijdou oprávněnější, které stanovisko si zvolí. Snaha zapojit čtenáře se projevuje hlavně v mnoha otázkách, jež se v textu objevují a jsou v naprosté většině ponechány bez odpovědi. Čtenář tak není, nebo nemusí být, pouhým konzumentem slov, ale přímo je vybízen, aby se zapojil, aby hledal vlastní argumenty, promýšlel jejich dopady a utvářel si tak názory. Navíc na konci každé kapitoly uvádí autor několik publikací, kde je možné získat o daném tématu více informací. Tyto odkazy jsou výborné, ovšem pro českého čtenáře víceméně nepoužitelné. Všechny odkazují na anglicky psané tituly, jež nikdy nebyly přeloženy do češtiny.
Filozofická gymnastika je vhodnou knihou pro laika, který chce nahlédnout do světa filozofie. Díky srozumitelnému jazyku není obtížné pochopit jednotlivé argumenty a uváděné příklady jsou nejen názorné, ale často i vtipné. Kniha by mohla být povinnou četbou pro studenty filozofických fakult, a to nejen, aby se filozofie v počátku nezalekli, ale hlavně aby pochopili, že filozofie není jen o historických pohledech a slavných osobnostech, ale také a hlavně o přemýšlení.
Pro odborníky a absolventy filozofických fakult bude obsah knihy nejspíše jen jiným a značně neodborným pohledem na již známé skutečnosti. Ovšem i pro ně je velmi dobrým příkladem toho, jak přiblížit vědu širokému publiku. Aneb jak ve své recenzi na Filozofickou gymnastiku uvádí Jan Kolář: "Filozofie je podobný příklad jako matematika: hlavní principy může pochopit každý, jen musí mít dobré učitele."
Použitá literatura:
LAW, S. Filozofická gymnastika. 25 krátkých myšlenkových dobrodružství. Praha : Dokořán a Argo, 2007.