Z katedry fyziky do Austrálie (Univerzitní noviny 11/2005)

Po návratu z ročního pobytu na University of Sydney (3/2004-3/2005) reaguji na prosbu z Univerzitních novin a shrnuji níže poznatky během onoho roku nashromážděné. Při velikosti Australské federace rozdělené na velmi autonomní státy nemusí mít všechny z nich platnost v celé zemi. Článek je rozdělen do tří částí popisujících předpoklady pro přijetí k doktorskému studiu u protinožců, studium samotné a mimouniverzitní život.
 
Před cestou

Doktorské studium na katedře fyziky ZČU pod vedením Prof. Vlčka vedlo k mému zařazení do týmu zabývajícího se od roku 2001 vývojem nových amorfních keramických materiálů na bázi Si-B-C-N, v našem případě pomocí reaktivního magnetronového naprašování na různé substráty v plazmovém výboji. Kombinace vysoce zajímavých vlastností (mechanické, optické, elektrické) vzorků materiálů vytvořených na KFY s jejich výbornou oxidační odolností a teplotní stabilitou (přinejmenším do teplot tavení dosud použitých substrátů) zakládá potenciál jejich využití v povlakových technologiích či mikroelektronice. Toto vedlo nejen k velmi příznivému přijetí výsledků výzkumu v zahraničí, ale i ke konkrétním nabídkám společných experimentů a studijních pobytů (od Kanady přes západní Evropu po Austrálii) pro mé kolegy a nyní i pro mne.

Domluva o společném doktorském studiu proběhla s University of Sydney (konkrétně Faculty of Science, School of Physics, Department of Applied and Plasma Physics) na podzim 2003. Jedná se o takzvaný cotutelle programme, kdy účastník musí nejméně 30% (teoretické) doby studia strávit na každém z pracovišť a na závěr získá titul platný v obou zemích. Před přijetím ke studiu bylo nutné schválení žádosti podané australskou stranou (tj. především stipendia po dobu pobytu) australskými úředníky, vykonání mezinárodní zkoušky z angličtiny a zdravotní prohlídka před žádostí o vízum (ČR zde patří do 2. nejrizikovější ze 4 skupin zemí, stejně jako Egypt či Libanon). Pak již nic nebránilo nasednout na jaře 2004 do letadla a po 24-hodinové cestě vystoupit na podzim na letišti v Botany Bay (ano, právě tam kde ještě nedávno přistávaly lodě s trestanci), večer před posledním možným dnem zápisu.
 
Univerzitní život

University of Sydney (USYD) byla založena roku 1850 prý po vzoru Oxfordu a Cambridge. Dnes má 6000 zaměstnanců včetně 2500 akademických, 107 poslucháren a především přes 45000 studentů. O něco více než třetina absolventů pokračuje postgraduálním studiem. Platí se školné, strávení určité doby v průmyslu během studia není úplnou výjimkou.

Do druhého dne jsem s naprostou samozřejmostí obdržel kartu opravňující mne ke vstupu do "mé" budovy 365 dní v roce a 24 hodin denně (celá USYD snad nezaměstnává jediného vrátného). Tento rozdíl oproti ZČU jsem asi ocenil nejvýše. Je ovšem spravedlivé dodat, že v jiných záležitostech byrokracie tu českou značně převyšovala.

Z dalších materiálů zaujal pro středoevropana nezvyklý letáček zakazující používat sexistické a diskriminační výrazy jako manpower (správně workforce), layman (správně non-specialist), first name (diskriminační vůči jiným než křesťanským kulturám, správně given/personal name) nebo captain Cook discoverd Australia (urážlivé vůči předcookovským objevitelům z řad domorodců, k bourání památníků a zrušení státního svátku nicméně zatím nedošlo).

Zatímco na ZČU prý probíhaly během mého zámořského pobytu demonstrace proti úrovni služeb menz a kolejí, na USYD menza neexistuje vůbec a koleje existují jen jako instituce výrazně dražší než soukromý pronájem, s kapacitou v řádu 10% všech studentů. Většina studentů bydlí ve stovkách domů nebo bytů rozdělených, mimo společných prostor, na soukromé ložnice, které jdou z ruky do ruky v celkem efektivním (a i pro naprostého cizince ubytovaného po příletu v hotelu snadno využitelném) systému. Kupní síla stipendia australského doktoranda tak není o mnoho vyšší než českého (i když struktura výdajů je jiná), dále existují fondy využitelné např. na zakoupení notebooků či zahraniční cestovné (vzhledem ke vzdálenosti Austrálie od zbytku světa zdaleka ne nepatrná věc).

Událostí, kterou doktorand v ČR nezažije, je pravidelné povinné interview s několika kolegy svého vedoucího (kterému tento vedoucí nesmí být přítomen) jako opatření proti lenosti, zanedbávání nebo diskriminaci. Osou doktorského studia je pak produkce článků o získaných výsledcích, pod podstatně větším tlakem než jsem předtím poznal v ČR. Související výhodou je ovšem na konci studia možnost předložit disertaci prakticky ve formě svázaných publikací: 1 článek = 1 kapitola. V souvislosti s již zmíněnou vzdáleností Austrálie (2 ze 3 oponentů musí být ze zahraničí) od zbytku světa probíhá její posouzení jen formou oponentských posudků a zapracování požadovaných změn, tj. bez obhajoby před komisí.

Mezi zájmy oddělení aplikované fyziky na USYD patří například nové amorfní a kompozitní materiály, tepelně izolující okenní skla, komponenty pro kvantový počítač nebo polymery a biofyzika. Předmětem výzkumu, na kterém jsem se podílel, byly počítačové simulace struktur materiálů ze systému Si-B-C-N, předtím experimentálně připravených na KFY ZČU. Jde o přístup značně rozšířený v posledním desetiletí v souvislosti s nárůstem výpočetních možností počítačů, umožňujícím zisk výsledků v rozumném čase i při přesném kvantovém popisu interakcí atomů (jejich valenčních elektronů). Jeho jádrem je reprodukování struktur vytvořených materiálů daného složení, a jejich následné využití pro demonstraci, vysvětlení či dokonce předpověď takových jevů na atomární úrovni, které nejsou přímo zjistitelné experimentálně. Při vstřebávání příslušných znalostí je možnost každodenního kontaktu s lidmi kteří tyto znalosti již mají téměř neocenitelná a velmi si jí vážím. V mém případě byli v jejich čele profesoři Marcela Bilek a David McKenzie.

Přestože jsem o příznivém zahraničním přijetí výsledků dosažených na ZČU samozřejmě zprostředkovaně věděl, bylo velmi motivující zaznamenat jej na vlastní oči a uši při každodenní práci i při konaných přednáškách. Konkrétně: když vedoucí oddělení přednášel za mé přítomnosti o několika různých tématech kterými se právě zabývá, veškeré dotazy z (v daném případě převážně japonského) publika směřovaly v diskusi právě na tohle. Nemohu zde nevzpomenout častou metodu zvyšování návštěvnosti tamějších přednášek: (nejpozději) po jejím skončení si návštěvníci rozdělili donesené erární sladké pečivo.
 
Mimouniverzitní život

Čtyřmiliónové Sydney je největším městem Austrálie, hlavním městem Nového Jižního Walesu a také místem, kde dovozem trestanců začala britská kolonizace. Velmi dlouhý a členitý záliv (registrovaných soukromých lodí je prý neuvěřitelných 200000), kopcovitý terén, ulice v centru stále sledující cesty vyšlapané původně z přístavu býky. Pláží na březích Pacifiku značné množství, ale plavců na rozdíl od surfařů nikoliv. Podnebí báječné - většinu dní modrá obloha, nejnižší noční teploty v zimě údajně +8°C, podél cest palmy. Mnoho muzeí a památníků, často s uvedeným datem postavení nebo přestavby až v devadesátých letech, slouží i jako indikátor bohatnutí společnosti.

Dominantou přístavu je most přes zátoku postavený ve třicátých letech nikoliv bez obětí - na jednom z pilířů je deska se šestnácti jmény, a samozřejmě světoznámá opera. S praktickou realizovatelností návrhu v podobě pomerančových slupek (plachet, škeblí nebo čeho vlastně ...) si architekt údajně nelámal hlavu, neboť nepředpokládal že soutěž vyhraje. Navštěvován je i areál letních olympijských her 2000, zato ze zimní olympiády má prý Austrálie jedinou zlatou medaili (rychlobruslař, ve finále beznadějně nejpomalejší, když všichni před ním hromadně upadli).

Obyvatelstvo přátelské a otevřené. Řada mladých lidí byla v ČR, setkal jsem se znalosti pojmů "pivo", "tuplák" a "do dna". Australský přízvuk poměrně nepříjemný, ale potlačitelný - jeho používání i v hovoru s cizinci se zdálo být obvyklou chybou hlavně těch starousedlíků, kteří sami hovořili pouze jedním jazykem. Prezentovaný pocit viny vůči domorodcům značný, domorodce samotné lze spatřit hrající na tradiční nástroje v turisty navštěvovaném centru. Třetina obyvatel má dnes mimoevropský (zejména asijský) původ, s čímž prý souvisí uvolňování vztahů s britskou monarchií.

Asi to ale nebude tak zlé, to by nemohl vedle rugby být stále oblíbeným sportem neuvěřitelně nudný kriket. Jiným dokladem jsou v Goverment House opečovávané podobizny všech předchozích guvernérů schvalovaných britskou královnou, všichni ve vojenských uniformách (co si počnou s vymalováním současného guvernéra kterým je poprvé žena [civilistka] mi není známo).

Vedle různých národních parků, nejvzdálenějším místem navštíveným během mého pobytu bylo hlavní měst Canberra. Poté, co si tuto funkci Sydney a Melbourne navzájem vetovaly, není pro Australana řešením přidělit každému městu část úřadů, ale vybudovat v poušti s využitím umělého jezera a půl milionu vysazených stromů (na rozdíl od Sydney dub, kaštan, bříza) město nové. Na trase 300 km ze Sydney existuje celých osm vlakových zastávek.

Dominantou Canberry je parlament s vymoženostmi jako je skleněná jehlanovitá střecha (s účelem dodaleka svítit kdyby poslanci tajně jednali v noci), interiér jednacích sálů britštější než v Británii nebo poslanec za obvod v řídce zalidněné západní Austrálii který má 2,3 milionu km² - nezbytným předpokladem zvolení je pilotní průkaz. Galerie premiérů, zdá se že si v ČR nemůžeme zase tolik stěžovat: v Austrálii byl jeden premiérem šest dní a pak si to jeho strana rozmyslela, druhý, který byl premiérem za 2. světové války, zemřel na stres hned po jejím skončení, třetí se šel (za studené války) vykoupat do moře a už ho nikdy nikdo neviděl ... .

Abych i pochválil, značnou míru realističnosti projevili Australané při návrhu třídy vedoucí k válečnému muzeu stojícímu proti parlamentu: jsou podél ní umístěna nejen prostranství s památníky minulých válek, kterých se Austrálie zúčastnila, ale i několik stejně upravených prázdných prostranství - evidentně pro pomníky válek budoucích. Jako důkaz, jak je svět malý, uvádím z exponátů muzea seznam měst bombardovaných australskými letci: Pilsen, September 1943.