JHouska

Setkání s nositeli Nobelových cen (Stady 9/2010)

Na přelomu června a července jsem se v německém Lindau zúčastnil 60. ročníku "The Nobel Laureate Meeting", každoročního setkání nositelů Nobelových cen (NC) s mladými vědci (www.lindau-nobel.de). Nevím s jistotou zda jsem byl ze ZČU historicky prvním účastníkem (asi ano, ale mě dostupná databáze sahá jen několik let do minulosti); cílem článku je vedle zprostředkování zkušeností napomoci tomu abych nebyl účastníkem posledním. Článek popisuje postupně podmínky pro účast, účastníky a organizaci setkání, a nejzajímavější poznatky získané od laureátů.

Podmínky pro účast (čísla jsou zaokrouhlena)

Zájemci o účast musejí (1) splnit minimální podmínky požadované pro podání přihlášky, (2) projít národním výběrovým kolem a (3) projít mezinárodním výběrovým kolem. Minimální podmínky pro držitele titulu PhD v příslušném oboru zahrnují méně než 5 let (ideálně méně než 3 roky) od dokončení doktorátu, skutečnost že dosud nemají stálou práci, co nejbohatší publikační činnost v mezinárodních časopisech a ústní příspěvky na mezinárodních konferencích. Za úměrně měkčích podmínek mohou podávat žádosti i studenti doktorského nebo dokonce magisterského studia, jaké jsou jejich praktické šance neumím s jistotou říci. V typickém případě projde národními koly 1,500 přihlášek z 20,000. Před mezinárodním kolem je nutno vyplnit velmi podrobný dotazník, na základě kterého je vybráno 500 účastníků. Letošní interdisciplinární charakter setkání (viz níže) vedl k určitému zvýšení výše uvedených čísel: sítem prošlo 650 přihlášek (včetně ~30% z domácího Německa) z 40,000.

Z ČR jsme uspěli čtyři: po oborech organická chemie (AV), anorganická chemie (AV), fyzika elementárních částic (MFF UK) a aplikovaná fyzika (FAV ZČU). Podstatnou roli při přijetí mé žádosti sehrál podíl na některých nedávných úspěších katedry fyziky FAV při vývoji nových materiálů, spolu s obdobnou prací v australském Sydney a kanadském Montrealu. Za nominační a doporučující dopis jsem zavázán profesorům Křenovi a Vlčkovi.

Účastníci setkání

Téma setkání téměř pravidelně alternuje mezi fyzikou, chemií, medicínou&fyziologií a interdisciplinárním. Tím jsou určeni jak mladí účastníci (ve třetím případě nejen lékaři ale i biologové), tak účastníci z řad laureátů. Poslední případ byl ten letošní, interdisciplinární charakter setkání vedl k účasti 60 laureátů oproti běžným ~20. Z autorů veřejně známějších objevů dorazili například Arno Penzias a Robert Wilson (oba objev reliktního záření dokládajícího Velký třesk), Richard Ernst (nukleární magnetická rezonance) nebo Mario Molina (vznik a rozklad ozónu). Nejstaršími účastníky byli Christian de Duve (i po devadesátce ve vynikající duševní kondici) a Walter Kohn (mírně obávaný pro svůj zvyk komentovat některé domněle originální nápady slovy "tím jsme se zabývali v 50. letech"). Akce je přínosná nejen pro mladé vědce ale i jako setkání laureátů navzájem - v minulosti na ní byl diskutován např. ("protifreonový") Montrealský protokol nebo založení Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERNu).

Dělení přítomných laureátů na 20 fyziků, 20 chemiků a 20 lékařů se nejen mě jevilo zavádějící. Fakticky šlo o 20 fyziků a 40 biochemiků (klíč podle kterého dostali někteří cenu za chemii a někteří za fyziologii mi není zcela jasný). Většina přednášek i diskusí měla vynikající úroveň (nechci tvrdit že automaticky všechny - ukazuje se že i laureát NC může přimět některé posluchače na okamžik usnout). Zvolené přístupy zahrnovaly (1) popis objevů za které byla NC udělena (pouze u nedávných laureátů), (2) popis současné práce (u dávných laureátů, řada z nich kompletně změnila obor) a (3) předpovídání budoucnosti (toto se nejvíce týkalo fyziků; na celé stupnici od optimismu po pesimismus). Široká shoda panovala v tom že NC nezaručuje automaticky ani snazší financování dalšího výzkumu, ani snazší přijímání prací laureátů editory nejprestižnějších časopisů.

Zajímavým spolkem byli i mladí účastníci: nehomogenním pokud jde o původ (ze ~70 zemí), poměrně homogenním pokud jde o mnohem hlubší znalosti než jaké by stačily pro zisk jejich aktuálního titulu a pokud jde o velké pracovní nasazení (typický výrok: "during weekends, I go to the laboratory two times a day with my sons to check that the laboratory instruments are running smoothly and to add samples"). Že do laboratoří ZČU by se v neděli nemuseli dostat jsem po úvaze nezmínil - stejně by mi asi nevěřili. Skloubit to s rodinným životem je ovšem těžké a i v této souvislosti je zajímavé že zatímco procento žen mezi pozvanými mladými vědci bylo ~40%, mezi laureáty šlo jen o 5% (včetně Francoise Barre-Sinoussi: "the day of my wedding ... I was in the lab").

Poslední skupinu účastníků tvořil trojciferný počet hostů, od průmyslníků a členů různých vlád přes vědeckého editora časopisu The Economist po thajskou princeznu.

Organizace

Místem setkání je německé (bavorské) město Lindau s historickým centrem na ostrově v Bodamském jezeře (také Lake Constance - podle Husovými příznivci vzpomínané Kostnice) a novější zástavbou na protilehlém břehu; ~25,000 obyvatel. Zdá se že jde i o prarodiště rodin Lindauerů (seznam studentů ZČU zná hned dva). Město je nejznámější asi právě díky setkáním nositelů Nobelových cen konaným od roku 1951. Zpočátku měla omezené rozměry s němčinou jako jednacím jazykem, k expanzi došlo v 70. letech a k implementaci současného způsobu výběru mladých účastníků v roce 2004. Do té doby nebyl nezbytný, neboť existence setkaní není (pro potenciální účastníky bohužel) ani v univerzitním prostředí všude známá.

Setkání je organizováno pro tento účel zřízenou nadací (adresa Alfred Nobel Platz, č.p. 1) která mj. hradí i ubytování účastníků. Podstatnou roli v ní hraje místní větev švédské královské rodiny Bernadottů. (Jean-Baptiste Jules Bernadotte, bývalý jakobínský revolucionář s vytetovaným nápisem "smrt králům" na hrudi, byl roku 1810 jako Napoleonův maršál zvolen následníkem bezdětného švédského krále. U ostatních královských dvorů díky zmíněnému nápisu velmi populární.) Organizace byla extrémně profesionální a nešetřilo se na ní. Program se skládal ze slavnostního zahájení (neděle), plenárních přednášek (pondělí-čtvrtek dopoledne), diskusí v ~osmi paralelních skupinách (pondělí-čtvrtek odpoledne; nutnost sedm z osmi diskusí oželet byla mimořádně skličující) a večerních programů které mne vystavily kultuře v dosud nevídané míře.

Setkání bylo završeno páteční návštěvou ostrova Mainau, sídla zmíněné rodiny Bernadotte ("father inherited an island here ... so we moved to Germany"). Mezi improvizovaná zpestření plavby na opačný konec jezera patřila partie dámy s živými kameny na několikametrové šachovnici (kde jinde můžete slyšet vybrané mladé vědce skandovat "Kill! Kill! Kill!" ?). Jednu stranu vedl doktorand, druhou výše zmíněný laureát Arno Penzias který i na šachovnici rychle předvedl kdo je kdo. Po přistání jsem shledal že celý ostrov je skvěle udržovaný park - spíše botanická zahrada - a oblíbené výletní místo. Program celého setkání završila tam konaná panelová diskuse na téma "Sustainability and energy".

Zúčastnit se setkání v roli mladého vědce je možné pouze jednou - jediná cesta k návratu je stát se laureátem (nebo ministrem nebo vědeckým novinářem nebo thajskou princeznou). Zdá se že i z jiných důvodů to stojí za to - podle jedné statistiky žijí nositelé Nobelových cen o dva roky déle než jejich kolegové kteří byli na cenu nominováni a nezískali ji.

Prezentované názory

Níže je uveden výtah alespoň z některých prezentací a diskusí, zajímavých díky své obecnosti pro širší okruh čtenářů. Část přednášek je dostupná také online, i když to jaksi "není ono".

Zdroje elektrické energie: proti jaderné (Carlo Rubbia: možná s thoriem místo uranu) zdá se nikdo moc nemá, solární (blízko rovníku) ani větrná (daleko od rovníku) nejsou vyloučeny v souvislosti s pokročilými koncepty na které zde není prostor, ostatní se setkávaly spíše s výsměchem (u biomasy padlo i slovo "criminal"). Komerčního využití fůzní energie se ani dnes mladá generace nemusí dožít (nehledě ke zmínce ze potřebnější než pro připojení do sítě by byla pro velkoplošnou desalinizaci).

Zdroje benzínu (Robert Laughlin), zejména pro letadla kde je elektrický pohon kvůli hmotnosti nepravděpodobný: až dojde nejen ropa, ale za řadu generací i uhlí z kterého bude benzín po určitou dobu vyráběn, bude část elektrické energie věnována na (drahou) znovupřeměnu CO2 na palivo. Vodík se naopak pro tento účel s pochopením nesetkal: poměr objemu a uskladněné energie je příliš velký.

Hélium (Robert Richardson): právě toto, nikoliv ropa, může být první přírodní zdroj u kterého dojde k extrémnímu zdražení. Kapacita skalních dómů kde bylo v minulosti zachycováno hélium vzniklé alfa rozpadem (a odkud je nyní levně získáváno) stačí na ~25 let.

Existence paranormálních jevů: oproti mému očekávání je připouštěna, přinejmenším Brianem Josephsonem. Dotazem zda by vsadil své peníze na existenci telepatie jsem si poněkud naběhl.

Fyzikální základ paranormálních jevů (Luc Montagnier): nejoriginálnějším z nedávných prezentovaných výsledků bylo že DNA je schopna ovlivnit strukturu vody ve které je ponořena. V té souvislosti dochází k emisi elektromagnetických vln, a k jejich interakci s čistou vodou v blízkosti. DNA informace je tedy schopna šířit se na dálku. (Tomuto příliš nevěřil ani Brian Josephson.)

Pokroky v poznání mikrosvěta: dotaz zněl zda je možné že částicový urychlovač ve švýcarském CERNu neukáže to co je teoretiky očekáváno, a jaký je pro takový případ plán B. Všichni připouštěli že to je možné, od optimistického ale opatrného Davida Grosse ("you are describing a nightmare") až po rezolutního Martinuse Veltmana ("all this stuff about dark matter is total bullshit"); a žádný plán B není.

Futurologie (Gerardus 't Hooft): oblasti ve kterých lze očekávat technické pokroky zahrnují "opravdu inteligentní" počítače, genetiku, materiály vytvářené "atom po atomu", robotiku včetně miniaturizace. Mimo genetiku se výčet sympaticky kryl se zaměřením mé domovské fakulty.