Na součásti je nutné vykonat operace na 8 pracovištích. Operace jsou charakterizovány údaji v tabulce.
Výrobní dávka je určena o velikosti dV = 40 ks a dopravní dávka dD = 10 ks.
Úkol: Určete průběžnou dobu výroby jedné výrobní dávky součásti pro tyto varianty organizace předávání dopravních dávek mezi pracovišti:
a) Postupná
b) Souběžná
c) Kombinovaná.
Porovnejte získané výsledky mezi sebou.
Návrh řešení
a) Postupný způsobPrůběžnou dobu výroby jedné výrobní dávky součásti o velikosti dV , vyráběné na q pracovištích, lze vyjádřit následujícím výrazem: Význam použitých symbolů:
Vyčíslíme: TVP = (390 + 40 * 36,1 + 90) / 60 = 32,1 Nhod. b) Souběžný způsobPrůběžnou dobu výroby jedné výrobní dávky součásti o velikosti dV , vyráběné na q pracovištích, lze vyjádřit následujícím výrazem: Význam použitých symbolů:
Vyčíslíme: Při pozorném zkoumání číselných hodnot v zadávací tabulce zjistíme, že čas tB1 je řádově menší než čas tB2 . Z toho plyne, že je třeba prověřit, zda je hodnota Δ = tB2 − (tB1 + dd.tA1 + tP1) ≥ 0 . Pokud se prokáže, že je hodnota Δ vyčíslená podle následujícího vztahu kladná, je třeba ji připočíst k výše uvedenému vzorci pro průběžnou dobu výroby jedné výrobní dávky součástí. Jaký je věcný význam předchozího odstavce. V podstatě říká, že nelze zahájit přípravu 2. operace v záporném čase. Pokud bychom neuvažovali tento fakt, pak by příprava první operace musela začít až po zahájení přípravy druhé operace. Δ = tB2 − (tB1 + dd.tA1 + tP1) Δ = 80 − (3,3 + 10*1,9 + 5) = 52,7 TVS = 3,3 + 10 * 36,1+ (4 − 1) * 10* 7,8 + 90 + 52,7 minut = 12,4 Nhod. c) Kombinovaný způsobPrůběžnou dobu výroby jedné výrobní dávky součásti o velikosti dV , vyráběné na q pracovištích, lze vyjádřit následujícím výrazem: Význam použitých symbolů:
času na daném pracovišti. Týká se případů, kdy na následujícím pracovišti je jednotkový čas delší než na daném pracovišti. Vyčíslíme: I v tomto případě platí jako v předcházejícím, že při pozorném zkoumání číselných hodnot v zadávací tabulce zjistíme, že čas tB1 je řádově menší než čas tB2 . Z toho plyne, že je třeba prověřit, zda je hodnota Δ ≥ 0 . Pokud se prokáže, že je hodnota Δ vyčíslená podle následujícího vztahu kladná, je třeba ji připočíst k výše uvedenému vzorci pro průběžnou dobu výroby jedné výrobní dávky součástí. Δ = tB2 − (tB1 + dd.tA1 + tP1) Δ = 80 − (3.3 + 10*1,9 + 5) = 52,7 Nyní vypočteme hodnotu Δtk, pouze pro které platí: tAi − tAi+1 > 0 Δtk = [(3,2 − 2,3) + (7,8 − 4,5) + (4,5 − 3,9)] = 4,8 TVK = 3,3 +10.36,1+ (4 −1).10.(6,9 + 4,8)+ 90 + 52,7 = 14,3 Nhod. d) Vyhodnocení výsledkůNyní porovnáme získané výsledky: Vyjdeme z průběžné doby postupného způsobu předávání výrobní dávky mezi pracovišti a její velikost položíme rovnou 100%. Pak platí: TVP = 100,0% TVS = 38,5% TVK = 44,5% Vidíme, že průběžnou dobu lze zkrátit souběžným nebo kombinovaným způsobem na třetinu až polovinu, ovšem za cenu, že další pracoviště bude připraveno přijmout okamžitě část dílů z předchozího pracoviště. To může způsobit kapacitní obtíže. Je otázka, zda je to v praxi dobrý způsob. Pokud budu předpokládat, že následující pracoviště může být obsazeno jinou prací, prodlouží se průběžná doba průměrně o polovinu. Obvykle se uvažuje v kusové a malosériové výrobě určitá rozpracovanost, dejme tomu, že v průměru čekají na pracovišti další 4 práce, pak se průběžná doba zhruba prodlouží 4 - 5 krát. To je v praxi reálná hodnota, při které nedochází k velkým problémům s vyrovnáním kapacit. To by znamenalo místo 4 směn průběžnou dobu cca týden ve dvousměnném provozu. V sériové výrobě by bylo vhodné uvažovat alespoň dvojnásobnou průběžnou dobu. Minimální průběžnou dobu lze uvažovat jen ve velmi dobře vyvážené velkosériové výrobě s paralelními pracovišti. |