Co je předpokladem snižování výrobních dávek?
Největší ztráty jsou ztráty z nadvýroby, ztráty v zásobách a ztráty z chybných výrobků. Japonci využívají pro označení problémů, které je potřebné okamžitě řešit termín „3Mu“, který pochází ze tří japonských slov, začínajících písmeny „Mu“:
Muda - ztráta, nadbytečnost, plýtvání.
Mura - nerovnoměrnost, nepravidelnost.
Muri - přetížení, nepřiměřenost.
Japonci přísně dodržují zásadu, že problém musí být řešený přímo na místě, kde se vyskytuje (GENBA). Základními atributy Štíhlé výroby jsou:
eliminace všech druhů plýtvání,
dokonalý proces,
plynulý tok.
Druhy plýtvání , kterou odstraňuje štíhlá výroba:
Pro bližší definování bude dále představeno 5 principů Lean managementu a na nich budou přiblíženy některé základní pojmy a přístupy. Jedná se o těchto 5 principů:
Dobrým příkladem štíhlé výroby je princip "Heijunka" (japonsky vyrovnání).
Představme si výrobu několika podobných výrobků (A,B,C a D). Za určitou periodu jich máme vyrobit určité množství. V klasické výrobě seřídíme stroj na výrobek A a vyrobíme požadované množství, potom vyrábíme postupně B, C a D. Ve štíhlé výrobě provedeme vyrovnání výroby podle odběru a střídáme výrobu jednotlivých typů. Tím snížíme množství rozpracované výroby a hotových výrobků.
1. Seiri (Roztřídit)
2. Seiton (Srovnat)
3. Seiso (Vyčistit)
4. Seiketsu (Systematizovat)
5. Shitsuke (Standardizovat)
Těchto 5S můžeme nazývat filozofií či způsobem života. Základem 5S je dodržovat to, na čem jsme se dohodli. Začíná to zbavením se všeho, co na pracovišti nepotřebujeme (seiri) a pokračuje uspořádáním všech nezbytných položek přehledným způsobem (seiton). Poté musíme pracoviště a vše na něm udržovat v naprosté čistotě, abychom snadno zaznamenali abnormality (seiso) a tyto tři předchozí kroky je nutné provádět kontinuálně (shitsuke). Zaměstnanci musí v každém z těchto kroků dodržovat zavedená a dohodnutá pravidla a než dosáhnou shitsuke, osvojí si sebedisciplínu potřebnou k jejich každodennímu dodržování.
Štíhlý výrobní systém má úzké vztahy s dodavateli, o kterých předpokládá, že jsou schopni dodávat často malé dávky vysoké kvality. Tradičně se předpokládá, že kupujícímu je přisouzena role monitorování kvality nakupovaného zboží, kontrola dodávek jak v kvalitě, tak v kvantitě, a vrácení vadného zboží prodávajícímu k opravě. To je ale v rozporu s principy JIT, neboť vstupní kontrola nepřidává žádnou hodnotu pro zákazníka, navíc zde nejsou časové ani množstevní rezervy. Bezpodmínečným cílem kupujícího je být schopný certifikovat prodávajícího jako výrobce vysoce kvalitního zboží.
Tradičně neexistuje duch spolupráce mezi nakupujícím a dodávajícím, nakupující a prodávající mají něco jako protivnické vztahy. Kupující obvykle považují cenu za hlavní determinant zásobování a mají typicky mnohozdrojové nákupy .