Úvod do řízení výroby
Paradigma moderního přístupu k řízení výroby
 Vytisknout materiál

Základní konflikt v řízení podniku


Rozhodování v podnicích


Podniky jsou ve zcela jiné situaci, než ve které byly před sto lety.


Cíle podniku:


Problémy:


Změny vyvolané informačními technologiemi


Informační systém není samospasitelný !!!!.


Kritika



Obhajoba



Vlivy prostředí



Náklady, cena a zisk, jak souvisí tyto tři parametry.


Klasická kalkulace

vychází z toho, že se stanoví náklady na výrobu a připočítáním přiměřeného zisku se stanoví prodejní cena.


Nejde prodej = chyba obchodníků, nikoliv útvarů ve vlastním podniku


Moderní nahlížení

na tyto tři parametry vychází z toho, že cenu netvoří výrobce, ale trh a konkurenční prostředí. Tradiční vztah lze symbolicky změnit na:



Úspěch zaměstnanců i zaměstnavatelů = úsilí všech


Následně nebo souběžně


Klasický model technické přípravy výroby = dávkový přenos dokumentace mezi útvary.


odbyt -> konstrukce -> technologie -> nákup -> plánování -> výroba -> expedice -> fakturace


Výjimka:

  1. objednávání materiálu a subdodávek s dlouhou dobou předstihu v předstihu ještě v průběhu zpracování technické přípravy výroby.
  2. identifikace zakázkově neutrálních dílů s dlouhou dobou výroby (odlitky, výkovky) a jejich objednání a výroba ještě před úplným vyjasněním odbytové zakázky.


Moderní přístup = úplné odstranění zdí mezi útvary, souběžná (concurrent) práce, práce v pravý okamžik nikoliv v předstihu


Funkčně nebo procesně


Klasická dělba práce při zpracování zakázky předpokládala předávání dat dávkově mezi útvary.

Procesní dělba práce je založena na tvorbě týmů specialistů z jednotlivých útvarů společně řešících jednu zakázku.

Dotažení myšlenky maticové funkční struktury.

Optimalizace z hlediska průchodu zakázky podnikem nikoliv podle útvarové specializace.


dekompozice na útvary -> na procesy



Využití kapacit nebo dodržení krátkých dodacích dob


Tradiční uvažování výrobního managementu


Dnešní přístup


  1. Usilovat o vysoké využití zařízení, které je dlouhodobě kapacitně nevytíženo, pro které nelze získat ani externí úkoly, ale je nutné z hlediska výrobní technologie, nemá smysl.
  2. Z teorie omezení vyplývá, že každý výrobní systém obsahuje určité omezení. Zvyšovat využití zařízení, které není omezením, nepřináší žádný pozitivní efekt, stejně jako nemá smysl za účelem zvýšení pevnosti zesilovat článek řetězu, který není nejslabší.
  3. Zvýšení využití výrobních zařízení je často spojováno se uvolněním většího množství výrobních zakázek do systému. To má za důsledek prodloužení průběžných dob výroby, zvýšení rozpracovanosti a ohrožení termínové kázně.


Rozhoduje


Kriteriem úspěšné výroby je ekonomický prospěch firmy, zisk, nízké výrobní náklady, kvalita výrobku, krátké průběžné doby, dodržování termínů a pružnost při plnění přání zákazníka. V současné době převažuje nabídka před poptávkou, výrobní kapacity jsou v řadě případů (automobilový a spotřební průmysl) naddimenzovány.


Plánovat zakázkově nebo neutrálně


Zakázkově neutrální výroba


Zakázkově orientovaná výroba


Doma nebo venku



a) nakoupit


b) vyrábět



"Trojúhelník" nebo "Čtyřúhelník"


Vývoj:


Pracovat s rezervou nebo odstranit problémy předem


Proč se používají velké rezervy.


Proti těmto nepředvídatelným problémům se bráníme:


Řešení problémů


Účtovat nákladově nebo průtokově