![]() |
||||
Určitou metodou, jak zjistit kapacitní průchodnost zakázky podnikem, jsou náběhové křivky . Tato metoda patří mezi metody agregovaného plánování. V agregovaném plánování nejde o jednotlivé operace, nýbrž o celé skupiny operací rozdělených na skupiny výrobních zdrojů v hrubém časovém předstihu. Podstatou agregovaného plánování je hrubý kapacitní propočet na kritická pracoviště (skupiny pracovišť).
Z představy kusovníkového rozpadu a rozdělení termínu jednotlivých operací v čase lze prostým součtem zjistit, jak budou kapacitně zatíženy skupiny pracovišť. Pro každou skupinu pracovišť lze vytvořit křivku kapacitních potřeb. V praxi jsou takto plánovány jen nejdůležitější, tzv. řídící díly.
Ostatní, tzv. drobné díly, a nakupované položky nejsou touto metodou plánovány.
Z náběhových křivek jsou zřetelné požadavky na kapacity v předstihu před termínem dokončením zakázky. Posouváním konečných termínů vůči sobě lze provádět hrubé kapacitní srovnání.
Kapacitní křivky lze pro zjednodušení výpočtu modelovat převodem grafického vyjádření kapacit, např. počtem požadovaných normohodin v určité dekádě nebo týdnu. V případě, že požadavek na dílčí operaci (např. na montáž), překročí jednu dekádu nebo týden, je rozdělen do více částí.
Výhodou práce s výše popsanou představou náběhových křivek je, že ani kusovník ani technologické postupy nemusí být úplné, ani přesné, pouze stačí, aby obsahovaly podstatné části výrobku a kritické operace v technologických postupech.