V [1] je uveden zajímavý příklad, kdy jsou rozvrhovány 3 výrobky na 4 pracoviště. Je zkoumán vliv pořadí výrobků (1,2,3) a (3,2,1)
. Pro každé pořadí je jako kriterium brán jednak minimální průběžná doba (čas dokončení poslední operace posledního výrobku), jednak plné využití strojů.
Velké informační systémy však takové přesné denní rozvrhování neobsahují. Provádějí hrubé termínování operacím, ponechávají manažerům výroby (dispečerům a mistrům) přímé řízení výroby a požadují pouze hlášení o splnění operací.
Klasické IS neřídí:
Důsledkem je buď čekání na materiál a nářadí nebo naopak velké množství materiálu a nářadí v oběhu.