Konceptuální modely jsou pokusem umožnit vytvoření popisu strukturu dat v databázi, tj. konceptuálního schématu, nezávisle na fyzickém uložení databáze. Tento popis by měl co nejvěrněji vystihovat konceptuální pohled člověka na danou část reálného světa. Někdy se na sémantické úrovni uplatní relační model dat, jindy je realita tak složitá, že i nejkonceptuálnější modely jsou pro ni příliš hrubé. Limitním případem konceptuálních modelů je přirozený jazyk.
Sémantické modely slouží obvykle k vytvoření schémat s následnou transformací na databázové schéma.
Informace, která se přitom ztrácí, by měla být “doprogramována” v rámci daného SŘBD na databázové úrovni. Ideální by bylo spojit sémantickou a databázovou úroveň v jednu. Takové SŘBD jsou dnes již k dispozici v objektové technologii. Říká se jim objektově orientované SŘBD (OOSŘBD).
Někdy (v inženýrských aplikacích) jsou požadovány složité strukturální nároky na databázi (složité objekty či hnízděné relace). Dnes tvoří významnou oblast výzkumu a jsou základem tzv. objektově relačních SŘBD (ORSŘBD). Používá se pro ně název postrelační (např. Caché).
U každého konceptuálního modelu se obvykle řeší tři komponenty:
Z již uvedených požadavků je jasné, že nevystačíme s jednou úrovní konceptuálního schématu.
V praxi se používají následující úrovně (ne vždy všechny):
Většina pojetí se vzájemně překrývá.
Ustálilo se používání dvou úrovní :
Na obou úrovních konceptuálního modelování se pracuje jednak s globálním schématem, jednak se schématy lokálními.
Existuje velké množství konceptuálních modelů. Mezi nejznámější patří: