Žádný technický systém není zcela bezpečný. Různými opatřeními můžeme bezpečnost zvýšit, snížit možnost poruchy nebo havárie.
V zásadě můžeme rozdělit možné zdroje poškození dat na:
Podívejme se nyní, jak můžeme tyto problémy řešit.
Spolehlivost paměťových medií je dnes velmi vysoká. Přesto každý z nás zná situaci (vlastní zkušenost nebo někdo známý), kdy dojde k trvalé poruše disků a data jsou bez náhrady zničena. Jak se tomu dá předejít?
Nejjednodušší metodou je časté zálohování paměťových medií. V některých případech to zcela postačí, v nejhorším případě přijdeme o práci od poslední zálohy. Ale jistě si dovedeme představit situace, kdy periodické zálohování nestačí. Jedná se např. o bankovní systémy, systémy řízení dopravy, automatické sklady a systémy péče o pacienta. V tomto případě je třeba, aby i v případě zničení paměťového media, informační, resp. řídící, systém pokračoval ve své činnosti bez přerušení. Takové systémy provádění zálohování v reálném čase. V principu existují dvě metody:
Výpadek napětí a násilné vypnutí počítače může způsobit, že změna dat není provedena důsledně na všech místech. Změna buď musí proběhnout důsledně ve všech souvislostech, nebo nesmí proběhnout vůbec.
Příklad: převody peněz mezi účty.
Existuje požadavek na převod mezi účty. Správný výsledek je, že jeden účet je snížen o určitou částku, druhý zvýšen a požadavek na změnu je označen jako vyřízený. Takové změny se řeší pomocí tzv. transakčního zpracování, které je předmětem dalšího článku.
Příklad: valorizace mezd
Existuje požadavek na valorizaci mezd o dané procento pro všechny zaměstnance v podniku. Pokud by aktualizace neproběhla pro všechny pracovníky a došlo k přerušení programu, pak by mohlo dojít ke dvěma situacím:
Také taková úloha je řešitelná transakčním zpracováním, ale to je náročné na množství zapamatovaných změněných dat. Úlohu lze programovat také tak, že se vytvoří kopie dat, tam (ne)proběhne valorizace. Pokud vše dopadne dobře, valorizovaná kopie se zpětně zkopíruje do původních dat.
Obecně lze říci, že klasické zpracování souborů je odolnější vůči výpadku napětí než databázové zpracování v reálném čase, neboť se postupně tvoří různé verze souborů a přerušené zpracování lze spustit z definovaného bodu.
Platí věta o úplné indukci v informatice.
Každý dostatečně velký informační systém obsahuje chybu.
Matematicky je tato věta nedokazatelná (dokonce nesmyslná), ale statisticky lze pravdivost tvrzení ověřit na konkrétních programových produktech.
Opatření, jak pravděpodobnost chyby snížit lze rozdělit na:
Častým zdrojem chyb jsou dodatečné požadavky na změnu funkčnosti. Bohužel tyto změny ze strany uživatele jsou velmi časté, neboť obvykle až při užívání programů si uživatel uvědomí, co vlastně všechno chce nebo může chtít.
Zásadně lze poškození dat uživatelem rozdělit na záměrné a na náhodné.
Obvyklou chybou je nedostatečná kvalifikace. Zejména moderní programové produkty vycházejí z intuitivního ovládání. Žádný informační systém nemůže zabránit, aby uživatel omylem nepoškodil určitá data. Jedinou ochranou je systém přístupových práv. Ten např. znemožňuje, aby personalista omylem upravil časy v technologických postupech nebo postupář snížil plat ředitele.
Nepozornost a nesvědomitost při obsluze informačního systému lze omezit vhodnou personální politikou, školením, pozitivní nebo penalizační motivací.
Zlou vůli lze výrazně omezit rovněž systémem přístupových práv, výběrem a prověřením osob, omezením přístupu nekompetentním osobám a dalšími programovými a technickými prostředky.
Důležité je rovněž pravidelná aktualizace operačního systému, antivirových programů a vhodné nastavení firewalů.