Pro definici technologického postupu je třeba definovat pracoviště, kde probíhají vlastní operace technologického postupu.
Pracoviště je technologicky a kapacitně určený, prostorově ohraničený a relativně samostatný soubor pracovních prostředků, který tvoří z hlediska řízení výrobního procesu dále již nedělitelný prvek výrobního systému.
Z hlediska modelu základních dat jsou potřebná tato datová pole:
Číslo pracoviště může vyjadřovat konkrétní stroj, podskupinu nebo skupinu strojů, kterou je třeba rozlišovat za účelem rozvrhování a řízení výroby.
Přechodový čas je doba, kterou je třeba připočítat ke technologické délce operace pro účely termínování, jedná se o součet transportního času a plánované časové rezervy (rozpracovanosti). Obecně lze uvažovat dvourozměrný model přechodových časů mezi každými dvěma možnými kombinacemi pracovišť, které po sobě následují v postupu. Ve zjednodušení lze přiřadit přechodový čas jen jednomu pracovišti, přičemž se předpokládá, že část tohoto času bude využita před zahájením operace a část po jejím ukončení. Konkrétní rozdělení je provedeno na úrovni dílenského řízení.
Technologický postup je posloupnost operací, které jsou nutné ke zhotovení součásti. Pro každou vyráběnou součást lze uvažovat více výrobních postupů, které se liší např. minimálním a maximálním ekonomicky vyráběným množstvím (univerzálním, kusovým, sériovým). Každý postup potom obsahuje tato datová pole:
Číslo položky a index postupu jednoznačně identifikují každý postup.
Operace jsou číslované (tzv. pozice postupu), pořadí je pro výrobu závazné. Jedno pracoviště se může v postupu vyskytnout vícekrát, pro identifikaci operace jsou podstatné číslo položky, index postupu a číslo operace. Každá operace má přiřazena tato datová pole: