Operacní systémy

Historie
Vymezení oepracního systému:

Operacní systém je v informatice základní programové vybavení pocítace (tj. software), které je zavedeno do pameti pocítace pri jeho startu a zustává v cinnosti až do jeho vypnutí. Skládá se z jádra (kernel) a pomocných systémových nástroju. Hlavním úkolem operacního systému je zajistit uživateli možnost ovládat pocítac, vytvorit pro procesy stabilní aplikacní rozhraní (API) a pridelovat jim systémové zdroje. Operacní systém je velmi komplexní software, jehož vývoj je mnohem složitejší a nárocnejší, než vývoj obycejných programu.

Historie

Podíl operacních systému podle WWW klientu
První pocítace nemely operacní systémy. Nicméne, softwarové nástroje pro ovládat systém a zjednodušovat použití hardwaru se objevilo velmi rychle poté, a postupne rozšírený v rozsahu. Casnými šedesátými léty, komercní pocítacoví prodavaci dodávali docela rozsáhlé nástroje pro usmernovat vývoj, sepisování a provádení prací na systémech zpracování v dávkách. Pres šedesátá léta, nekolik hlavních predstav bylo vyvinuto, rídit vývoj operacních systému. Vývoj IBM systému/360 produkoval rodinu dostupných strediskových pocítacu v široce lišících se kapacitách a bodech ceny, pro kterého jediný operacní systém OS/360 byl plánován (spíše než vyvíjející se inzerát-hoc programy pro každý individuální model). Toto pojetí jeden OS klenout se nad celou produktovou radou byl rozhodující pro úspech System/360 a, ve skutecnosti, IBM je aktuální sálový pocítac operacní systémy jsou vzdálení potomci tohoto originálního systému; aplikace psaný pro OS/360 moci ješte být útok na moderní stroje. OS/360 také obsahoval další duležitou zálohu: vývoj tvrdého diskového neustálého pametového zarízení (který IBM volal DASD). Další klícový vývoj byl pojetí time-sharing: myšlenka na sdílení prostredky drahých pocítacu mezi rozmanité pocítacové uživatele se ovlivnovat v reálném casu se systémem. Sdílení casu dovolilo všechny uživatelu mít iluzi vlastnení exkluzivního prístupu ke stroji; Multics timesharing systém byl nejslavnejší množství nových operacních systému rozvinutý využít pojetí.






Devadesátými léty, mikropocítac vyvinul se k veci kde, také jak rozsáhlý zarízení Gui, robustnost a pružnost operacních systému vetších pocítacu stali se zvýšene žádoucí. Microsoft odezva na tuto zmenu byla vývoj Windows NT, který sloužil jako základ pro Microsoft je celý operacní systém spouštení linky v roce 1999. Apple prebudoval jejich provozní systém nad jádrem unixu jako Macintosh OS X, povolený v roce 2001. Fanda-rozvinuté reimplementations Unix, shromáždený s nástroji od GNU projektu, také stal se populární; verze založené na linuxovém jádru jsou zdaleka nejpopulárnejší, s BSD odvodil UNIXes držet malou cást trhu serveru. Rostoucí složitost vložených zarízení rostoucí tendence k použití vložila operacní systémy na nich.


Vymezení oepracního systému:

Do operacního systému obvykle zahrnujeme i základní systémové nástroje, které slouží ke správe pocítace (formátování disku, kontrola integrity souborového systému, nastavení systémového casu a podobne). Nekteré doplnující aplikace se však temto nástrojum velmi blíží nebo je dokonce nahrazují (napríklad soucástí Microsoft Windows není diagnostika pevných disku, detailní nástroj na sledování procesu a dalších interních pochodu v systému apod.), a proto není vždy možné systémové nástroje a aplikace jednoznacne rozlišit.
Aplikace a jádro operacního systému mužeme rozlišit podle výše uvedených základních funkcí operacního systému nebo podle toho, jestli je daný spuštený proces zpracováván v uživatelském nebo jaderném režimu (viz privilegovaný režim).
U operacních systému s monolitickým jádrem (napr. unixové systémy) je jasná hranice mezi systémovým voláním, knihovnami a procesy. Napríklad souborový systém je u nich typická soucást operacního systému. Naopak systémy s mikrojádrem (napr. systémy Windows NT) tuto hranici jasnou nemají, protože výše zmínená obsluha souborového systému je zde realizována jako samostatný proces v uživatelském prostoru (tzv. serverem). Windows API slucuje systémová volání, ovládání uživatelského rozhraní i ruzné knihovní funkce, takže je obtížné rozpoznat, co je knihovní funkce a co je obdoba systémového volání monolitického jádra. Vlastní uživatelské rozhraní pocítace (príkazový rádek, textové nebo grafické) není obvykle do operacního systému zahrnováno. Nicméne je možné kvuli zvýšení výkonu nekteré typicky aplikacní úkoly prenést do jádra operacního systému (napríklad webový server, grafické uživatelské rozhraní, akcelerované funkce grafických karet apod.).




Zpet na zacátek stránky


email autora: aneta.kopkasova@seznam.cz

Windows

Linux

Overit XHTML 1.0 Strict
Overit CSS