Veveřičky web

veverka

Lucie Veverková

Základní informace

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je středně velký hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae). Obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý.[2] Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v zimním období. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Ve světě bývá často zaměňována s blízce podobným čikarím červeným (Tamiasciurus hudsonicus), obývajícím Severní Ameriku a veverkou popelavou (Sciurus carolinensis), která obývá zvláště Severní Ameriku a západní Evropu. Zbarvení srsti veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. U pohlaví není vyvinut sexuální dimorfismus. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem. Dokáží se pohybovat rychlostí až 19 km/h.

Kde bydlíme

Veverky obývají široké území v rozmezí od západní Evropy až po východní Asii. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Žijí až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbají. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývají v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Nejsou teritoriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Veverky jsou aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne jsou většinou ukryty ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbají teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernují, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě.

Čím se živíme

Hledáním potravy veverky tráví 60 až 80 %, tu tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutnají i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovávají do svých „spižíren“ v dutinách stromů, které jim poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců „na bobku“, přičemž si potravu drží v předních končetinách.

Poddruhy veverek

Zde můžeme vidět několik poddruhů z říše Veverky obecné - Sciurus vulgaris:

Poddruh Nálezce Rok nalezení
Altaicus Serebrennikov 1928
Argenteus Kerr 1792
Mantchuricus Thomas 1909

Více o poddruzích veverky naleznete zde.

Přiložená mapa z googlu a statická mapa.

Přiložená mapa z arcgis.com.

A odkaz na KML.

A tady máme API

Napište nám na mail: napisveverce@nastrom.com

a mrkněte na PDF.

Valid XHTML 1.0 Strict