Jestliže mluvíme o součástech osobního počítače, pak bychom měli rozlišit dvě roviny, a to rovinu hardware a software. Pro dobrou funkci počítače je třeba spolehlivý a výkonný hardware, avšak to co vdechuje počítači „ducha“ je především software.
Za hardware se počítají všechny hmatatelné díly počítače. Jsou to komponenty, bez nichž by se počítač při správném fungování neobešel. Hardware jsou součástky počítače bez nichž by nebyl schopen pracovat. Jsou to elektronické součástky, které jsou na základové jednotce někdy nazývané základová deska, motherboard nebo mainboard. Základová deska je základní hardware většiny počítačů.
Software je programové vybavení počítače, které provádí nějakou činnost. Software můžeme definovat i tak, že to je v počítači vše, co není hardware. Označení software se tak někdy vztahuje jen na programy, ale může se vztahovat i na data. Software lze rozdělit na systémový software, který zajišťuje chod počítače (operační systém) a na aplikační software, se kterým pracuje uživatel nebo zajišťuje chod nějakého stroje.
Software může provádět i nezamýšlenou činnost a v takovém případě hovoříme buď o programátorské chybě nebo o počítačových virech, malware, spyware, trojských koních a podobném nežádoucím software. Důvodem existence nežádoucího software jsou zlé nebo nečestné úmysly jejích tvůrců, kteří zneužívají chyb ostatních software nebo neznalosti obsluhy počítače.
Hlavním účelem základní desky je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení. Postupem času se funkce základní desky rozšiřovala v tom, že sama začínala obsahovat některé součástky počítače, které se do ní dříve musely zapojovat zvlášť. Existují dva druhy základních desek - ATX a micro-ATX. Obecně platí, že ATX desky jsou vhodné do většiny domácích počítačů, micro-ATX zase můžete dát do všech sestav. Jelikož je ale portová výbava oproti ATX značně ochuzena, tak se micro-ATX dávají pouze do malých skříní pro úsporné počítače.
Nejdůležitější části základní desky jsou sloty pro paměti, grafickou kartu a patice na procesor. Paměťové sloty by měly být na každé desce alespoň čtyři. Standardem pro sloty na grafiku jsou většinou 1-2 sloty. Možné jsou také čtyři, ale to jen u drahých herních desek. Deska má také několik slotů pro umístění integrovaných karet (síťovou, zvukovou, televizní).
Procesor je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k „srdci“ nebo „mozku“ počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky.V obecnějším pojetí může být pojem „procesor“ použit pro jakoukoli funkční jednotku schopnou provádět operace s daty nebo signály, například „obrazový procesor“, „přenosový procesor pro styk s periferiemi“, „audioprocesor“, atd.
Základní parametry procesoru:
| Parametr | Popis | Jednotka |
|---|---|---|
| Rychlost jádra | Počet operací provedených za jednu sekundu. | MIPS |
| Šířka slova | Maximální bitová šířka operandů instrukcí. | bit |
| Počet jader | Počet a typ jader integrovaných v procesoru. | Číslo |
| Počet instrukčních kanálů | Maximální počet instrukcí proveditelných jedním jádrem v jednom taktu procesoru. | Číslo |
| Efektivita strojového kódu | Počet instrukcí potřebných pro provádění běžných operací. | MIPS |
| Šířka externí datové sběrnice | Maximální počet bitů, které je možné během jediné operace přenést z (do) čipu. | bit |
| Velikost adresovatelné paměti | Velikost externí paměti, kterou je procesor schopen přímo používat. | Byte |
Paměť RAM (angl. Random-Access Memory) je elektronická paměť, která umožňuje přístup k libovolné části ve stálém čase bez ohledu na její fyzické umístění (narozdíl třeba od pevného disku).
Paměťové karty se dělí na staré DDR1, postarší, ale stále často používané DDR2, a nové DDR3. Jeden paměťový modul pojme až 4092MB paměti (4GB), standardní hodnoty se pohybují okolo 1-2GB. Karty lze kombinovat, čili můžete dát k sobě třeba 2x2GB a 4GB. U pamětí také záleží na časování (přístupové době k datům), které se označuje CLx. Platí, že čím lepší časování, tím menší číslo (časování CL7 je tedy lepší než CL9, atd.).
Grafická karta se stará o zobrazování grafiky na monitoru. Bývá nejvýkonnější, a nezřídka také nejdražší komponentou v počítači. A to hlavně v herních počítačích, kde je výkon grafické karty nejdůležitější.
Skládá se z mnoha částí. Základní rozdělení je na grafický procesor a paměti.Grafický procesor zobrazuje dění na monitoru (popřípadě televizi), zatímco v pamětích se ukládají informace nutné pro grafické výpočty.
Jelikož se grafický procesor hodné zahřívá, grafické karty musí mít silné chladiče. Ty můžou být buď pasivní (o chlazení se stará chladič) nebo aktivní (s ventilátorem) Pasivní chladiče se používají pouze u slabších karet, jelikož jejich chladící výkon na silnější grafická jádra nestačí.
Grafická karta může být součástí základní desky. Její výkon je ale velmi slabý a je tedy vhodná pouze pro kancelářskou práci. Pro náročnější aplikace (hry, editory) je vhodné použít samostatnou grafickou kartu.
Pevný disk ( zkráceně HDD, angl. hard disk drive) je zařízení, které se používá k dočasnému nebo trvalému uchovávání většího množství dat pomocí magnetické indukce. Jejich současnými největšími konkurenty jsou SSD disky a USB flash disky. Oproti klasickým pevným diskům jsou velikostně menší a pracují daleko rychleji. Jsou ale několikanásobně dražší než kvalitní vysokokapacitní pevné disky.
