OBRÁZEK

J. P. Sartre a jeho vize


Vize v knize ,,Bytí a nicota´´ - část SVOBODA

Z pohledu Sartra svobodu vidíme jako určité bytí. V tomto pojetí se jedná o lidskou realitu bytí, kterou se tato sféra snaží nevnímat. Lidskou realitu tedy nemůžeme řadit k pouhému bytí. Sama svoboda tímto není. Abychom pochopili pojetí svobody, musíme svobodu konkrétně vymezit. K vymezení využijeme Sartra, který svobodu definuje jako tzv. nicování (samotná nicota). Tzv. nicota je součástí samotné lidské reality a je sama sobě vlastní nicotou. Může se nám zdát, že takto pojatá svoboda (zde nicování) je ve své podstatě nepotřebným bytím, jelikož do ostatních realit bytí nic nepřináší. Ani takto svobodu nelze chápat. Ona tu je. Pokud jsme si vědomi různých motivů, které vedou k transcendentním předmětům vytvořených naší činností, uvidíme ji. Poté uvidíme existenci, kde jejím úkolem je přesah těchto motivů a pohnutek, které jsou tvořeny lidskou realitou. V tomto pojetí zjišťujeme, že člověk je vždy svobodný. Je tak svobodný v každé sféře a v každém smyslovém pojetí. Tato svoboda (zde určitá transcendence sama o sobě) je téměř bez hranic, jelikož svoboda je sobě hranicí. Z tohoto důvodu svobodu nelze ponechat uvnitř svého bytí. Svobody se nelze vzdát, svoboda je lidským bytím. Naší součástí. V určitých výkladech se stalo, že svoboda byla zaměněna za vůli a afektové jednání. Svoboda není ani tímto, kdy je třeba tuto vymezit jasně. Ve vůli, ale i v afektovém jednání je svoboda určitou existencí. Zde se z ní stává základ pro vůli a afekt. Z tohoto hlediska je zřejmé, že ve svobodě lze vidět pouze utvářejícího se nicování. Toto nicování je pak nuceno k sebe-utváření. Takto svobodu pojímá Sartre a specifikuje ji následovně: "Jsem navždycky odsouzen k existenci přesahující mou esenci a překonávající pohnutky a motivy mého činu: jsem odsouzen ke svobodě." Nad tímto je třeba se pozastavit. Zde v afektové nebo volní situaci zjistíme přítomnosti svobody, neboť jednání si vybíráme svobodně.Abychom zcela pochopili svobodu, museli bychom zde rozebrat konkrétní stavy bytí. Sartre hovoří o - bytí v sobě a bytí pro sebe. Samotné pochopení bytí v sobě a bytí pro sebe bylo rozebíráno, bohužel vždy nebylo všemi dobře interpretováno. Můžeme např. uvést pohled Vladimíra Ješka, kde uvádí určité poznání, které vymezuje takto: ,,poznání se objevuje s vynořením se bytí pro sebe uprostřed bytí v sobě. Bytí v sobě je tím afirmováno bytím pro sebe´´. Takto vymezené poznání lze chápat správně, jelikož stejně bytí v sobě a bytí pro sebe vymezuje Sartre. Svobodu tedy chápeme jako danost, o které hovoří Sartre takto: "Dále je svoboda svobodou volit, ne však svobodou nevolit. Nevolit totiž znamená volit, že nebudu volit. Z toho plyne, že volba je základem zvoleného bytí, avšak není základem volení." Sartre kvůli chápání svobody, jako určité danosti, přichází s dalším vymezením. Toto je spatřeno v aspektu svobody. Tedy ve fakticitě.
DALŠÍ STRANA

Syntaxe