Ultrazvukové vlnění
Obr. 1: ultrazvukové vlnění; zdroj
Ultrazvuk ve strojírenství
ULTRAZVUKOVÉ ČIŠTĚNÍ
Proč bychom si měli zvolit ultrazvuk jako vhodný prostředem pro čistění? Mezi výhody ultrazvukového čištění patří především ekonomičnost, ekologičnost, dokonalost a jednoduchost. Z ekonomického hlediska je zde třeba podotknout, že právě díky tomuto druhu šetrného čištění se čištěné stroje šetří a tím pádem se i snižují náklady na náhradní díly. toto čištění je také velmi rychlé a proto se zkracují prodlevy při nutnosti tohoto úkonu. Z ekologické stránky je likvidace čistících médií snadná a separátor oleje a následná filtrace prodlužují živostnost těchto čistících médií. Díky dokonalosti čistícího procesu je dosaženo velice efektivních výsledků a není již zapotřebí kartáčového či otěrového čištění. Zároveň nedochází k žádnému poškození čištění ploch a tento druh čištění může být použit i při čištění členitých částí. Jednoduchost sama je znát již při instalaci čistících médií a i při jejich obsluze. dále pak není potřeba žádná další údržba a žádné speciální školení. Čerpáno z www.ultrazvuk.cz
| EKONOMIČNOST | DOKONALOST | EKOLOGIČNOST | JEDNODUCHOST |
| šetření peněz | efektivní a precizné | ekologická likvidace | snadná instalace |
| rychlost čištění | nepoškozené čištěné plochy | filtrace prodlužuje životnost | snadná obsluha |
SVAŘOVÁNÍ POMOCÍ ULTRAZVUKU
Jako způsob svařování, neboli spojování technických termoplastických hmot se ultrazvuk velice rychle rozšířil a to do všech druhů odvětví v průmyslu. Pronikla zejména v odvětví týkající se velkovýroby automobilů, elektortechniky či v lékařském průmyslu. Velkou výhodou tohoto procesu je vysoká rychlost procesu a zejména reprodukovatelnost svařovacích výsledků. Při svařování pomocí ultrazvuku se musí dbát především na kontrukci strojů a jejich materiál. Pokud jsou tyto podmínky dodrženy správně je možné dosáhnout velice přesvědčivých výsledků, zejména co se týče pevnosti a čistého vzhledu svařovaného místa či spoje. Průběh procesu je asi následující: mechanické kmity jsou přenášeny pod tlakem na určené díly, které jsou z umělé hmoty. Teplem, které vzniká molekulárním třením a třením na styčných plochách je způsoben nárůst tlumicích koeficientů daného materiálu. Místy začne umělá hmota měknout a tato reakce se začne nijakým jiným vlivem zrychlovat. Když se přívod ultrazvuku přeruší nastane krátká ochlazovací fáze, přičemž tlak, který zde vzniknul je stále ještě přítomen. Velice příhodným materiálem pro toto svařování jsou tvrdé amorfní umělé hmoty jako josu například PC, PS, SAN, ABS či PMM, které mají velice příznivé přenášecí schopnosti pro tento druh svařování. Naproti tomu naprosto nevhodné jsou částečně krystalické umělé hmoty jako jsou například PA, PE či POM, mají totiž velice vysoký tlumící faktro který brání již při první fázi tohoto procesu. Čerpáno z www.ultrazvuk.cz Google
Obr. 3: ultrazvukové svařování; zdroj
Ultrazvuk v lékařství
ULTRAZVUK V KARDIOLOGII
Rozvoj ultrazvukových vyšetřovacích metod je nejpatrnější v oblasti medicíny zvané kardiologie. Celý a úplný název zní echokardiografie a dnesk se řadí mezi nejzákladnější kardiologické vyšetřovací postrupy, k těmto dale pak můžeme zařadit ještě například EKG, RTG či katetrozační techniky. Echokardiografie v moderní podobě má integrální součástí: jsou jimi: jednorozměrná, dvourozměrná a a dopplerovská. Spektrum ve kterém se zobrazují echokardiografické obrazy je u každé choroby velmi variabilní. Pokud se budeme bavit po jenorozměrné echokardiografii jsou zde obrázky reprodukovány se záznamem získaném při vyšetření a jsou s ním identické. Úplné počátky využívání ultrazvuku v kardiologii se datuje do období po 2. světové válce. Prvním člověkem který zkusil využít ultrazvuk k vyšetřování srdce byl W. D. Keidel a to v roce 1950. Pokoušel se tímto způsobem změřit objemy srdečních tekuti. První průmyslový ultrazvukový defektoskop byl použit v roce 1953 ve Švédsku pány C. H. Hertzem a I. Edlerem. Poté byl tento způsob vyšetření oficiálně nazván “ultrazvuková kardiografie”. V roce 1961 již mohly být rozpoznány též aortální stenóza a přední perikardiální výpotek. Prudký rozmach zaznamenává tato vyšetřovací metoda v 60. letech spolu s rozvojem techniky. Dale se take název stabilizuje a zůstává název “echokardiografie”. Mezi největší průkopníky patří též H. Feigenbaum, ketrý v roce 1965 poprvé diagnostikoval zadní perikardiální výpotek a v roce 1972 vydal celou učebnici o echokardiografii, která byla vůbec první svého druhu. První dvou rozměrný obraz vytváří japonská skupina T. Ebiny v roce 1967. co se týče úspěchů v naší zemi byly zaznamnány poprvé v roce 1967 kdy J. Sovov, J. Hůla a spol. Diagnostikovali pomocí ultrazvukového defektoskopu československé výroby mitrální stenózu a perikardiální výpotek. Čerpáno z učebnice Echokardiografie, 2. přepracované vydání autoři MUDr. Pavel Gregor a MUDr. Petr Vidimský a spolupracovníci , Avicenum- zdravotnické nakladatelství , Praha 1984. Kardiologie
Základní terminologie
- ECHOKARDIOGRAFIE: diagnostická metoda využívající ultrazvuk k rozpoznávání onemocnění asrdce avelkých cév
- ECHOKARDIOLOGIE: věda zabývající se echokardiografií či využívající echokardiografii k výzkumným účelům
- JEDNOROZMĚRNÁ ECHOKARDIOGRAFIE- způsob mode: vyšetřovací metoda, při níž vertikálním rozměrem je vzdálenost odrážející struktruy od měniče a horizontálním rozměrem je čas
- DVOUROZMĚRNÁ ECHOKARDIOGRAFIE: je metoda, která zobrazuje plošné "řezy" srdcem při zachování skutečného pohybu jednotlivých struktur
- DOPPLEROVSKÁ ECHOKARDIOGRAFIE: je metoda využívající dopplerova jevu k určení charakteru, směru a rychlosti krevního oběhu, můžeme ji dělit na: pulsní, kontinuální či barevnou
Původní obrázek je uložen jako prokládaný, takže se postupně zobrazuje, jak se načítá. Všimněte si, jak se zaostřuje text levém dolním rohu.