Hlavní výhodou nových plazmových a LCD televizorů je především jejich hloubka, která se pohybuje od zhruba sedmi do patnácti centimetrů. Dokážou se vyrábět i ve velkých úhlopříčkách, přičemž jejich kvalita obrazu je v současné době už na velmi dobré úrovni. Velké úhlopříčky plazmových a LCD televizorů prakticky vytlačily klasické televizory, protože klasický televizor s velkou úhlopříčkou (dejme tomu nad 80 cm) není možné vůbec vyrobit a hloubka takto postavených televizorů by byla neúměrně vysoká, nehledě k tomu, co by takový televizor vážil. Proto se objevily na trhu televizory projekční, které vyzařují signál za televizní plochou a pomocí zrcadla jsou pak promítány zezadu na obrazovku. Tady, i když existuje mnoho nových technologií na zlepšení obrazu (například připomínáme firmu JVC), se setkáváme především s malým kontrastem obrazu. I tuhle věc však řeší LCD a plazmové televizory.
Novinky na trhu s LCD a plazma televizemi
Televize PANASONIC TH-65PZ800E
Plazmovou obrazovku si můžete představit jako velkou plástev, kde jednotlivé buňky této plástve obsahují plyn. Zároveň obsahují elektrody, které po přivedení elektrického impulsu vyšší úrovně dokážou plyn uvést do energeticky nabuzeného stavu (plazma) a pak tuto energii předat luminoforu, který bod rozsvítí. Podle intenzity přivedeného elektrického impulsu k jedné z buněk, se může jas takového bodu modulovat. Princip plazmové televize je o hodně jednodušší, než LCD. To se ale jen může zdát, protože výroba plazmového panelu je na mnohem vyšší technologické úrovni, než u panelů LCD. V potaz totiž berte to, že je nutné vyrobit „mikroplástev" a do ní dát plyn a celé to pak ještě jednou provždy utěsnit, aby plyn „neutíkal". V případě, že plyn unikne, příslušná část obrazovky ztratí jas a vytváří se na ní fleky. A plazmový panel tak můžete jednou pro vždy vyhodit. Zlí jazykové tvrdí, že plazmové panely mají mnohem menší životnost právě díky možnosti úniku plynu a trpí efektem „vypalování". Oba dva postupy jsou známé i z klasických obrazovek. Po dobu zhruba deseti let jsme se nesetkali s masovým „vymíráním" plazmových obrazovek z důvodu úniku plynu, ale pokud budete vybírat kvalitní obrazovky posledních generací (například Panasonic, Pioneer aj.), určitě neuděláte chybu. Té se můžete dopustit při koupi některých z výrobků neznámých firem, které používají ke stavbě panely z továren, ve kterých se vyráběly obrazovky předchozích generací. Víc, než kde jinde zde platí heslo - nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci! A ještě k vypalování log - s tím se u plazem setkáte pouze např. v prodejních centrech, kde po celý den na nich svítí stejné logo - po vypnutí televizoru nebo při zobrazení jemně šedých odstínů přes celou obrazovku jsou pak na panelu viditelná vypálená loga. Jinak plazmová televize má úžasně rychlou dobu odezvy, vysoký kontrast i jas. Ovšem i ona bude do budoucna nahrazena technologií SED, na které už přes pět let společně pracují firmy Canon a Toshiba. Principem je, že k odpálení plynu se bude používat LED dioda a ne dvě elektrody a emise elektronů pak půjde přímou cestou k zobrazovacímu bodu, který je opět tvořen luminoforem. Takže technologie výroby se značně zjednoduší, sníží se i spotřeba oproti plazmovým panelům. V současné době je ale největším problémem nemožnost vyrobit malé úhlopříčky, technologie SED se zatím objevuje u televizorů s úhlopříčkou kolem metru a více, a zatím neexistuje linka na sériovou výrobu těchto panelů. A tak, přestože v roce 2006 už Toshiba prezentovala televizory tohoto typu, jde stále jen o předsériové výrobky.
Princip činnosti televizoru LCD spočívá v tom, že zde najdete dva panely. LCD panel je umístěn blíže k divákovi a pomocí malých buněk vyplněných tekutými krystaly propouští světlo různých vlnových délek - opět RGB. I zde se, jako u klasických televizorů, využívá setrvačnosti a nedokonalosti lidského oka, které vnímá plochu obrazovky jako celek (tedy dává dohromady scénu, na kterou se dívá) a ne jako blikání jednotlivých bodů obrazovky. Jeden bod je „postaven" z mnoha (pro vaši představu zjednodušeně) tyčinek, které plavou v tekutině. Přivedením elektrického napětí se začnou orientovat jedním směrem a tento bod začne propouštět světlo. Je zřejmé, že po přivedení elektrického impulsu nedojde ihned k zorientování všech „tyčinek" jedním směrem a tak zde vzniká určitá prodleva - nazýváme ji reakční dobou. Stejně tak, když napětí na buňce vypneme, určitou dobu trvá, než se „tyčinky" rozmístí nepravidelně a buňka se pro průchod světla stává uzavřenou (ne však úplně, vždy propouští i nadále „kousek" světla - viz. další text). Jedna buňka tedy může být „zavřená" - nepropustná, kdy nepropouští světlo - anebo do určité míry otevřená a tím se dociluje intenzity „rozsvícení" bodu dané barvy. K tomu, aby bylo co propouštět, je nutné za LCD panelem mít umístěn světlovodný panel. Ten musí mít především tu vlastnost, že vede světlo do všech míst stejně, aby nevznikaly při sledování obrazu fleky s nižší intenzitou. Nutno říci, že zde technologie postoupily hodně kupředu a tak světlovodný panel bývá velmi dobrý a vede světlo do všech koutů se stejnou intenzitou - s „flekatými" panely se prakticky u moderních televizorů nesetkáváme. Pro osvětlení tohoto světlovodného panelu se používají výbojky nebo je jeho osvětlení realizováno pomocí LED diod. V obou případech mluvíme o tzv. barevném gamutu, což je veličina, která udává, kolik barev ze spektra je ve světle výbojky nebo LED obsaženo. Stávalo se totiž, že některé výbojky nepokryly celou část viditelného spektra a tak byl divák logicky ochuzen o některé barevné odstíny. V současné době je tento problém víceméně vyřešen a tak se setkáte s barevným podáním, ve kterém najdete většinou všechny viditelné složky barevného spektra. U LCD panelů se setkáváme i s veličinou, která je velmi důležitá. Reakční dobou jednotlivých bodů LCD obrazovky. Pokud tyto totiž reagují pomalu, obraz, především při „švenkování" kamery zůstává na přechodech s velkou a malou intenzitou osvětlení doprovázen závojem. To značí, že některé body se ještě nestačily „zavřít" a nepropouštět světlo a naopak. Reakční doba se pohybovala v řádu několika desítek milisekund, u velmi dobrých obrazovek LCD současnosti se však dosahuje dostačujících 8 ms, jsou známy i případy reakce 4 nebo 3 ms, což je velmi dobrý výsledek. Dalším neduhem LCD obrazovek je to, že i pokud je takový světelný bod „uzavřen", přesto propouští světlo. Setkáváme se tedy s tím, že černá není úplně černá - a proto se výrobci snaží upravit vlastnosti panelů tak, aby černá opravdu černou byla a dosáhlo se velkých kontrastů na celé obrazovce (kontrast je poměr mezi plně „rozsvíceným a úplně zhasnutým bodem, například 10 000 : 1). Nejdále jsou v oblasti vysokých kontrastů výrobci jako LG, Loewe, Samsung, Sony a další. Krokem k tomu, jak zvýraznit kontrast na obrazovce, vede například cestou aktivního LED podsvícení. Každý LCD bod na obrazovce má pak svou LED diodu, která dodává bílé světlo, z nějž si pak daný obrazový bod vybírá barvu, kterou propustí (pokud se k podsvícení používá výbojka, její světelný tok je po celou dobu konstantní a mění se jen s nastavením jasu pro celou obrazovku naráz). Každý LED bod se v našem případě může zhasnout a pokud je to třeba, jeho jas se dá elektronicky kontrolovat a nastavovat. Díky tomu, že při zobrazení černé se „zavře" LCD bod a zároveň se zhasne odpovídající podsvětlující LED dioda, jsou pak kontrasty měřené na obrazovce srovnatelné, ne-li lepší, než u plazmové obrazovky. Srovnání LCD versus plazma si necháme až poté, co si ještě vysvětlíme princip činnosti plazmové obrazovky. V tento okamžik jen chceme říci k LCD televizorům, že se na trhu objevují první televizory OLED - neboli organické LED displeje (Sony). Jejich výroba je velmi složitá a doposud jsme se setkávali s jejich umístěním pouze v kamerách, fotoaparátech nebo mobilních telefonech. OLED má totiž jednu velkou výhodu - nepotřebuje podsvícení, protože každý bod sám září. Díky tomu je možné vyrobit ještě tenčí displeje s menší spotřebou. Velcí výrobci jako Sony berou technologii OLED velmi vážně a investují obrovské peníze do vývoje technologií, které by se daly použít pro sériovou výrobu těchto obrazovek - především ve velkých úhlopříčkách. Prozatímní modely televizí se dostaly jen k maximálně 70 cm.
Příklad: Obrázek o velikosti 100 kB se rychlostí 56 kb/s přenese za 14 sekund. (800/56) Obrázek o velikosti 100 kB se rychlostí 112 kb/s přenese za 7 sekund. (800/112)