Byl vyvinut ve skandinávských zemích (Dánsko, Finsko, Norsko a Švédsko), původně pro spojení rybářských lodí s pobřežím. Teprve později se uplatnil jako veřejný radiotelefonní systém s analogovým přenosem signálů.
Základní varianta systému se rozšířila do řady evropských i mimoevropských zemí, mezi jinými i do České republiky, kde se dosud používá. V Německu byl systém vhodně upraven pro místní podmínky a označuje se C 450.
Celulární radiotelefonní systém GSM patří mezi systémy druhé generace, které jsou plně digitální. Jeho vývoj byl zahájen v počátku osmdesátých let na podnět organizace CEPT. Na vývoji tohoto celoevropského standardu veřejné radiotelefonní sítě se podílel také ETSI, který v roce 1991 vydal první část doporučení GSM - Phase 1. Zpočátku se systém používal pouze pro přenos hovorových signálů, avšak v současné době se již ve velké míře využívá také k přenosu datových signálů (textů a obrazů)
Dostatečně flexibilní, aby do něj mohly být implementovány nové technologie (GPRS, HSCSD). Proto se jeho použití rozšířilo i mimo Evropu. V současné době se jeho vývoj dostal již do druhé fáze, GSM – Phase 2, a počítá se s jeho dalším vylepšováním a postupných přechodem na systém třetí generace UMTS (Universal Mobile Telecommunication System) – Universální mobilní telekomunikační systém.
Digitální standard USA IS-95 byl uveden do provozu v roce 1993. Pracuje ve stejných kmitočtových pásmech, jako digitální systém IS-54 (nevyužívá rozprostřeného spektra) a analogový systém AMPS IS-533. Používá kombinovaného přístupu CDMA - FDMA a kmitočtový duplex. Kmitočtová pásma 824-849 MHz a 869-894 MHz jsou rozdělena na 20 duplexních rádiových kanálů, každý s šířkou pásma 1. V každém rádiovém kanálu je vytvořeno několik účastnických kanálů, které se odlišují kódovou posloupností PNP.
Zpět na hlavní stranu