Šíření časových signálů v České Republice, OMA 50Pokusné vysílání přesného kmitočtu a časového signálu z hodin vyvinutých v ÚRE AV ČR u nás začalo rokem 1955, kolektivní stanicí OK1KAA na frekvenci 3,5 MHz, a dále pokračovalo vysíláním krátkovlnných stanic OMA 2,5 MHz a OLB5 3,170 MHz. Dlouhovlnné vysílání začalo 17. května 1957 stanicí OLP 48,6 kHz a vyústilo v dubnu 1958 vysíláním stanice OMA 50 na výhodném okrouhlém kmitočtu 50 kHz (který nám mohli všichni jen závidět). Tato stanice šířila svou normálovou frekvenci a časové signály vysílačem OMA 50 z Liblic u Českého Brodu výkonem 50 kW do T antény. Byli jsme tehdy první stanicí šířící časové signály na dlouhých vlnách na světě. Po definování Pražského koordinovaného času UTC(TP) v lednu 1969, vysílala OMA 50 tento čas v mikrosekundové shodě se světovým koordinovaným časem UTC, odvozovaným z cesiových atomových hodin v ÚRE. Od roku 1974 bylo zavedeno kódování v BCD tvořeném klíčováním fáze nosné o 180°, což byl technicky vyspělejší systém než používal v té době vysílač DCF77 (vysílající teprve od září roku 1970). Škodou zůstává, že tehdejší výrobci časoměrné techniky neodhadli vývoj v oboru a neuvedli na trh výrobky řízené tímto signálem pro širší veřejnost. Nevýhodou bylo i to, že si provozovatel vysílače vyhradil jednodenní údržbovou přestávku měsíčně. Navíc bylo vysílání vypínáno i na několik měsíců při údržbě ostatních anténních systémů provozovatele. Po tuto dobu bylo náhradní vysílání prováděno vysílačem Poděbrady, který měl výkon pouze 5 kW. A tak zájem o vysílání vysílače OMA 50 stále klesal, až bylo financování jeho provozu neúnosné a vysílač byl na jaře roku 1995 vypnut. Je ironií osudu, že OMA 50 zaniká zase jako jedna z prvních. Další podrobné informace o vzniku, vývoji a zániku vysílače OMA 50 lze nalézt v článku Ing. Vladimíra Ptáčka v [5], z něhož jsem čerpal i tyto informace. Zánikem sdělování přesného času a kmitočtu pomocí dlouhovlnného vysílače u nás ale chronometrie nezanikla. Koordinovaný čas UTC(TP), Tempus Pragense, platný od ledna 1969 je i nadále udržován v mikrosekundové shodě se světovým koordinovaným časem UTC pracovníky časové laboratoře ÚRE AV ČR v Praze-Kobylisích, kde jsou umístěny dva základní cesiové etalony, hlavní hodiny udržující čas UTC(TP) a měřicí technika GPS. Dosažená nepřesnost je 10-14, jako frekvenční normály jsou k dispozici výstupy na 10 MHz, 5 MHz a 100 kHz. Další dva cesiové normály jsou v budově ÚTB SPT Telecom v Praze na Žižkově. Pro koordinaci UTC(TP) s UTC bylo zpočátku používáno unikátní československé televizní metody, poté bylo využíváno navigačního systému LORAN-C a od září 1991 je využíván družicový navigační systém GPS, přičemž koordinace systémem LORAN-C zůstává jako doplňková metoda a od televizních měření bylo upuštěno. Od kmitočtového normálu ÚRE AV ČR jsou se submikrosekundovou přesností odvozovány řádkové a snímkové synchronizační impulsy programu ČT 1 a ČT 2. Dále nosné kmitočty některých středovlnných vysílačů jež provozují České radiokomunikace jsou odvozovány od signálu vysílače DCF77. S ÚRE dále úzce spolupracuje Astronomický ústav AV ČR (AsÚ), který na ondřejovské observatoři fotografickým zenitteleskopem určuje vztah mezi UT1 a UTC(TP). Výsledky těchto měření jsou pak AsÚ publikovány např. ve Hvězdářských ročenkách [3, 4]. Seznam použitých zkratek a časoměrných systémů
Použitá literatura[1] Die Funk-Uhr Homepage (německy) a Radio-Clock Homepage (anglicky)[2] PTB Fachbereich 4.3 (v němčině) a PTB Department 4.3 (v angličtině) [3] Hvězdářská ročenka 1998, Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, Astronomický ústav AV ČR, PRPEEZ know-how a Petr Sojka, Praha 1997, ISBN 80-86017-07-9 [4] Hvězdářská ročenka 1993, Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, a S. Kříž - servis výzkumu podnikům, Praha 1992, ISBN 80-900731-1-5 [5] Ing. Vladimír Ptáček, OMA 50 in memoriam, Říše hvězd 1-6/1997 str. 20 až 21, ISSN 0035-5550 [6] Ing. Jan Hájek, Vysílání normálových frekvencí a přenos časové informace, Sdělovací technika 7/1974 str. 254 až 258 [7] Ing. Josef Pokorný, Digitální hodiny s přijímačem DCF77, Amatérké radio 8/1994 str. 11 až 15, Amatérské radio 9/1994 str. 16 až 17 |
© 1997-2002 Martin Poupa |