Přenosová paměťová média

Úvod

Přenosová paměťová média slouží k uchovávání dat či jejich následnému přenosu z jednoho počítače na jiný. Můžeme je rozdělit dle různých kritérií, například podle kapacity, přenosové rychlosti či podle způsobu zápisu. Stejně jako všechny ostatní informační technologie i paměťová média prošla překotným vývojem.

Za první paměťová média by se daly považovat již kamenné desky, hliněné destičky, papyrus, pergamen i papír, přestože jsou naší dnešní představě o paměťových médiích hodně vzdálené. Papír se na konci 19. století začal využívat k výrobě děrných štítků a děrných pásek (o těch více zde). Prvním zvukovým záznamovým zařízením byl váleček do fonografu, který ve velice krátkém čase následovala gramofonová deska. Oproti válečku má větší kapacitu, ale menší velikost.

Ve 20. letech 20. století byla vynalezena magnetická páska, která nahradila dosavadní paměťová média uchovávající zvuk. Poté se začala používat i k záznamu videa a u prvních osobních osmibitových počítačů se začala užívat jako paměťová média k zálohování dat. Od roku 1971 se pak začaly k tomutéž používat diskety - byly kompaktnější a s větší kapacitou. O 23 let později se objevily ZIP disky, vzhledem velmi podobné disketám, ale se znatelně větší kapacitou.

Již od roku 1982 se vyrábí CD-ROM, později v modifikacích CD-R a CD-RW, které je přepisovatelné. Na CD navázal DVD-ROM, DVD-R, DVD+R, DVD-RW a DVD-RAM. Jejich nástupce měl být HD-DVD, ale konkurenční boj vyhrál BD, který se dnes vyrábí jako BD-ROM, BD-R a BD-RE. Kromě optických médií se dnes také vyrábějí flash disky s USB konektorem a paměťové karty v mnohým různých typech. Jako zálohovací média jsou dnes rozšířené externí harddisky, které mají zdaleka největší kapacitu.

Použité zdroje:

• www.barts.cz, 27. 11. - 4. 12. 2010
• cs.wikipedia.org, 26. a 27. 11. 2010
• ppk.chip.cz, 4. 12. 2010
• ŘÍHA, Petr. Slovník počítačové informatiky. Ostrava: Montanex, 2002. ISBN 80-7225-083-3