Zvýšený zájem západního světa o východní filozofii a náboženství, který zaznamenáváme v posledních zhruba patnácti až dvaceti letech, se nevyhnul ani České republice. V porovnání s většinou zemí západní Evropy a Severní Ameriky, měl však Buddhismus vstup do naší země poněkud ztížený. Je to dáno samozřejmě především čtyřiceti lety totalitního režimu, který tvrdě potíral jakékoli projevy svobodného myšlení, zvláště pak, pokud se jednalo o náboženství. Přestože první buddhisté se u nás začali objevovat již před zhruba sto lety, právě zmíněný nástup komunistů do čela našeho státu po 2. světové válce veškeré snahy o šíření Buddhismu téměř zastavil. Následující řádky si kladou za cíl stručně popsat a vylíčit nejdůležitější etapy Buddhismu v naší zemi.
Buddhismus o sobě dává v českých zemích poprvé výrazněji vědět na konci 19. století, a to prostřednictvím první české encyklopedie Slovník naučný. Tu sestavil F. L. Rieger a obsahuje výrazy jako Buddha, buddhismus či lamaismus. V 19. století byl buddhismus lákavým tématem pro mnoho básníků a spisovatelů. Mimo jiné z něj čerpali např. Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer a další. Vůbec první kniha zaměřená přímo na buddhismus byla publikována v roce1904 českým filozofem A. Langem, avšak toto dílo bylo shledáno velmi kritickým a neobjektivním. Dalším významným dílem je až Lesného studie Buddhismus z roku 1921. Do této doby bylo informací o buddhismu poskrovnu. Rovněž s aktivitami českých buddhistů tomu bylo v tomto období podobně. Jediným existujícím spolkem byla v této době Československá buddhistická společnost (pod hlavičkou indické Maha Bodhi Society).
Situace se začala zlepšovat po vzniku Československé republiky v roce 1918. Spolu s českou indologií se začalo rozvíjet studium sanskrtu a pálijštiny, které jsou považovány za klasické jazyky buddhistických textů. Za nejvýznamnější dílo tohoto období je považován již zmíněný Buddhismus od Vincence Lesného. Lesný, spolu s Rakušanem Morizem Winternitzem, je zároveň považován za jednu nejvýznamnějších postav české indologie. Důležitou postavou mezi propagátory Buddhovy nauky v 1. polovině 20. století byl rovněž Dr. Leopold Procházka. V řadě svých knih se zabývá především Buddhovým učením théravádového buddhismu. Jeho velkým snem bylo vybudování prvního buddhistického centra v Československu a chtěl se stát buddhistickým mnichem na Srí Lance. Žádný z těchto plánů se mu však nepodařilo uskutečnit, protože roku 1944 byl uvězněn německým gestapem, na následky čehož zemřel.
Stěžejní osobností mezi mystiky byl slavný fotograf a mystik František Drtikol (1883 – 1961), nazývaný také jako „první český buddhistický patriarcha“. Drtikolova osobitá nauka vycházela z křesťanské mystiky a pomocí buddhistických pojmů se v ní hovoří o cestě k probuzení a ukončení koloběhu reinkarnací prostřednictvím cesty buddhismu. Významnými drtikolovými počiny jsou četné překlady buddhistických knih a textů. Mezi jinými jsou to Mádhjamamikašástra od Nágárdžuny, několik částí Aštasáhasrikápradžňápáramitásútry či Diamantové sútry. Překlady od Drtikola putovaly mezi lidmi jako opisy a měly velký vliv mimo jiné na duchovní veličiny 20. století., Květoslava Minaříka a Egona Bondyho. Květoslav Minařík byl vedle Drtikola druhou význačnou osobností z oblasti Českého mysticismu 20. století. Je autorem řady knih, ve kterých popisoval své duchovní zážitky, a jeho knihy výrazně přispěly k popularizaci buddhismu v našich zemích.
Na akademické úrovni se studiu buddhismu nejvíce věnoval český filozof Zbyněk Fišer (vl. jménem Egon Bondy). Ve svém samizdatovém díle Poznámky k indické filozofii srozumitelně přibližuje hlavní buddhistické školy a filozofické nauky předních buddhistických filozofů (např. Dharmakírti, Asanga aj.). Závěrem je ještě třeba zmínit dva významné české buddhology, jimiž jsou Karel Werner a prof. Ivo Fišer. Druhý jmenovaný proslul svou studií Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu, která stále patří mezi nejvýznamnější české knihy o buddhismu.

