ULTRAZVUK
Ultrazvuk
Historie ultrazvuku ve zdravotnictví
Fyzikální principy zobrazení ultrazvukem
Využití ultrazvuku
Informace o stránkách
Ultrazvuk
Ultrazvuk (UZ) je akustické vlnění, jeho frekvence leží nad hranicí slyšitelnosti lidského ucha,
tedy nad hranící zvuku = cca 20 kHz. Tím pádem, byť má stejnou fyzikální podstatu jako zvuk,
je pro lidské ucho neslyšitelný, ale řada živočichů může část ultrazvukového spektra vnímat
(delfíni, psi, netopýři.)
Historie ultrazvuku ve zdravotnictví
Před druhou světovou válkou, sonar, zařízení vysílající zvukové vlny vodou a sledující vracející se echa,
jejichž prostřednictvím identifikovalo ponořené objekty - cíle, inspiroval tehdejší výzkumné pracovníky ke
zkoumání možnosti využití tohoto konceptu v medicíně.V letech 1929 až 1935, Sokolovski studoval použití
ultrazvukových vln k detekci kovových předmětů. Mulhauser, v roce 1931, získal patent k používání ultrazvukových
vln, využívajíc dvou 
snímačů k detekování vad v pevných látkách. Firestone (1940) a Simons (1945) vyvinuli pulsní
ultrazvukovou kontrolu, která užívá pulsní-echo metodu.Krátce po skončení druhé světové války, průzkumníci
v Japonsku začali zkoumat možnosti ultrazvuku v oblasti lékařské diagnostiky. První ultrazvukové přístroje používali
prezentaci signálu s časovou základnou (A-zobrazení), s akustickým signálem a s oscilografickou obrazovkou.
Následovalo 2D zobrazení ve stupních šedi (B-zobrazení).
Práce japonských vědců v oblasti ultrazvuku byla ve Spojených státech i Evropě poměrně neznámá, a to až do padesátých let. Tehdy vědci představili výsledky při užití ultrazvuku k detekci žlučových kamenů, útvarů v prsou a nádorů mezinárodní lékařské veřejnosti. Japonsko také bylo první zemí, která v této oblasti začala využívat Dopplerův ultrazvuk, aplikaci, která umožňuje pozorování vnitřních pohybujících se objektů, jako např. krev proudící srdcem, při kardiovaskulárním vyšetření.
Průkopníci ultrazvuku ve Spojených státech v dalších desetiletích přispěli na poli ultrazvuku mnoha vylepšeními a důležitými objevy. Vědci se naučili používat ultrazvuk k detekci počínající rakoviny, k vizualizaci nádorů v živých subjektech a v odstraněné tkáni. Zobrazování v reálném čase, další významný diagnostický nástroj pro lékaře, znamenalo zobrazení ultrazvukových obrázků přímo na systémovou CRT obrazovku v době skenování. Představený spektrální Dopplerův ultrazvuk a později barevný Dopplerův ultrazvuk zobrazoval krevní tok v různých barvách, které značily rychlost a směr toku. Spojené státy také vyrobily první ruční „kontaktní“ sondu pro vědecké použití, druhou generaci zařízení fungujícího v B-zobrazení, a prototyp pro první „arm-articulated“ ruční sondu, s dvourozměrnými obrázky. Historie UZ diagnostiky v českém porodnictví a gynekologii je poměrně dlouhá - po Velké Británii, Rakousku a Švédsku jedna z nejdelších v Evropě. Je obdivuhodné, že se časný rozvoj této diagnostiky podařil přes tehdejší značnou izolaci a omezené možnosti odborníků.
Rozvoj diagnostiky byl vázán především na přístrojové vybavení a limitován chudými informacemi. Proto i prvá sdělení byla spíše literárními zprávami (Vojta 1965, Dušek 1968). Při získávání prvních domácích zkušeností bylo zpočátku využito průmyslových defektoskopů (kupř. Kretz), které umožňovaly pouze improvizované vyšetřování jednorozměrným obrazem A. První práce z domácích pracovišť z r. 1969 se zabývaly především měřením biparietálního průměru hlavičky (Stožický, Čech), Křikal se navíc snažil zobrazit placentu. Hrazdira v témže roce zjišťoval možnosti diferencovat děložní myomy a ovariální cysty a měřit rozdílný útlum ultrazvukové energie v těchto útvarech. Později se tento pracovník stal významným mezinárodně uznávaným odborníkem v otázce bezpečnosti UZ diagnostiky.
Postupně byla naše klinická pracoviště vybavována lékařskými diagnostickými přístroji umožňujícími vyšetřování také dvourozměrným obrazem B a případně modem TM s možností dokumentace. v roce 1969 začal na gyn. por. klinice v Praze - Londýnská pracovat přístroj Vidoson (Siemens) a na pražské I. gyn.- por. klinice americký přístroj Picker, který se do republiky dostal přes tehdejší embargo jeho technologie. Později byla vybavována klinická pracoviště dalšími diagnostickými přístroji, mezi kterými převažovaly výrobky rakouské firmy Kretztechnik. Na vědeckých konferencích Gynekologické a porodnické společnosti byla přednesena prvá odborná sdělení. Zatím co na brněnské konferenci v roce 1969 bylo referováno o skromných výsledcích, které byly získány různými adaptovanými přístroji, o dva roky později práce přednesené v Bratislavě ukázaly výrazný pokrok v přístrojovém vybavení a technice vyšetřování. Již v roce 1972 byla založena při České gynekologické a porodnické společnosti komise UZ diagnostiky, která sdružila tehdy nemnohé české odborníky, zabývající se novou diagnostickou disciplínou. Tato pracovní skupina byla od počátku velmi aktivní. v jejím čele stáli po řadu let Suk (3 roky její předseda), Čech (sekretář a pozdější předseda), Dvořáček, Honěk, Hradecký, Kittrich a Křikal. Při častých setkáních si intenzivně vyměňovali zkušenost s obsluhou přístrojů a technikou vyšetřování, byly prezentovány vlastní a literární výsledky. Významný byl úzký kontakt s českými špičkovými odborníky obecné fyziky a techniky UZ (Taraba, Obraz) a s technickými pracovníky zabývajícími se praktickým uplatňováním ultrazvukové techniky (Kubák, Rozman, Bakalář, Šmoranc, Doležal). V roce 1972 se aktivně účastnili čeští odborníci "X. mezinárodní akustické konference -ultrazvuk" v Praze a tak byla navázána dlouholetá spolupráce s Akustickou sekcí ČSAV a to nejen při pořádání těchto zdařilých konferencí. O rok později komise z pověření Čs gyn.-por. společnosti uspořádala celostátní sjezd v Olomouci, na kterém byly před širokou gynekologickou veřejností předneseny významné poznatky z celé šíře tehdejších indikací UZ diagnostiky. Již tehdy byly výsledky záměrně prezentovány s velkou kritičností, aby se tak zabránilo diskreditaci metody. Komise v tu dobu měla také zásadní zásluhy na rychlém rozšíření malých dopplerovských přístrojů umožňujících časnou detekci srdeční akce plodu.V dalších letech členové komise na mnoha seminářích systematicky předávali praktické rady novým pracovníkům v oboru jak pro vyšetřovací postupy tak i pro obsluhu zobrazovacích přístrojů. Probíhala i bezplatná praktická školení menších skupin na klinických pracovištích. Přijížděli i začátečníci z Polska, Maďarska. Rumunska a i dalších zemí. Česká aktivita nezůstala bez povšimnutí v tehdejším NDR a tak již v roce 1972 byla pozvána do Eisenachu první skupina našich odborníků, aby tam prezentovala své s předstihem získané poznatky. A tak čeští odborníci stáli u začátků UZ diagnostiky v této zemi s jinak dobře rozvinutou zdravotnickou technikou. Nutno poznamenat, že se pak na poli UZ diagnostiky v gynekologii vyvinula s východoněmeckými odborníky široká, dlouholeté vědecká i praktická spolupráce - daleko nejkvalitnější ze zemí tehdejšího východního bloku. Málo je známá intenzivní spolupráce na tomto poli pražské I. gyn. por. kliniky s klinikou ve Vilniusu. Po přednáškách pro litevské gynekology v roce 1974 byla pak celá řada Litevců na pražské klinice na praktickém školení a účastnili se také některých mezinárodních akcí v Praze. A tak když v minulém roce ve Vilniusu slavili 25. výročí počátku UZ diagnostiky v Litvě, se kterou započali nejdříve ze zemí bývalého Sovětského svazu, bylo milé, že vzpomněli také tehdejších českých zásluh.
Rychle se rozšiřoval počet českých gynekologů, kteří se zabývali UZ diagnostikou v oboru a proto se komise v r. 1974 změnila na samostatnou sekci ČGPS, kde je začleněna dodnes. Významným počinem se v r. 1974 stalo vydání monografie "UZ diagnostika v porodnictví a gynekologie" autorů Čecha, Papeže a Taraby, která jako třetí na světě podávala průřez všemi tehdejšími indikacemi dvourozměrného obrazu B v celém oboru s podrobným výkladem o fyzice UZ, diagnostických přístrojích a s přehledem veškeré tehdejší dostupné literatury. v roce 1979 byla tato kniha vydána v tehdejším Sovětské svazu v přepracované formě jako první v ruském písemnictví - nutno poznamenat, že překvapivě ve velmi dobré kvalitě. Gynekologové se také velmi zasloužili o interdisciplinární rozvoj UZ diagnostiky, byly spoluiniciátory vzniku samostatné organizace. Internisté, gynekologové, neurologové, ophtalmologové a další odborníci (Sova, Čech, Kvíčala, Preisová) se marně snažili, aby to byla součást Purkyňovy společnosti. Její tehdejší vedení sekci odmítlo jako neperspektivní. A tak je velkou zásluhou Hrazdiry, že se sekce stala součástí brněnské Biologické společnosti ČSAV, kde pracuje dodnes. v roce 1975 se tato sekce stala součástí Evropské federace pro UZ v lékařství a biologii. Interdisciplinárně byla pojata kniha "Ultrazvuk v lékařské diagnostice a terapii" Čecha a spolupracovníků, která byla vydána v roce 1984 jako první komplexní studijní pramen o této metodě. v témže roce byl výbor sekce iniciátorem uspořádání významné a velmi úspěšné celostátní interdisciplinární konference na Slapech "Nové možnosti, hranice a omyly UZ diagnostiky". Výbor sekce tak plnil jeden z významných úkolů, který si pro svoji činnost vytýčil - i kriticky hodnotit metodu bez přeceňování jejích diagnostických možností. Pokud je z té a dřívější doby známo, bylo to jedno z prvních tak komplexních a zásadních jednání v celosvětovém měřítku o limitaci metody a jejích možných omylech.Výbor sekce v průběhu let zajišťoval rozvoj UZ diagnostiky v gynekologii a porodnictví její uvážlivou propagací a edukací. Bylo to v nespočetné řadě seminářů, školení, konferencí a na kongresech, naopak naše výsledky a priority byly také hojně prezentovány v zahraničí. Výbor sekce měl průběžný a dokonalý přehled nejen o přístrojovém vybavení pracovišť v republice (kvalitativní a kvantitativní), ale také o odborné úrovni jejích práce.
Koncem 80-tých let byla na základě nově vznikajících potřeb sekce reorganizována tak, aby měl každý kraj ve výboru své zástupce a také práce byla organizována na krajské bazi. Tak byly kupříkladu každoročně získávány kvalitní celostátní přehledy UZ zjištěných vrozených vad a to ve spolupráci se všemi okresy republiky. Byly zpracovávány také údaje o vadách nepoznaných jako cenný podklad pro metodické semináře zaměřené na možné a nejčastější diagnostické chyby a jejich omezování na minimum. Celostátní výsledky byly v tu dobu pozoruhodné, škoda jen, že se v 90-tých letech tyto podklady stejně jako další perinatologické údaje postupně přestaly v okresech a krajích sledovat. Každoročně se od r. 1990 konají pravidelné celostátní konference, v jejichž organizaci se pravidelně střídají kraje (regiony). Součástí těchto konferencí, kterých se účastní až 250 odborníků, jsou pravidelné výstavy nové UZ techniky s možným praktickým vyšetřováním. Edukační poslání a nevýdělečnost těchto konferencí podtrhují tradičně neobyčejně nízké účastnické poplatky. První konference se konala v r. 1990 ve Splavech u Máchova jezera (SČ) a měla ještě všeobecný charakter, další v Prachaticích (JČ) o rok později řešila UZ klasifikaci uložení placenty a stanovení množství plodové vody. Smilovická konference (St.Č.a P) v roce 1992 za účasti prof. K. Maršála ze Švédska pojednávala o využití dopplerovské techniky včetně barevné; konference ve Špindlerově Mlýně (VČ) o rok později se věnoval především zobrazení gyn. tumorů (přednášel také prof. J. Sonek z USA). Konference v Mariánských Lázních (ZČ) poprvé komplexně řešila zobrazení patologických procesů v prsu. Po konferenci s průřezovou tematikou v Hradci n/M. (SM) v Milovech (JM) se v roce 1996 hodnotil přínos screeningových přínosů těhotných a možnosti transvaginálního vyšetřovací techniky v porodnictví a gynekologii. v roce 1997 se vrátilo pořadatelství na sever Čech (Ústí n/L.) s programem korelace UZ diagnostiky s ostatními vyšetřovacími metodami v gynekologii a porodnictví. v Třeboni (JČ) se prvně řešila v r. 1998 problematika využití UZ zobrazení v urogynekolgii a poprvé byla také plenárně řešen návrh edukace a náplň jednotlivých stupňů UZ diagnostiky, řešila se také problematika fetální echokardiografie. v roce 1999 se v Nymburce (St.Č. a P) se pokračovalo v této obtížné tematice a také v úskalí diagnostiky VVV. Konference v Peci pod Sněžkou (VČ) byla věnována široké edukaci, kterou zajistili vybraní specialisté. Semináře a konference se konají také v krajském měřítku, nejdelší tradici od začátku 90-tých let má zásluhou Dr. V. Plzáka SČ region.Výbor sekce uspořádal v Praze také dvě velmi významné mezinárodní akce. První ve spolupráci s European Association Societies for Ultrasound in Medicine (European School of Ultrasound) "Speciální UZ diagnostika v gyn. a porodnictví" na které přednášeli také špičkoví švédští a norští odborníci. Konference byla spojena s praktickými ukázkami vyšetřovací techniky těchto specialistů. v květnu v roce 1996 se po dvouleté přípravě povedlo uspořádat ve spolupráci s vrcholnou světovou organizací The International Society of Ultrasound in Obstetrics and Gynecology velmi významné mezinárodní sympozium "Recent Advances in Obstetrical and Gynekological Ultrasound Diagnosis". Na tomto sympoziu za velkého zájmu odborné veřejnosti (325 účastníků) zajišťovalo program, hvězdné obsazení 14-ti nejpřednějšími odborníky z USA, Velké Britanie, SRN, Holandska, Švédska, Norska, Chorvatska a Maďarska. Dlouhodobá a systematická činnost sekce dala již historicky UZ diagnostiku do rukou českých gynekologů což posílilo její široký a aktuální přínos pro obor. Ovlivnila také významně rychlý rozvoj UZ diagnostiky v ČR. Jestliže v první polovině 70-tých let byla UZ diagnostika v oboru doménou především klinických pracovišť, do začátku 80-tých let byla dostupná již ve všech krajích a v průběhu 80-tých let v lůžkových zařízeních všech okresů a mnohdy i v ambulancích. 90-tá léta představují i přes finanční náročnost rozmach UZ diagnostiky i v soukromých zařízeních a také její všeobecnou dostupnost.
V průběhu 90-tých let výbor sekce vypracoval celou řadu zásadních materiálů týkajících se koncepce, členění, edukace UZ diagnostiky, podklad pro pojišťovny atd. Tyto materiály většinou diskutované s plénem UZ pracovníků v rámci celostátních konferencí a po jejich úpravách a doplnění předkládány výboru ČGPS opakovaně projednávány na MZ, ČLK, s pojišťovnami. Ne vždy byla tato zdlouhavá a složitá jednání zcela úspěšná stejně v jako jiných oblastech oboru, překážkou byla i neúplná a nejednotná legislativa. v současné době se výbor sekce zabývá vytvářením a formulaci standard pro oblast UZ diagnostiky v našem oboru.