Historie internetu

Počátky internetu spadají do 2. poloviny 60. Let. Konkrétně roku 1958 byla založena společnost ARPA (Advanced Research Projects Agency), která byla pověřena speciálním výzkumem. – vytvořit decentralizovanou síť. USA tak reagovalo na vypuštění družice Sputnik a zároveň si chtělo navrátit prvenství technologického postavení.

Dne 29. 10. 1969 byla zprovozněna síť ARPANET. Již rok předtím ve Velké Británii byla vytvořena pokusná síť, ale pouze v rámci jedné budovy s malým spojením. ARPANET byla financována z resortu obrany a sloužila především pro vládní a vojenské účely. Později se začali přidávat další instituce, především univerzity. První uzlový počítač schopný přenášet informace byl připraven v záři 1969 na Kalifornské Univerzitě v Los Angeles a v prosinci téhož roku byly vybudovány další tři "uzly" a to u SRI (Stanford Research Institute), dále na Univerzitě v Santa Barbaře (Kalifornie) a na Univerzitě v Utahu. Roku 1972 byla rozšířena na cca 20 směrovačů a 50 počítačů. Využití však bylo i postupem času stále malé, k roku 1984 uvádí pouhých 1 000 uživatelů.

1971 – První emailový program

První e-mail byl odeslán na podzim roku 1971. Za vznikem tohoto fenoménu stojí Ray Tomlison. Pracoval pro společnost Bolt Beranek and Newman (BBN). Pro APRANET sel Tomlinson účastnil vývoje protokolu pro sdílení souborů v síti ARPANET a nazval jej CYPNET. Doposud, se pracovalo systémem pro výměnu zpráv SNDMSG. Ten sloužil pro pracovníky k zanechávání vzkazů, ale pouze na lokálním počítači. Tyto zprávy nebylo možné vyměňovat mezi různými počítači. Později v onom roce 1971, ho napadlo “spojit” programy SNDMSG a CYPNET a použít je pro zasílání zpráv mezi počítači na síti. Aby odlišil lokální zasílání do poštovních schránek síťového, zvolil použití zavináče @, který vložil mezi jméno odesilatele (přihlašovací jméno do systému) hostitelský počítač.

Tomlinson nejprve vyzkoušel svůj nápad mezi 2 počítači ve své pracovně, které byly spojeny sítí. První e-mail pravděpodobně byl typu QWERTYIOP. K přečtení e-mailu sloužil program REDMAIL. Když si ověřil, že vše funguje, začal zasílat zprávy i svým přátelům na ARPANETu. E-mail se rychle šířil, nicméně trvalo ještě 5 let, než jej programátoři upravili do obecně použitelné podoby. První komerční e-mailové spojení je pak datováno až v roce 1989, kdy MCI Mail zprostředkoval spojení mezi Corporation for the National Research Initiative a univerzitou v Ohiu. V roce 1993 pak začaly America Online a Delphi připojovat své e- mailové systémy na Internet a položily tak základy k masivnímu rozšíření e-mailu mezi běžnými uživateli.

Obr. 1 - zavináč Zdroj

90. léta a hypertext

Zapomenutou myšlenku hypertextu oživil Tim Berners-Lee. Počáteční představu nějakého takového systému popsal Vannevar Bush v článku As We May Think roku 1945. MEMEX ((MEMory EXtended), jak ho nazval, bylo informační médium s možností asociativního indexování. Bushovu teoretickou myšlenku převedl v šedesátých letech do praxe Douglas C.Engelbart, který vytvořil první hypertextový systém fungující v síťovém prostředí. Termín hypertext byl však poprvé použit až o pár let později, roku 1965 Theodorem P. Nelsonem..

V 90. letech se k myšlenkám svých předchůdců vrací Tim Berners-Lee. . Původně hypertextové dokumenty vytvořil pro potřebu CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum) roku 1989. V listopadu 1990 prezentoval první prototyp WWW serveru jenž pojmenoval jednoduše httpd a 6. srpna 1991 na adrese http://info.cern.ch/ spustil první webové stránky. První webový prohlížeč s názvem WorldWideWeb byl zároveň i prvním WYSIWYG HTML editorem. Posléze byl přejmenován na Nexus.

Komerční provoz na internetu se datuje od roku 1992, kdy National Science Foundation, která do této doby spravovala páteřní síť internetu, umožnila připojení i komerčním subjektům. Uvádí se, že v roce 1992 bylo k Internetu připojeno již více než jeden milion počítačů.

Obr. 2 - WWW Zdroj

Vývoj webového prohlížeče

První vývoj webového prohlížeče je spojen se jmény Teda Nelsona a Neila Larsona. V roce 1976 vytvořil Ted Nelson prohlížeč DOS Houdini, který obsahoval 2500 témat propojených 7500 odkazy na různé soubory. O rok později Neil Larson vytvořil program jménem TRS-80, jehož hlavními rysy bylo přecházení na jiné úrovně dokumentů pomocí hypertextu. V roce 1984 byl na základě myšlenek Teda Nelsona vytvořen komerční ukázkový program DOS Maxthink, který byl rozšířen o některé další funkce.

V roce 1987 byly tyto vlastnosti skloubeny do tehdy populárního placeného DOSovského programu Hyper Rez a PC hypertext. Tyto programy tvořily koncept pro budoucí webové prohlížeče.

V roce 1989 jsou vytvořeny programy HyperBBS a HyperLAN, které slouží uživatelům k vyhledávání a vkládání informací.

Na začátku roku 1988 Peter Scott a Earle Fogel rozvíjejí dřívější myšlenku HyperRez konceptu ve vytvoření Hytelnetu, který přidává odkazy na telnet stránky, které v roce 1990 přinesly uživatelům stálý přístup k online katalogu s více než 5000 knihovnami po celém světě.

První webserver na světě, a také první plnohodnotný webový prohlížeč, který byl pojmenován WorldWideWeb, vytvořil Tim Berners-Lee roku 1990. V březnu roku 1991 ho Berners-Lee představil kolegům v CERNu. Do té doby, vývoj webových prohlížečů nebyl propojen s vývojem webu.

S nárůstem popularity a častým používáním webu byl společností NCSA (National Center for Supercomputing Applications) spuštěn Mosaic, což byl grafický prohlížeč běžící na Unixu, brzy však i na Microsoft Windows. Verze 1.0 byla spuštěna v září 1993 a byl nazývaný "killer application of the Internet". Marc Andreessen, který byl hlavní postavou Mosaic teamu v NCSA, však po čase opustil společnost a zakládá jinou, známou jako Netscape Communications Corporation. V roce 1994 NCC vypustili projekt Netscape Navigator. Prohlížeč se díky svému prostředí během krátké doby stává velice oblíbeným.

Opravdová revoluce přišla v roce 1995, kdy Microsoft vypouští do světa novou verzi operačního sytému Windows 1995 a společně s tím i internetový prohlížeč Internet Explorer. Ten nakonec poráží v oblíbenosti Netscape a díky tomu utváří i nové rysy HTML. Navíc zavádí ActiveX, čímž se z něho stává unikátní prohlížeč a svou konkurenci tvrdě převálcuje. Prohlížeč je distribuován společně s operačním systémem, a tak se brzy rozšiřuje na miliony všech PC na světě.