Informace o FYA3

Klasická fyzika

Vše do konce 19. století. Dva základní pilíře:

(1) Newtonova mechanika


Definuje se hybnost :

Základní pohybová rovnice mechaniky:
Poznámka:

(2) Maxwellova teorie elektromagnetického pole

Rychlost elektromagnetického vlnění ve vakuu:

 
 
Frekvence elektromagnetické vlny:
 
Pro velikosti vektorů elektrické intenzity a magnetické indukce platí:
 

Maxwellovy základní pohybové rovnice





Z těchto rovnic plynou dva základní důsledky:

1) Vztah pro celkovou energii elektromagnetického pole

, ,
kde a vyjadřuje střední hodnoty, pro které platí:
 
A analogicky:
 
w ... objemová hustota energie
... délka jedné periody
... okamžitá hodnota indukce v čase t

2) Larmorův vztah - "vyzařovací rovnice antény"

Vyjadřuje, jak se mění celková energie elektromagnetického pole:
Pohyb elektromagnetického vlnění je spojen s přenosem energie - mluvíme o záření. Druhy záření rozlišujeme podle vlnových délek:
Elektromagnetické spektrum 10^-14..10^4 metru
Obrázek převzat z http://violet.pha.jhu.edu/~wpb/spectroscopy/em_spec.html

FAKTA, SVĚDČÍCÍ O NUTNOSTI REVIZE KLASICÉ FYZIKY

Vše začalo zkoumáním tepelného záření tuhých těles.
Záření se popisuje pomocí veličiny zvané intenzita záření (I):
Intenzita záření je energie, která projde jednotkou plochy za jednotku času.
kvadr.png
Za dobu projde plochou S elektromagnetická energie obsažené v kvádru o objemu .



Intenzita závisí na rychlosti šíření elektromagnetické vlny a na amplitudách...(zbytek jsou konstanty popisující prostředí).
Nezávisí zde na frekvenci záření.

(1) Záření absolutně černého tělesa

Stefan a Boltzman zjistili, že tuhá tělesa vydávají záření, pro jehož intenzitu platí:
- Stefan-Boltzmanův zákon

T ... absolutní teplota tělesa
... univerzální konstanta 5,67 * 10-8 [W m-2 K-4] (Stefan-Boltzmanova konstanta)
e ... emisivita povrchu tělesa (podíl vlastního záření tělesa k celkovému záření, které obsahuje záření odražené z vnějšku)

Extrémní případy emisivity povrchu:
e=0 ... těleso vůbec nevyzařuje vlastní záření, veškeré jeho záření pochází z odrazu vnějšího záření ("absolutně bílé těleso", totální reflektor)
e=1 ... veškeré záření pochází ze samotného tělesa, vnější záření je zcela absorbováno (totální absorbér, "absolutně černé těleso")
Pro reálná tělesa platí: 0<e<1

materiál e
leštěná ocel 0,07
zoxidovaná mosaz 0,60
nátěr 0,97

Model absolutně černého tělesa

Bylo by dobré mít model "téměř" absolutně černého tělesa. Používaný model:
Jednoduchý model AČT
U tohoto modelu je e=0,999, bez ohledu na materiálu, z něhož je stěna dutiny.
Tento model je optimální realizovatelné přiblížení k absolutně černému tělesu.
Takovýto objekt budeme nazývat absolutně černé těleso (AČT).
Stefan-Boltzmanův zákon pro absolutně černé těleso:
 

Spektrální rozdělení

Záření absolutně černého tělesa obsahuje všechny vlnové délky (frekvence) z celého spektra elektromagnetického záření, tzn. ().
Zavádíme proto veličinu zvanou spektrální rozdělení intenzity záření, která udává, jaká část celkové intenzity připadá na záření s vlnovými délkami v intervalu , resp. frekvencemi v intervalu .
Spektrální rozdělení intenzity budeme logicky značit nebo
Poznámka:
Zřejmě platí

Spektrální rozdělení intenzity záření absolutně černého tělesa v závislosti na frekvenci bylo experimentálně důkladně proměřeno a výsledky jsou následující:
Spektrální rozdělení záření AČT
T1, T2 ... teploty absolutně černého tělesa

Empiricky se zjistilo, že obecně platí:
 
- Wienův posunovací zákon

Pro grafické znázornění funkcí zavádíme termín vyzařovací křivky.

Ukážeme nyní vyzařovací křivky při různých teplotách pro konkrétní tělesa:

Vyzařovací křivky

Problém je v tom, že žádnou kombinací zákonitostí klasické fyziky se výše uvedený tvar vyzařovacích křivek nepodařilo vysvětlit.

Klasická fyzika uměla říci toto:

  1. Záření AČT vzniká harmonickým kmitáním molekul či atomů, z nichž se AČT skládá. Každá částice je harmonický oscilátor, který vyzařuje elektromagnetickou energii podle Larmourovy formule.
  2. Střední hodnota energie vyzářené jedním harmonickým oscilátorem za jednotku času při teplotě T je , k=1,381 * 10-23 [J K-1] - Boltzmanova konstanta (poznatek z termodynamiky)
  3. Střední počet harmonických oscilátorů rozmístěných na jednotce plochy AČT a vysílajících záření s frekvencemi v intervalu je:
    c ... rychlost světla
    V ... objem absolutně černého tělesa
    ... šířka intervalu záření

Součin představuje střední energii v intervalu frekvencí , kterou za jednotku času vyzáří harmonické oscilátory rozmístěné na jednotce plochy povrchu absolutně černého tělesa. Jedná se o intenzitu záření:

- Rayleight-Jeansův vyzařovací zákon (RJ-zákon)
Ultrafialová katastrofa

Další problém upozorňující na nedostatečnost klasické fyziky je fotoelektrický jev.

(2) Fotoelektrický jev

Fotoelektrický jev
- počet elektronů vylétnuvších z kovu za jednotku času
Ekin - kinetická energie vyletujících elektronů

Počet elektronů

Co se očekávalo Co se měřilo
Očekávaný efekt Skutečný efekt
platí:
také platí: ,
je materiálová konstanta nezávislá na vlastnostech záření

Závislost na čase

Teorie Experiment
Očekávaná závislost na čase

Energie vlny se předává elektronu velkou rychlostí, přeto to nějakou dobu trvá:

  • Atom je 100 krát menší než
  • Elektron e- je 100 krát menší než atom
Měřená závislost na čase

Kinetická energie

Teorie Experiment
Očekávaná kinetiská energie

,
(B0 a E0 jsou střední hodnoty)
, neboť

Měřená kinetická energie


Pro různé materiály: Kinetická energie vyražených elektronů pro Cs, K a Na
je materiálová konstanta

(3) Rozptyl elektromagnetického záření (Comptonův jev)

Očekávané výsledky (dle Maxwellovy teorie) Experiment
Očekávané spektrální rozdělení
Změřené spektrální rozdělení

Experimentem vydedukován vztah pro : (energie závisí na směru).

Potvrzení fotoefektu, navíc ta .

(4) Vlnové vlastnosti Newtonovských částic

Začalo to u roentgenovské strukturní analýzy:

Roentgenovská strukturní analýza

(pro malé)

Davisson-Germerův experiment

Vše jako při RTG strukturní analýze, ale elektromagnetické záření se nahradí svazkem elektronů.
Davisson-Germerův experiment

Objekt, o kterém předpokládali, že je klasická Newtonovská částice (hmotná) se chová jako elektromagnetické vlnění - podléhá interferenci.
Zkoumali i souvislost interferenčního obrázku a hybnosti: znali d, změřili a l vypočetli :
(1)
srovnávali s

Je zde asi nějaká hlubší souvislost - vystupuje zde stejná konstanta.

(5)Záření atomů

Podle zákonitostí klasické elektrodynamiky (Maxwell) by libovolný atom v důsledku vysílaného záření měl zaniknout za dobu kratší než 10-10.

Ve skutečnosti jsou atomy stabilní a vyzařují energii neustále, aniž ji tam cokoli dodává.
Atomy září poněkud jinak než absolutně černé těleso.

spojité spektrální záření (spousta čarových, přístroji neměřitelných)

čarové spektrum záření - toto záření je neměnnou charakteristikou daného prvku

(6)