Obrázek ze stránek xx.
Symetrické šifrování znamená, že se, jak k šifrování tak dešifrování dat, používá jeden sdílený klíč. Současným standardem pro symetrické šifrování je šifrovací algoritmus AES (Advanced Encryption System) - též nazývaný Rijndael. Název je odvozen - tak jako většina šifrovacích algoritmů - z jmen samotných autorů: Vincent Rijmen a Joan Daemen. Tento algoritmus byl přijat roku 2001 americkým Národním insitutem pro standardizaci a technologie (NIST) jako současný standard a nahradil tak již zastaralý algoritmus DES (Data Encryption Standard). Tento algoritmus má klíč v délce 128, 196 nebo 256 bitů.
Obrázek ze stránek xx.
Podle[1]: Hlavní výhodou symetrického šifrování je, že je obecně velmi rychlé a dá se použít pro šifrování velkého objemu dat. Zásadní nevýhodou (pro řadu aplikací) je ale samotné použití sdíleného klíče: ten kdo data zašifroval je umí i dešifrovat a komunikují-li spolu dvě strany, je nutné, aby si klíč bezpečně předaly důvěrnou cestou. Bezpečnost šifry také závisí na kvalitě použitého klíče, musí být dostatečně komplexní a dostatečně náhodný, jinak je šifra snadno prolomitelná.
Symetrické šifry se dále dělí na dvě kategorie - proudové a blokové.
Naproti tomu asymetrické šifrování využívá klíčů dvou. První klíč je veřejný a je dostupný všem. Tento klíč slouží k zašifrování dat. Druhý klíč je privátní a slouží příjemci k dešifrování obsahu daného textu. Tvoří pár, oba klíče jsou vzájemně nějakým způsobem svázané [3]. Nevýhodou asymetrického šifrování je jak jeho pomalost, tak nepoužitelnost pro šifrování velkého objemu dat. Nejobvyklejším asymetrickým algoritmem je RSA: Ronald Rivest, Adi Shamir, Leonard Adleman.
Dalšími symetrickými šifrovacími algoritmy jsou:
Obrázek ze stránek xx.
Použitá literatura
