Studium

Studium na Queen's University je organizováno velice podobně jako na ZČU. Akademický rok je rozdělen na dva semestry po dvanácti týdnech a třech týdnech zkouškového období. V letním semestru je navíc nutno počítat se třemi týdny velikonočních prázdnin.

Já jsem si před odjezdem zapsal tři předměty, které jsem si ještě na místě doplnil o další dva. Předměty je možno si ještě dodatečně změnit během prvních dvou týdnů studia. Na základě zápisu předmětů je studentovi vydána studentská karta, jejíž funkci popíšu později. Přednáška každého předmětu trvá vždy 60 minut a koná se jednou až třikrát týdně. První přednášky začínají v 10:00, což je i tak považováno za časnou ranní hodinu. Vzhledem k tomu, že cvičení vlastně neexistují a pokud ano, tak se konají nepravidelně, je doba strávená ve vyučovacích hodinách asi poloviční, než na co jsem zvyklý z FAV.

Všechny předměty jsem ukončoval písemnou zkouškou, jejíž termín je určen centrálně pro všechny a je znám asi dva měsíce předem. Velký počet studentů, kteří zkoušku píší najednou, je nutno náležitě umístit. To vedlo k docela kuriózním situacím, kdy se zkouška psala v tělocvičně, v jídelně atd. Zkoušky jsou anonymní, nikde není uvedeno vaše jméno, pouze kód. Výsledky je možno po pár týdnech zjistit z internetu a jsou uvedeny v procentech. Ke zkoušce se započítávají body získané v průběhu semestru za úlohy triviální až středně těžké. Klasickou semestrálku známou z FAV typu KIV/PC byste tam marně hledali.

Ubytování

Ubytování mi zajistila univerzita. Stačilo zaškrtnout ve formuláři, který mi poslali, že ho požaduji, a bylo to. Popravdě řečeno, nevím, jestli jsem udělal dobře. Platil jsem 200 GBP měsíčně za ubytování bez stravování. To zahrnovalo pokoj s postelí, stolem, židlí, poličkou, skříní, umyvadlem a zrcadlem. Bydlel jsem v Beveridge Hall na Queen's Elms Halls of Residence. To byla nová dvoupatrová budova. Na mém patře bylo jedenáct jednolůžkových pokojů, dva záchody, dvě sprchy, kuchyně se dvěma sporáky, dvěma ledničkami, dvěma dřezy, mikrovlnkou, toastovačem (ten je na Ostrovech velmi důležitý), rychlovarnou konvicí a televizí. Po patrech mělo údajně kolovat video, ale jelikož kolegové nad námi byli zřejmě náruživí diváci, tak se mi ho za celý můj pobyt podařilo spatřit pouze jednou.

Existovalo také ubytování se stravováním. Byly to čtyři panelákovité budovy, na dvě jídla denně se chodilo do jídelny mezi nimi. Platilo se 248 GBP měsíčně. Jídlo prý nebylo příliš chutné a po vypuknutí slintavky a kulhavky se jeho pestrost značně omezila.

Za zmínku stojí také kolejní prádelna - laundry. Nacházela se v malém úhledném domečku. Mohli jsme se v ní dopočítat šesti praček a šesti sušiček, z nichž však polovina byla mimo provoz. Dále zde byly dvě žehličky a dvě žehlicí prkna. Pokud někdo přišel k pračce, která měla dopráno, a majitel prádla nebyl na obzoru, jednoduše prádlo vyndal a dal prát své. To zřejmě bylo příčinou toho, že se zde některým z nás ztrácely ponožky. V prádelně se téměř pravidelně vyskytoval někdo zajímavý, s kým se dala "hodit řeč".

Beveridge Hall byla vyhrazena převážně pro postgraduální studenty, takže byla tichá a klidná. O klidu se ale zdaleka nedalo mluvit v případě ostatních budov. Samostatnou kapitolou by mohl být zvláštní, pravidelně se vyskytující úkaz - fire alarm. Britské protipožární předpisy jsou zřejmě velice přísné, všude se to jenom hemžilo teplotními a kouřovými čidly, protipožárními dveřmi, hasicími přístroji a popisy únikových cest. Pak však doslova stačilo, aby někdo v kuchyni spálil vajíčka, a rázem se postaral o zábavu dalším desítkám či stovkám lidí. Ozval se pronikavý tón, který by vyhnal z pokoje i hluchého, a shromaždiště před budovou se začalo plnit studenty, leckdy v pyžamech, bosky a zívajícími, pokud se jednalo o zvláště nevhodnou denní či noční dobu. Do pěti minut byly na místě dvě nebo tří hasičská vozidla. Hasiči většinou jenom vypnuli alarm a zase odjeli. Tohle jsem zažil hned druhou noc na kolejích a potom ještě asi dvakrát nebo třikrát. Chudáci v jiných budovách si tohle prožívali takřka noc co noc, někdy dokonce vícekrát za sebou. Je pravda, že za to nemohla spálená vajíčka, ale studenti vracející se ve velice podroušeném stavu uprostřed noci do svých pokojů, které nenapadlo nic lepšího než zmáčknout fire button. Pak se bavili tím, jak ostatní sbíhali i z desátých pater dolů, a hasičům se veřejně vysmáli do očí. Upozorňuji, že pokuta za neuposlechnutí fire alarmu byla 100 GBP. Prostě světový unikát. Navíc v naší budově nebyl nouzový východ, okna se nedala otevřít, byla pouze vyklápěcí a téměř nerozbitná - plastová s double glazing. Tak z toho mi zůstával rozum stát. Asi nepočítali s českou (selskou) logikou.

Během mého pobytu se naneštěstí zrovna stavěl další blok koleje, takže jsem se často ráno probouzel za "libých" zvuků vrtaček, míchaček a jeřábů.

Volný čas

Hned naproti hlavní univerzitní budově se nachází sídlo Students' Union, která zastřešuje všechny možné studentské spolky a organizace a sportovní kluby (za mého pobytu jednou vyhořela). Výběr je opravdu pestrý. Studentská karta vám umožňuje vstoupit do Physical Education Centre za symbolický poplatek 60 pencí. Zde si můžete zahrát fotbal v hale, zaplavat si v bazénu, lézt na lezecké stěně a večer se od fyzické námahy odreagovat hrou v šachy, to už ale na jiném místě.

Studentskou kartu potřebujete také ke vstupu do knihoven. Univerzita jich má deset, některé mají otevřeno dlouho do noci. V kontrastu se ZČU má Queen's opravdu velké množství počítačů jak v knihovnách tak v laboratořích, takže jsem se k počítači dostal kdykoliv. Studenti Computer Science měli 24hodinový přístup do laboratoří sedm dní v týdnu a někteří tuto možnost hojně využívali.

Univerzita také provozuje kino - Queen's Film Theatre, kde je v některých dnech studentské vstupné pouze 1.50 GBP, a to už je opravdu velice slušná cena.

Univerzita je také v úzkém kontaktu s International Friendship Association, která pro zahraniční studenty za drobný peníz organizuje zájezdy po Severním Irsku.

Finance

Založil jsem si studentský účet u Ulster Bank, za jehož vedení jsem neplatil žádné poplatky. Na jídlo jsem vydával tak 25 GBP týdně, nejčastěji jsem nakupoval v Tescu na Lisburn Road. Pro srovnání - pizza v mense Students' Union stála 4 libry a její kvalita... Všechno v univerzitním campusu bylo v dosahu, takže ze místní dopravu jsem neutrácel nic. Zajímavé bylo, že mnoho studentů jezdilo taxíky, protože jejich cena byla srovnatelná s autobusy. Další náklady na studijní potřeby byly minimální, protože knížky se vypůjčily z knihovny a mohl jsem si zdarma vytisknout 100 stránek na počítači. Takže snad jedině kopírování, karta na 20 kopií stála libru a u některých předmětů bylo možno koupit slidy přednášek za několik liber.

Každý student měl právo na bezplatné ošetření v University Health Service, čehož jsem bohužel také využil.

Full-time studenti (i z nečlenských zemí EU) smí legálně pracovat až 20 hodin týdně. Můžete se zaregistrovat u Students' Jobshopu a nabídek není málo. O tom ale s imigračním úředníkem raději nemluvte.

Grant poskytnutý ZČU mi pokryl asi 80% veškerých nákladů.

Uznání zahraničního studia

Setkal jsem se s velice přátelským přístupem vyučujících na FAV, takže jsem s tímto neměl žádné problémy.

Rady a tipy

Do Belfastu jsem se dostal přes Dublin (zpáteční zlevněná letenka asi 7 500 Kč) a potom autobusem (jednoduchá jízdenka 11,- GBP, asi tříhodinová cesta). Hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem je dnes už pouze formální, žádná kontrola se nekoná. Z toho důvodu si musíte dojít do Immigration Office až v Belfastu. Je důležité mít u sebe pozvání a přidělení ubytování od Queen's University a průvodní dopis a potvrzení o přidělení grantu od ZČU. Cestovní pojištění jsem si zaplatil u Generali, stálo 1 600 Kč. Určitě je možné letět i přes Londýn přímo do Belfastu. Pokud ale přiletíte na Belfast International Airport (ještě existuje Belfast City Airport), neberte si taxi. Toto letiště je od Belfastu vzdáleno 30 km! Z Londýna do Belfastu jezdí i autobus. Cesta trvá více než dvanáct hodin (z toho dvě hodiny po moři) a podle vlastní zkušenosti ji nemohu doporučit.

Pokud byste se rozhodli odmítnout univerzitní ubytování, můžete sehnat pokoj v pěkném domku s jinými studenty třeba i za 150 GBP měsíčně. Určitě by chtělo ale nejdříve vědět, do čeho jdete. Za úvahu by stálo pronajmout si od univerzity tzv. temporary room třeba na dva týdny a za tu dobu určitě něco najdete. Trh s byty funguje perfektně (inzeráty ve Student's Union).

Bezpečnostní situace zvláště v univerzitní části Belfastu je dobrá, jako v kterémkoliv jiném městě. Do rizikových čtvrtí (Shankill, Falls) se doporučuje chodit ve skupinách, ale ani tam jsem žádné nebezpečí nezaznamenal. Velice blízko mého bydliště byly kasárny Royal Irish Regiment. Vojáci občas se samopaly v rukou pročesávali okolí. Na to jsem si ale brzy zvykl jako na součást místního koloritu.

Je výborné, že naše univerzita umožňuje svým studentům strávit nějaký čas v zahraničí a poznat tak úplně jinou univerzitní kulturu. O tom by se našim předchůdcům ještě před několika lety ani nesnilo. Všem vřele doporučuji tuto možnost využít.