je historicky první Turing-kompletní elektronkový počítač, jehož vývoj byl zahájen v roce 1943 v Penn State University v Pensylvánii v USA, dokončen byl
v roce 1946 a pracoval až do roku 1955 pro americkou armádu v Marylandu.
Obsahoval 17 468 elektronek, 7200 krystalových diod, 1500 relé, 70 000 odporů, 10 000 kondenzátorů, okolo 5 miliónů ručně pájených spojů, vážil 27 tun,
zabíral 63 m2 (2,6 m × 0,9 m × 26 m), spotřebovával 150 kW elektrické energie a jeho vývoj stál 500 000 dolarů. Byl poměrně poruchový a k závadám na
elektronkách docházelo nejčastěji při zapínání nebo vypínání počítače. Tento problém byl jednoduše (i když nákladně) vyřešen nepřetržitým provozem.
Poté se závada na elektronkách vyskytla jednou za dva dny, přičemž k jejímu nalezení stačilo 15 minut. Vstup i výstup obstarávaly děrné štítky a tisk se
prováděl na specializovaném stroj (pravděpodobně IBM 405).
Při práci s desetimístnými čísly prováděl 357 (násobení) nebo 35 (dělení) operací za sekundu, přičemž operace s menšími čísly prováděl rychleji. Používal
desítkovou soustavu (dnešní počítače používají dvojkovou soustavu). ENIAC byl programován pomocí přepínačů, avšak v roce 1948 byl modifikován, aby mohl
provádět program uložený v paměti ROM. Tento zásah znemožnil paralelní provádění operací a snížil šestinásobně jeho výkon, avšak doba programování se zkrátila
ze dnů na hodiny, což bylo akceptovatelné. V roce 1952 byla zvýšena jeho rychlost na téměř původní úroveň a v roce 1953 byla rozšířena jeho hlavní paměť.
ENIAC byl v prvni generaci (1945-1952).
ENIAC byl určen pro výpočty palebných tabulek pro dělostřelectvo americké armády za druhé světové války, avšak válka skončila dříve nežli mohl být stroj ve
válce využit.(Ve skutečnosti do jejího dění zasáhl, neboť pomáhal s výpočty pro výpočet atomové bomby - výpočty se prováděly paralelně ručně v Los Alamos a
současně i na ENIACU a výsledky se kontrolovaly vzájemným porovnáváním).
Přímým následovníkem ENIACu byl počítač MANIAC (Mathematical Analyser Numerical Integrator And Computer), který byl sestaven roku 1945 a uveden do provozu John von Neumannem. V laboratořích Los Alamos National Laboratory byl použit k matematickým výpočtům popisujícím fyzikální děje a byl využit i k vývoji vodíkové bomby.