Uveďme nejprve přehled předpokládaného využití adresářových služeb ve výpočetním prostředí univerzity. Hlavní datové entity a jejich využití (komentář k obr. 1):

Figure: Přehled základního návrhu struktury dat
Poznámky k tomuto členění:
Výše uvedené pravidlo nemusí platit v případě řešení s registrací uživatelů dle následujícího modelu: člověk, který má právo získat uživateské konto se musí objevit ve větvi People, na základě toho se může zaregistrovat, čímž získá konto (tj. také položku ve větvi Accounts).
Zdroje se mohou organizovat do skupin (clusters) čímž se zjednodušuje definice společných vlastností pro skupinu strojů. Více viz dále.
Na tomto místě je nepochybně třeba být věrni principu modularity a otevřenosti (přesněji řečeno jej vyzdvyhnout a demonstrovat) a využít hierarchii typů datových struktur pro definici datové struktury reprezentující informace pocházející z LSF. Měla by být zřejmě nejprve navržena datová struktura reprezentující objekty v obecném systému řízení zpracování (dávkových) úloh (například datová entita Job) a z ní odvozena (obohacením o specifická data) datová struktura pro LSF (zde například LSFJob). Potom příslušné aplikace mohou využívat pouze společný (nejlépe standardizovaný) pohled na tyto data a pouze v případě nutnosti využívat data specifická pro konkrétní systém front.
Samozřejmě by zde mohly být i informace pro konfiguraci a řízení dávkového systému.
Pro představu o funkčním modelu informační infrastruktury uveďme stručný přehled některých základních funkcí:
Navržené schéma slouží k reprezentaci konfiguračních dat pro stanice v distribuovaném výpočetním prostředí. Tyto informace slouží pro konfiguraci stanic v době automatické (re)instalace a při provozu.
Každé stanici je přiřazena množina dvojic klíč-hodnota, které nesou vlastní informaci. Aplikace využívající tyto informace (instalační a systémové skripty) znají syntaxi a sémantiku, pro informační infrastrukturu není důležitá. Je třeba poskytnout nástroj následujícího typu:
getclusterinfo <hostname> [<key> [<value>]]
Získání informací o stanici:

Získání informací o stanici - hodnota konkrétního klíče:

Získání informací o stanici - lze zadat klíč a hodnotu a získat logickou návratovou hodnotu.
Každé stanici odpovídá jedna položka v adresářovém stromu. Položky mohou být uspořádány v dvouúrovňové hierarchii - za účelem seskupení do tzv. clusterů, tj. skupin stanic se stejnými vlastnostmi.

Stanice dědí vlastnosti clusteru, je-li v nějakém umístěna a není-li tatáž vlastnost definována explicitně pro stanici. Vlastnosti jsou v navrženém modelu reprezentovány atributem keyvalue který definuje dvojici klíč-hodnota.

Klient, který slouží k získávání konfigurační informace realizuje logiku, která na základě navržené struktury dat získá vlastnosti zadané stanice. To znamená provedení několika LDAP dotazů k zjištění členství stanice v clusteru, vlastností clusteru a vlastností stanice a spojení těchto vlastností do jednoho pohledu (dle výše nastíněného pravidla - vlastnosti uvedené u stanice mají vyšší váhu). Současný klient je realizován v jazyce PERL a používá knihovnu PERLDAP.