Pokud nemáte zatím žádné zkušenosti s astronomickou fotografií, doporučil bych začít s širokoúhlými
snímky souhvězdí, které kladou minimální nároky na vybavení. Dají se totiž pořídit laciným fotoaparátem
se základním objektivem (ohnisko kratší než 100mm).
Fotoaparát
Pro astronomickou fotografii je ideální zrcadlovka typu Praktica nebo Zenit, která má výměnné
objektivy a mechanickou závěrku, která funguje i bez baterií. Pokud používáte nějaký novější
fotoaparát s automatikou, měla by jít vypnout a musí mít možnost otevřít trvale závěrku (funkce B nebo T).
Zcela nevhodné pro dlouhé expozice jsou malé automatické kompakty. Novější digitální zrcadlovky
(počínaje řadou Canon EOS 300D) již umožňují dlouhé expozice (řádu minut) a dávají velmi dobré výsledky.
Pro fotografii jasných objektů (Slunce, Měsíc) jsou dokonce použitelné i kompakty,
i když samozřejmě s DSLR dosáhneme lepších výsledků. Pro záznam dynamických jevů (např. zákryty) a pro
snímání planet nebo detailů na Slunci a Měsíci najdou uplatnění i videokamery, případně CCTV kamery.
Objektiv
Na kvalitě objektivu velmi záleží. I objektiv, kterým běžně pořizujete pěkné snímky z dovolené, se může
ukázat jako zcela nevhodný pro astrofotografii. Na kresbě hvězd se totiž pozná každá vada a navíc
potřebujete využívat maximalní světelnost objektivu. Nevhodné jsou oblíbené zoom objektivy,
které mají obvykle malou světelnost a špatnou kresbu (alespoň ty lacinější).
Ze starší řady se mi celkem osvědčily typy Flektogon, Pancolar a Sonnar, které se vyráběly k zrcadlovkám
Praktica. Neosvědčila se mi řada objektivů Pentacon. I relativně kvalitní objektiv je vhodné zaclonit
o jedno clonové číslo. Zhorší se sice světelnost a musíme dělat delší expozice, ale výrazně se sníží
vinětace (úbytek světla u krajů obrazu) a zlepší se kresba hvězd, zejména v rozích obrázku.
Na následujících dvou fotografiích Velkého vozu si můžete všimnout účinek zaclonění u objektivu Pancolar 1,8/50.
První fotografie je pořízena zcela odcloněným objektivem (clona 1,8), druhá pak při cloně 2,8.
Důležité je také přesné zaostření objektivu na nekonečno. Nedá se příliš spoléhat na doraz
nebo značku na objektivu, lepší je optimální zaostření vyzkoušet na zkušebním snímku hvězd.
U některých objektivů (zejména s delším ohniskem) se projevuje závislost zaostření na teplotě.
Důležitá drobnost, kterou budete potřebovat je rosnice. V noci totiž obvykle padá rosa
a objektiv namířený vzhůru k obloze se rychle orosí, případně namrzne. Stačí si vyrobit z vhodné
hmoty (např. plastu) kornout, který půjde nasadit na objektiv (v podstatě velkou sluneční clonu)
a ten vyložit černým savým papírem.
Stativ
Expoziční časy astronomických fotografií se pohybují v sekundách až minutách, takže je pochopitelně
není možné pořídit z ruky. Z jednoduchého fotografického stativu můžeme exponovat jen krátké
expozice, cca do 30s (závisí to na ohniskové vzdálenosti objektivu a vzdálenosti fotografované oblasti
od pólu). I tak lze však pořídit hezké snímky např. polární záře nebo konjunkce jasné planety a Měsíce.
Pokud budeme ale exponovat delší dobu, projeví se již pohyb hvězd po obloze (vlivem rotace Země)
a hvězdy na snímku budou rozmazané, tak jako na této fotografii okolí Polárky, která byla pořízena
expozicí 20 min a 80 mm objektivem. Abychom mohli exponovat několikaminutové expozice a snímky
byly ostré, je nutné fotoaparát umístit na vhodnou (paralaktickou) montáž, která nám umožní zdánlivý
pohyb hvězd po obloze sledovat.
Paralaktická montáž
Při fotografování širokoúhlým nebo základním objektivem vystačíme s malou, lehce přenosnou
paralaktickou montáží. Pokud je tato montáž přesně vyrobena a dobře ustavena, není nutné
kontrolovat její chod pomocným dalekohledem (pointovat). Příklad takové jednoduché montáže,
kterou používám již řadu let, je na následujícím obrázku.
Polární osa této montáže je uložena v bronzových kluzných ložiskách, lze však stejně dobře
použít kuličková ložiska. Důležité je, aby montáž neměla žádné vůle a byla dostatečně pevná,
aby se nechvěla ve větru. Pro přesnost chodu montáže je klíčový pohon polární osy, který se
obvykle řeší šnekovým převodem. U této montáže jsem šnekové kolo vyrobil odlitím z epoxidové
pryskyřice, což mohu doporučit pouze v krajním případě, když nemáte možnost přesné strojařské
výroby. Pohon montáže lze nejsnáze vyřešit pomocí krokového motorku, který získáme
např. ze staré disketové mechaniky.
Aby naše montáž přesně sledovala pohyb hvězd po obloze, musí se polární osa otáčet stejně
rychle jako Země (jednou za 23h 56min) a současně musí být rovnoběžná se zemskou osou.
Na zvětšeném výřezu fotografie okolí pólu si můžete všimnout, že i Polárka (nejjasnější hvězda
na snímku) opisuje krátký oblouk a neleží tedy přesně v místě pólu. V současné době
je tato vzdálenost cca 43', jak je vyznačeno na obrázku. Montáž musíme ustavit tak, aby polární
osa směřovala co nejpřesněji na pól. Pokud je montáž přenosná a je nutné ji ustavovat pokaždé
před fotografováním, doporučuji ji vybavit polárním hledáčkem. Je to malý dalekohled se záměrným
křížem, který upevníme k montáži tak, aby byl přesně rovnoběžný s polární osou. Pomocí tohoto
dalekohledu pak lze ustavit montáž velmi rychle a přesně. Dobře vyrobená a ustavená montáž
udrží bodové obrazy hvězd minimálně 15min při použití objektivu s ohniskovou vzdáleností
kratší než 100mm. Pokud jsou na fotografii hvězdy hnuté (vytváří krátké čárky) ve směru východ - západ,
není v pořádku pohon polární osy (špatná rychlost, nerovnoměrný pohyb). Pokud jsou hvězdy
hnuté převážně ve směru sever - jih, je špatně ustavena montáž.
Určení délky expozice
Čím déle budeme exponovat, tím více hvězd zachytíme, ovšem jen do té doby, než začne světlat
(na negativu černat) pozadí snímku. Další prodlužování expozice už jen snižuje kontrast snímku a
nemá význam. Tato maximální užitečná expoziční doba závisí nejen na světelnosti objektivu a
na citlivosti filmu, ale také na celé řadě dalších okolností. Záleží především na světelném znečištění
oblohy, na výšce objektu nad obzorem (v zenitu je obloha tmavší než u obzoru), na čistotě oblohy
(je-li trochu mlhavo, bývá obloha světlejší), ale také na ročním období (v červnu nenastává astronomický
soumrak a obloha je světlejší, za mrazu má zase většina filmů větší citlivost) a v neposlední řadě
také na tom, kde necháte film vyvolat.
Velmi přibližně lze expozici určit z následující tabulky, sestavené pro film o citlivosti 400ASA
a světelnost objektivu 2,8 :
mimo město v zenitu | : 15 min |
mimo město u obzoru | : 5 - 10 min |
město v zenitu | : cca 3 min |
Tato tabulka je ale opravdu jen orientační a správnou expoziční dobu je nutno vyzkoušet. Pokud to podmínky a čas dovolí, je vhodné vždy pořídit několik různě dlouhých expozic a pak si vybrat ten nejlepší snímek.
Úvodní strana | Pokračování |