Zatmění Slunce 11.srpna 1999

Za úplným zatměním Slunce jsem se spolu s manželkou vypravil do Francie, do oblasti mezi Amiens a Beauvais, necelých 100 km severně od Paříže . Jako téměř v celé Evropě, i ve Francii bylo v den zatmění velmi dramatické počasí. Ráno nás přivítala zcela zatažená obloha, občasný déšť a velmi silný vítr. Proto jsme se raději přesunuli do blízkého opuštěného kamenolomu, odkud sice nebyl výhled do krajiny, ale zato poskytoval dokonalou ochranu před větrem. Asi hodinu před začátkem částečné fáze jsem vyndal z auta obě paralaktické montáže a za pomoci kompasu a olovnice je ustavil. Na první montáži byl refraktor 100/1500 mm, určený k detailním snímkům nízké koróny, na druhé pak fotoaparát s 600mm teleobjektivem, videokamera a malý dalekohled (Newton 98/685) pro vizuální pozorování. Všechno bylo připravené, jen počasí to stále ignorovalo. Podle času už začala částečná fáze zatmění a po obloze neustále pluly obrovskou rychlostí nízké šedé mraky. Zoufale jsme v nich vyhlíželi sebemenší trhliny. Asi půl hodiny před začátkem úplné fáze (T2) se konečně začaly objevovat slabší místa v mracích a občas se dokonce podařilo zahlédnout už značně 'vykousnutý' kotouč Slunce. Nebylo to nic moc, ale přesto nám to dávalo naději. Mraky se naštěstí protrhávaly stále více, takže asi 4 minuty před T2 zcela zmizela nízká oblačnost a mě se podařilo pořídit první snímky uzoučkého srpku Slunce. Zůstala však ještě řídká vysoká oblačnost. I v té se objevila obrovská, blankytně modrá trhlina, která se od západu blížila k nám. Domlouvali jsme jí sice jak jsme jen mohli, ale do T2 to už nestihla. Takže jsme nakonec zatmění pozorovali přes tenké mraky. Přesto to byla nádhera, která se nedá popsat. Nejvíce mne zaujaly červené protuberance, které zářily kolem celého kotouče. Dvě minuty úplného zatmění však utekly neuvěřitelně rychle, sotva jsem stačil dokončit nacvičenou sekvenci fotografií a už se objevily první Bailyho perly. Asi 3 minuty po skončení úplné fáze zatmění konečně dorazila velká oblast dokonale čisté oblohy. Škoda, mohla si trochu pospíšit. Ovšem mohlo to být i podstatně horší. Asi po hodině se totiž opět zcela zatáhlo nízkou oblačností, takže jsem neviděl ani poslední kontakt.

Následující fotografie jsou pořízené dalekohledem o průměru 10cm a ohniskové vzdálenosti 1.5m na film Kodak Elite chrome 200 ASA. Jsou upraveny pro rozlišení monitoru 1024 x 768 bodů a větsinou jsou menší než 100kB.

Přibližně čtyři roky po tomto zatmění jsem navázal spolupráci s Miloslavem Druckmüllerem, naším předním odborníkem na digitální zpracování obrazu. Jeho zásluhou vznikly následující čtyři fotografie, které využívají kombinace několika samostatných snímků a speciální techniky zpracování.